Jak změnit volební zákon?

Tento týden jsem dostal jednu ze svých geniálních myšlenek, konkrétně když jsem se po návratu z pohostinského zařízení sprchoval. Co takhle změnit volební zákon? K úvaze o změně zákona mě vedou dvě věci: jednak je to typicky mizerná účast voličů a pak jsou ve hře i nová, tzv. Lisabonská pravidla (tedy že větší stát má větší práva).
Jak by tedy měl vypadat nový volební zákon?

1. Účast ve volbách by byla povinná. Na tom není nic nedemokratického, v řadě zemí EU je tato povinnost zakotvena v zákoně a nikdo nic nenamítá. Jenže co s joudy, které kromě plného bachoru nic nezajímá? Od toho tu máme bod číslo 2.
2. Každý jednotlivý hlas voliče by měl váhu přepočítanou podle profitability jeho držitele. Jinými slovy - kdo do systému více dává, má větší právo k podílu na moci, než ten, kdo ze systému jenom bere.
3. Jednotlivé hlasy by se přepočítávaly takto:
   - hlas důchodce a studenta by byl přepočítán koeficientem 0,5
   - hlas člověka, nepracujícího a žijícího z podpory by byl rovněž přepočítán koeficientem 0,5
   - hlas pracujícího člověka s výdělkem do násobku 1,5 celonárodního průměru by byl přepočítán koeficientem 1
   - hlas pracujícího s výdělkem mezi násobkem 1,5 - 2,5 celonárodního průměru by byl přepočítán koeficientem 1,5
   - hlas pracujícího s výdělkem nad násobek 2,5 celonárodního průměru by byl přepočítán koeficientem 2

Chápu, že takový návrh nemá šanci na úspěch. Přesto by bylo zajímavé otevřít na toto téma širší debatu, protože kdo živí tento stát? Chudí, nebo bohatí? Loseři, nebo úspěšní? Líní, nebo pilní?

Je pravda, že řada nezaměstnaných do své tíživé situace nespadla sama. Přesto se přimlouvám za zvážení, kdo by měl mít větší vliv na chod věcí veřejných - je to ten, kdo to ze svých daní platí, nebo ten, kdo ne?

Je jasné, že zejména levicové strany - bašty loserů - by byly striktně proti. Ony potřebují tyto spoluobčany, protože jsou pro ně velmi snadným zdrojem hlasů. Lidé, kteří žijí pro tento okamžik, kteří se opájí, když jim Paroubek slíbí 13. důchod nebo zvýšení prodpory v nezaměstnanosti. Oni si neuvědomují, že Paroubek bude dávno zhnilý v rakvi a jejich děti budou stále splácet jeho dluhy.

Smutné je, že ačkoliv Lisabonská smlouva zavádí tyto pravidla pro velkou politiku, v té národní bude i nadále platit, že lidé bez zásluh budou rozdělovat majetek, na jehož vytvoření neměli nejmenší zásluhu, čímž míním politiky. Volby již v dnešní době nejsou ani tak o prosazení dobrých kandidátů. Volby slouží k eliminaci lumpů.

A s tímto konstatováním toto politicky nekorektní téma opouštím.