je to trest. U Shellu totiž zásadně netankuji a po aféře s jejich podřadnou prémiovou naftou mám i jiné argumenty, než je morálka či ekologie. Přesto jsem se v posledních týdnech dvakrát pokusil o načepování kofeinu.První pokus jsem učinil na dálnici D1, kousek za Humpolcem směrem na Prahu. Poslušně jsem si na narvané pumpě vystál frontu na kafe a slušně požádal o capuccino do kelímku sebou. "Mám puštěnej čisticí program," odbyla mě žena za pultem. Na dotaz, jestli dokáže odhadnout, zda-li ten program skončí ještě letos mi řekla, že si mám počkat dvacet minut. "Za dvacet minut si dám kafe v Praze!" Chápu, že toho měla plný zuby. Plnej barák zákazníků, co tam chtějí nechat peníze, to naštve každýho. Pak je takový program na čištění kafevároše dobrou záminkou pro lemplování.
Druhý exemplární příklad se mi stal dnes, tentokrát na dé dvojce, u Podivína. Tentokrát jsem se rozhodl využít samoobslužný automat, protože za pultem nebyla ani noha. Vzal jsem si kelímek, když v tu mě odstrčila nějaká šmudla v barvách Shellu a začala do jakéhosi šuplíku nalíva mléko. "Se ani nepodívá, debil...," ozvala se její kolegyně, šmudla číslo dvě s mopem. "Máte pravdu dámy, opravdu jsem si nevšimnul toho šuplíku." Pokusil jsem se o normální komunikaci. Baba do stroje nalila asi pět litrů krabicového mléka, pak vzala jakousi hadici, co se tam válela na polici a zastrčila ji do mléka. Chvilku jsem počkal, jestli se bude něco dít a protože se nedělo nic, otočil jsem se na podpadku a šel pryč.
Nemám problém za kvalitu zaplatit, vím, že hezké věci stojí peníze. Rozhodně je ale nebudu dávat někomu, kdo o ně ve skutečnosti ani nestojí.
