TAJEMSTVÍ VÍTĚZNÉHO ŽIVOTA
před 6 lety
neděle 29. listopadu 2009
Americká mapa světa
Člověku občas nejde na rozum, kde berou příslušníci největší demokracie světa své geografické znalosti. Nedávno se mi pod ruku dostala jejich mapa světa a už jsem doma.
Béma sice nemusím, ale...
Pražského primátora Pavla Béma sice nemusím, ale jedno mu upřít nemohu - odvahu. Už jsem si zvyknul, že se místo řízení magistrátu škrábe po horách, ale co předvedl na motorce, z toho mi hlava stojí. Na FMX Gladiátorských hrách totiž absolvoval tandemové salto vzad.
Ještě že je tak mrňavej, já bych se na nádrž nevešel. Naštěstí...
Jen si říkám, s jakým očekáváním to sledoval Mirek Topolánek...??!
Ještě že je tak mrňavej, já bych se na nádrž nevešel. Naštěstí...
Jen si říkám, s jakým očekáváním to sledoval Mirek Topolánek...??!
Krize demokracie pod Alpami?
Copak že se to děje v zemi helvétského kříže? Naše veřejnoprávní média veřejné příslužbičky opět kvičí jako legendární Pištík (prase z Farmy zvířat), že ve Švýcarsku demokracije málem že nezachází na úbytě. Proč je tomu tak? Inu, ve Švýcarsku se rozhodli, že uspořádají referendum o minaretech. Švýcaři jsou zvyklí dělat referenda o všem (a dokud se jim podaří udržet se mimo EU, tak je budou dělat i nadále), tak tomu nejinak učinili i nyní. 
Podle prvních výsledků je zřejmé, že si Švýcaři ve své zemi nepřejí islámské věžičky s uječeným muezzinem navrchu. Bez ohledu na toto rozhodnutí je ve Švýcarsku dost mešit, tedy modliteben bez "rakety" na střeše a základní právo na shromažďování muslimům ani nadále nikdo neupírá.
Věnujme tichou vzpomínku několik měsíců starému případu, kdy se brněnské zastupitelstvo postavilo proti záměru tamní muslimské minority, která nejenže chce stavět novou mešitu, ale chce ji postavit v centru města a chce ji mít včetně minaretu. Tehdy kvůli tomu byla pořádná mela, hádal se každý s každým, padala i obvinění z rasismu a xenofobie.
V této souvislosti bych rád připomenul, že podle právě ratifikované Lisabonské smlouvy již nežijeme v Evropě, postavené na židovsko-křesťanských tradicích (pro profesionální židobijce bych rád připomenul, že křesťanství vyšlo z židovství a Ježíš je, stejně jako 12 apoštolů, Žid). Naopak, podle nových směrnic má být křesťanská tradice potlačována, křesťanské učení bude podrobováno kritické revizi Evropské komise a cílem je - nejspíš - postupná a tichá islamizace kontinentu.
Věnujme tichou vzpomínku několik měsíců starému případu, kdy se brněnské zastupitelstvo postavilo proti záměru tamní muslimské minority, která nejenže chce stavět novou mešitu, ale chce ji postavit v centru města a chce ji mít včetně minaretu. Tehdy kvůli tomu byla pořádná mela, hádal se každý s každým, padala i obvinění z rasismu a xenofobie.
V této souvislosti bych rád připomenul, že podle právě ratifikované Lisabonské smlouvy již nežijeme v Evropě, postavené na židovsko-křesťanských tradicích (pro profesionální židobijce bych rád připomenul, že křesťanství vyšlo z židovství a Ježíš je, stejně jako 12 apoštolů, Žid). Naopak, podle nových směrnic má být křesťanská tradice potlačována, křesťanské učení bude podrobováno kritické revizi Evropské komise a cílem je - nejspíš - postupná a tichá islamizace kontinentu.
Švýcaři si ještě mohou dovolit alespoň kousek svobody a vyjádřili se tak, jak by se vyjádřila většina obyvatel Evropy (a EU) - islamizaci si nepřeje.
Mimochodem už jeden minaret Moravě máme, v Lednicko-Valtickém areálu.
Abych nekončil tak nevesele, podívejme se, jak slaví někteří muslimští sebevražední atentátníci vánoce.
Mimochodem už jeden minaret Moravě máme, v Lednicko-Valtickém areálu.
