V článku mě zaujala např. tato formulace:
Pokud Češi zmaří Unii projekt velké institucionální reformy, na které evropští politici strávili bezmála deset let, těžko mohou počítat s přívětivou podporou našich zájmů.
Už dříve jsem tu psal příměr k pekaři se spálenými houskami. I on se snažil bezmála celou noc a nebylo mu to nic platné, protože zmetky nikdo nechtěl. Zde jsou zmetci dva. Prvním zmetkem je předpoklad, že evroský politik = občan. To je nesmysl, viz dále. Druhým zmetkem je tvrzení, že se snažili deset let. Pokud si dobře vzpomínám, tak v roce 2003 ratifikoval koloťuk Gross tzv. Evropskou ústavu, která mělo po nabytí účinnosti nahradit Maastrichtskou smlouvu a Smlouvu o založení Evropského společenství. Tato tzv. Euroústava byla vhozena do žumpy dějin poté, co ji v roce 2004 v referendu odmítli obyvatelé Francie a Nizozemí. Ať počítám, jak počítám, mezi Lisabonskou smlouvou a Ústavní smlouvou uplynulo pět let.
Máme tu tedy dva problémy:
- Lisabonská smlouva je pouze přepsanou či jinak pojmenovanou Euroústavou, potom by platilo tvrzení o deseti letech práce, protože měla nahradit Maastrichtskou smlouvu z roku 1993.
- Druhý problém se jmenuje občan; občan Francie si nepřál tuto smluvu, proto ji o pět let později neschvaluje on, ale"volený" zástupce (taky se někdy ptáte, kdo ty exoty mohl zvolit?), který tomu rozumí líp (to dá rozum).
Jak je tedy možné, že nás Francie, která v roce 2003 prakticky zablokovala reformní proces v Evropě (a které tehdy nikdo nevyhrožoval fyzickou likvidací, jako Irsku či nám), nyní přichází s tak tvrdými slovy na naši adresu? Že by měli špatné svědomí?
Ve zmíněném článku se ještě hovoří o nebezpečí vícerychlostní Evropy v případě neschválení Lisabonu. Chtěl bych vznést v pravdě řečnickou otázku: opravdu si eurohujeři myslí, že ve společnosti Rumunska, Bulharska, Chorvatska, Albánie či Turecka budeme moci hovořit o Evropě jednorychlostní?
Hahaha...
