V týdnu jsem se dostal na dva dny na Slovensko a protože to bylo do Banské Bystrice, nemohl jsem nenavštívit památník SNP. Kromě několika fotek tanků (kromě T-34 tu mají i lahůdky - LT-38, StuG-40 a Panzer-IV) jsem vyfotografoval i pamětní sloup na náměstí. Jednak stojí hned naproti mariánskému sloupu a hlavně - jsou na něm hvězdy, srb i kladivo. Tady to zcela evidentně nevadí (čímž narážím na našeho soudruha místostarostu, který tak rád ničí, co mu nepatří).
Na Slovensku mě dostihla informace o historickém a fenomenálním úspěchu slovenskej futbalovej reprezentácii, ktorá svojím fenomenálnym výkonom drtivo porazila Polákov. Až později jsem se dozvěděl, že si poláci dali vlastní gól... Nechci se tu rozepisovat o histerické kampani, výsměchu a urážkách na adresu čehúnú. Toho už proběhlo na internetu i v médiích obecně dost. Spíš mě zaráží, že ani po šestnácti letech od rozdělení si nedají pokoj a pořád se s námi musí poměřovat, přesně v duchu té anekdoty o splněném přání ("Můžeš si přát co chceš, ale pamatuj: tvůj soused dostane dvakrát tolik. Pak si tedy přeji, abys mi vypíchnul jedno oko...") Už jsem to zažil v lednu, kdy Slovensko vstoupilo do eurozóny. Tehdy paradoxně řada slováků nepochopila, proč se koncernu VW vyplatí přestěhovat výrobu jinam, mimo eurozónu. Chvilku machrovali, že jezdí na nákupy do Česka, Polska i Maďarska (když byl kurz 31 Kč). Dnes, když je kurz 26 Kč, jsou ve stejném srabu, jako byli předtím. Ficova vláda zastavila velkou části investic (např. do zdravotnictví, kde nyní chybí miliardy korun), jenom aby udržela vyrovnaný rozpočet. Politiky asi vůbec nezajímá, že vnitřní dluh, který narostl do obludných rozměrů, bude muset někdo zaplatit. Když tedy pominu fenomenální úspěch slovenských čutálistů i jejich naděje, že převálcují Brazílii a budou "majstri", moc důvodů k vyskakování nemají. A za ně dodávám - bohužel.
Na fokách jsou - kromě náměstí - Lisunov LI-2, T-34/85, LT-38, StuG-40 a Panzer-IV.