Abych nekončil tak nevesele, podívejme se, jak slaví někteří muslimští sebevražední atentátníci vánoce.
sobota 28. listopadu 2009
Historie Červeného kostela
Ačkoliv moje rodina žije v Brně 300 let, stále ještě objevuji nové souvislosti. Např. takový Červený kostel, náležející Evangelické církvi.
Tedy, neobjevil jsem tento kostel jako takový, ale jeho historii. Nebudu zde zbytečně dělat chytrého a rovnou vás odkážu na článek, který se historii Červeného kostela věnuje velmi zevrubně. Pro mě osobně není ani tak zajímavá architektura, jako politické pozadí a souvislosti, protože Brünn, tedy Štatl je vlastně německé město (nadpoloviční počet obyvatel tvořili tzv. "brněnští Němci"), o kterýžto statut přišlo až v červnu 1945 po divokém odsunu.
Rizika členství v EU
Nedávno jsem narazil na článek (mého dobrého známého) Aleše France, ve kterém se věnuje rizikům členství v EU. Protože není zvykem toto téma podávat srozumitelně a jemu se to podařilo, dovolím si sem vložit odkaz na celý článek.
Ukázka
1. Historie Evropy ukazuje, že dosud vždy vedly snahy o sjednocení Evropy do jediného nadnárodního celku k potlačení svobody obyvatel a k diktatuře. Ve 20. století vedly prokazatelně právě tyto snahy ke 2. světové válce. Naproti tomu demokratické uspořádání se v Evropě uskutečňovalo v rámci svrchovaných nezávislých států.
2. Systém vládnutí v demokratických státech vychází z principu dělby moci, který umožňuje vzájemnou kontrolu mocenských orgánů a zahrnuje pojistky proti jejímu zneužití. Je zde i jasná odpovědnost jednotlivých mocenských orgánů. Naproti tomu v totalitních státech se uplatňuje jednota moci, kdy výkonná moc je současně nadána zákonodárnými i soudními pravomocemi a není zde jasně vymezena odpovědnost mocenských orgánů. Nejsou dány ani nepřekročitelné meze uplatňování moci vůči občanům. Systém EU neobsahuje dělbu moci. Naopak spojuje moc zákonodárnou a výkonnou. Zákonodárnou mocí jsou v EU nadány Rada EU a Evropská komise, tvořené představiteli výkonné moci. Takovéto spojení legislativy a exekutivy spolu s absencí účinných pojistek proti zneužití moci a jasného vymezení odpovědnosti mocenských orgánů vždy v historii vedlo k nástupu nedemokratického, totalitního systému.
3. Vstupem do EU státy ztrácejí zásadní atributy své svrchovanosti (suverenity). Nemohou samostatně rozhodovat o svých podstatných hospodářských otázkách, měně, zahraniční politice ani otázkách bezpečnosti.
Ukázka
1. Historie Evropy ukazuje, že dosud vždy vedly snahy o sjednocení Evropy do jediného nadnárodního celku k potlačení svobody obyvatel a k diktatuře. Ve 20. století vedly prokazatelně právě tyto snahy ke 2. světové válce. Naproti tomu demokratické uspořádání se v Evropě uskutečňovalo v rámci svrchovaných nezávislých států.
2. Systém vládnutí v demokratických státech vychází z principu dělby moci, který umožňuje vzájemnou kontrolu mocenských orgánů a zahrnuje pojistky proti jejímu zneužití. Je zde i jasná odpovědnost jednotlivých mocenských orgánů. Naproti tomu v totalitních státech se uplatňuje jednota moci, kdy výkonná moc je současně nadána zákonodárnými i soudními pravomocemi a není zde jasně vymezena odpovědnost mocenských orgánů. Nejsou dány ani nepřekročitelné meze uplatňování moci vůči občanům. Systém EU neobsahuje dělbu moci. Naopak spojuje moc zákonodárnou a výkonnou. Zákonodárnou mocí jsou v EU nadány Rada EU a Evropská komise, tvořené představiteli výkonné moci. Takovéto spojení legislativy a exekutivy spolu s absencí účinných pojistek proti zneužití moci a jasného vymezení odpovědnosti mocenských orgánů vždy v historii vedlo k nástupu nedemokratického, totalitního systému.
3. Vstupem do EU státy ztrácejí zásadní atributy své svrchovanosti (suverenity). Nemohou samostatně rozhodovat o svých podstatných hospodářských otázkách, měně, zahraniční politice ani otázkách bezpečnosti.
Certina DS-1
Včera jsem se v povídání o Autran&Viala zmínil o si
lné konkurenci v podobě Certina DS-1. Certina se coby součást Swatch Group zaměřuje převážně na sportovní quartzové hodinky a nemá v portfoliu příliš mechanických. Přesto se pár zástupců najde a podle mého názoru je Certina DS-1 jedním z nejzdařilejších. Designově jsou podobné, jako TAG Heuer Carrera, tedy hodinky univerzální jak k M65, tak k obleku. Nejlépe se asi budou cítit s tričkem a opálenou chlupatou tlapkou.
lné konkurenci v podobě Certina DS-1. Certina se coby součást Swatch Group zaměřuje převážně na sportovní quartzové hodinky a nemá v portfoliu příliš mechanických. Přesto se pár zástupců najde a podle mého názoru je Certina DS-1 jedním z nejzdařilejších. Designově jsou podobné, jako TAG Heuer Carrera, tedy hodinky univerzální jak k M65, tak k obleku. Nejlépe se asi budou cítit s tričkem a opálenou chlupatou tlapkou.Průměr pouzdra 39 mm (působí větší), precizní ceferník s dokonalým tiskem, perfektní čitelnost. Datumka na pozici 4:30, barva je černá či bílá v závislosti na ciferníku (což jsem u A&V kritizoval). Bílé jsou vlastně lehce krémové, není to čistě bílá. Vodotěsnost hodinek je 100 m, korunka je šroubovací. Cena cca 13.000 - 14.000 Kč (model na kovovém tahu cca 15.000 - 16.000 Kč) a protože na oficiálních stránkách Certiny tento model z roku 2007 už není, je nejvyšší čas k nákupu.
Foto ze stránek certina.com
pátek 27. listopadu 2009
Autran&Viala, nová značka hodinek na našem trhu
V poměrně nedávné době přivezl Jakub Sivek z Chronoshopu novou značku hodinek - Autran&Viala. Přestože jsem se o této značce již kdysi okrajově zmínil (v souvislosti s výrobcem Ickler), dnes bych je rád představil šířeji.
Webové stránky společnosti
Český prodejce Chronoshop
Můj neumělý překlad úvodní informace:
Nová značka hodinek společnosti Ickler z Pforzheimu, nabízející vysoce kvalitní quartzové a mechanické hodinky - Made in Germany - s vynikajícím poměrem cena/výkon.
Autran & Viala používá výhradně švýcarské strojky, jako jsou automatické Eta 2824 a Ronda quartz.
Vysoce kvalitní nerezové pouzdra jsou osazeny safírovým sklíčkemm a šroubovacím dýnkem. Zdobení ciferníku giloší dominují sportovnímu designu značky.
Mno, je to marketspeak jak vyšitej... Takže se nad tím pokusím pozastavit pohledem laického nadšence.
Zastavení první: prodej
Jakub Sivek avizuje, že jeho Chronoshop je jediný eshop, který hodinky nabízí, protože firma Ickler tento brand hodlá tlačit výhradně do maloobchodní sítě. Na jednu stranu to chápu. Jejich asi úspěšnější značky Archimede či Limes jsou nabízeny zejména na internetu a jsou známé převážně v komunitě chronomagorů, proto je třeba z tohoto řetězce vykročit směrem k běžným zákazníkům. Nevím, jestli je to dobrý počin, protože určité zákonitosti trhu fungují jak u nás, tak i Německu či Finsku. Ostatně asi úplně nejlépe to shrnula prodavačka hodinek v Lahti, když mi vysvětlila, že (obecně) prodávají hodinky buďto hodně drahé (od 1500 € nahoru), nebo naopak hodně levné, tudíž japonské (Casio, Seiko, Orient, Citizen), nebo fashion (tedy čínské). Jejich cena je do 200 €. Ickler se vydal do souboje právě s druhou jmenovanou skupinou.
Zastavení druhé: kvalita
Ickler je zavedená značka, produkující jak kvalitní pouzdra, tak i kompletní hodinky. I když se nemůže rovnat jiným německým brandům z nižší střední třídy (Nomos, Stowa), nabízená kvalita se plně vyrovná nejen japonským značkám, ale i řadě Swiss Made! Zákazník u A&V získá pravděpodobně dobře zhotovené hodinky, které by mohly oproti japoncům zaostávat v provedení ciferníku, naopak většinu fashion značek strčí do kapsy (bohužel nikoliv cenou). Bude to zákazníkovi stačit? Ehm, snad. Uvidíme.
Zastavení třetí: kolekce
A&V nabízí něco, co se hned tak nevidí - dámskou kolekci. Protože v podstatě kopíruje pánskou řadu, nebudu jí věnovat více, než tuto zmínku.
Pánská řada se dělí na dvě skupiny: mechanické hodinky a quartz hodinky. Pro mě je to volba poněkud nelogická, protože bych si třeba quartz model Eremitage dovedl rád představit s automatem. Budiž.
1. automatická kolekce Sport
Pohledné hodinky s výrazným a dobře čitelným ciferníkem a červenou vteřinovkou. Osobně mi hodně vadí ochrana korunky, protože tvar pouzdra není symetrický, ale je vždy asymetricky protažený do kapky. Ručičky jsou poněkud historizující díky přechodu do tenké špičky (ala IWC). Na těchto hodinkách je to ale celkem snesitelné. Zajímavým detailem, za který dávám palec nahoru, je absence datumovky. Cena od 10.300 Kč mi přijde trošku vyšší, mohly být o něco levnější.
2. automatická kolekce Cartouche
Tyto hodinky se vyznačují velmi zdobeným pouzdrem ala Breguet, na můj vkus až přezdobeným a pro německou manufakturu netypickým (i když některé modely Limes jsou taky načančané). Oceňuji datumku na pozici 6 sladěnou s ciferníkem, z míry mě (kromě pouzdra a korunky) vyvádí ručučky. Jsou řemeslně skvělé, ale na svých hodinkách bych je asi nechtěl. Cílovou skupinou mohou být stárnoucí intelektuální obdivovatelé Götheho...? Moc se mi líbí font číslic (ala Longines), cena je opět od 10.300 Kč a tentokrát mi vzhledem k pouzdru přijde přiměřená).
3. automatická kolekce Nightflight
Moderně pojaté pilotní hodinky (pilotní, protože mají místo dvanáctky trojúhelníček), evokující Fortis, ale přesto úplně jiné. Z mechanické kolekce mi přijdou nejpovedenější, nejvyváženější. Perfektně čitelný ciferník, dobrý font a podle mě totálně zazděný design s ručičkama ala Rolex. Já vím, že se řadě chronomaniaků líbí hodinová ručička s terčíkem, já bych raději nějakou německy strohou a rovnou. Cena je pro změnu opět stejná a začíná na 10.300 Kč za model s koženým páskem.
4. baterková kolekce Opera
Podle mě designově velmi kontroverzní model. Římské číslice mi evokují Seiko Premier, malá vteřinovka (moc se mi líbí německý výraz "kleine sekunde"), která je až příliš blízko ke středu, na první pohled práskne, že uvnitř je miniaturní baterkový strojek. Dovedl bych si představit, že by tu ani žádná vteřinovka nebyla. Pozitivní je absence datumovky. Překvapením je pro mě vysoká cena, která začíná na 10.300 Kč. Začínám mít pocit, že tahle značka jinou cenu ani nezná...
5. baterková kolekce Eremitage
Ermitáž je mi z celé řady hodinek A&V nejbližší. Škoda je, že je na baterku, protože s mechanickým strojkem by to byl naprosto luxusní a vymazlený model. Líbí se mi retro design ruček, směřující do padesátých let i úsměv datumky. Cena je tentokrát 5.900 Kč a přijde mi velmi přiměřená. Ermitáž je můj osobní favorit celé řady!
6. baterková kolekce Flieger
Chvilku jsem si myslel, že A&V vyrobili B-uhr na baterku, ale není tomu tak. Dokonce tento model není ani moc podobný Nightflight, který je podle mě "více" pilotní. Kdyby měly Nightflight ručičky z Fliegera, byly by dokonalejší, takto si u mě pomyslný pohár odnáší právě Flieger. Ale jsem rejpal, takže mám problém s bílou datumkou pod černým ciferníkem. To je barbarství, i když vím, že u některých hodinek Archimede Ickler původně inzeroval bílou datumku a později byla černá. Obecně platí pro všechny hodinky Autran&Viala, že jejich průměr činí 40 mm, což je podle současných měřítek minimum pro běžnou nositelnost. Tyto hodinky jsou kupodivu z celé série nejlevnější - 5.100 Kč.
Post Scriptum: hodinky nehodnotím jako hodinkový profesionál, nýbrž jako člověk, kterému se líbí. S Jakubem Sivkem a Chronoshopem mě nespojuje nic.
Webové stránky společnosti
Český prodejce Chronoshop
Můj neumělý překlad úvodní informace:
Nová značka hodinek společnosti Ickler z Pforzheimu, nabízející vysoce kvalitní quartzové a mechanické hodinky - Made in Germany - s vynikajícím poměrem cena/výkon.
Autran & Viala používá výhradně švýcarské strojky, jako jsou automatické Eta 2824 a Ronda quartz.
Vysoce kvalitní nerezové pouzdra jsou osazeny safírovým sklíčkemm a šroubovacím dýnkem. Zdobení ciferníku giloší dominují sportovnímu designu značky.
Mno, je to marketspeak jak vyšitej... Takže se nad tím pokusím pozastavit pohledem laického nadšence.
Zastavení první: prodej
Jakub Sivek avizuje, že jeho Chronoshop je jediný eshop, který hodinky nabízí, protože firma Ickler tento brand hodlá tlačit výhradně do maloobchodní sítě. Na jednu stranu to chápu. Jejich asi úspěšnější značky Archimede či Limes jsou nabízeny zejména na internetu a jsou známé převážně v komunitě chronomagorů, proto je třeba z tohoto řetězce vykročit směrem k běžným zákazníkům. Nevím, jestli je to dobrý počin, protože určité zákonitosti trhu fungují jak u nás, tak i Německu či Finsku. Ostatně asi úplně nejlépe to shrnula prodavačka hodinek v Lahti, když mi vysvětlila, že (obecně) prodávají hodinky buďto hodně drahé (od 1500 € nahoru), nebo naopak hodně levné, tudíž japonské (Casio, Seiko, Orient, Citizen), nebo fashion (tedy čínské). Jejich cena je do 200 €. Ickler se vydal do souboje právě s druhou jmenovanou skupinou.
Zastavení druhé: kvalita
Ickler je zavedená značka, produkující jak kvalitní pouzdra, tak i kompletní hodinky. I když se nemůže rovnat jiným německým brandům z nižší střední třídy (Nomos, Stowa), nabízená kvalita se plně vyrovná nejen japonským značkám, ale i řadě Swiss Made! Zákazník u A&V získá pravděpodobně dobře zhotovené hodinky, které by mohly oproti japoncům zaostávat v provedení ciferníku, naopak většinu fashion značek strčí do kapsy (bohužel nikoliv cenou). Bude to zákazníkovi stačit? Ehm, snad. Uvidíme.
Zastavení třetí: kolekce
A&V nabízí něco, co se hned tak nevidí - dámskou kolekci. Protože v podstatě kopíruje pánskou řadu, nebudu jí věnovat více, než tuto zmínku.
Pánská řada se dělí na dvě skupiny: mechanické hodinky a quartz hodinky. Pro mě je to volba poněkud nelogická, protože bych si třeba quartz model Eremitage dovedl rád představit s automatem. Budiž.
1. automatická kolekce Sport
Pohledné hodinky s výrazným a dobře čitelným ciferníkem a červenou vteřinovkou. Osobně mi hodně vadí ochrana korunky, protože tvar pouzdra není symetrický, ale je vždy asymetricky protažený do kapky. Ručičky jsou poněkud historizující díky přechodu do tenké špičky (ala IWC). Na těchto hodinkách je to ale celkem snesitelné. Zajímavým detailem, za který dávám palec nahoru, je absence datumovky. Cena od 10.300 Kč mi přijde trošku vyšší, mohly být o něco levnější.2. automatická kolekce Cartouche
Tyto hodinky se vyznačují velmi zdobeným pouzdrem ala Breguet, na můj vkus až přezdobeným a pro německou manufakturu netypickým (i když některé modely Limes jsou taky načančané). Oceňuji datumku na pozici 6 sladěnou s ciferníkem, z míry mě (kromě pouzdra a korunky) vyvádí ručučky. Jsou řemeslně skvělé, ale na svých hodinkách bych je asi nechtěl. Cílovou skupinou mohou být stárnoucí intelektuální obdivovatelé Götheho...? Moc se mi líbí font číslic (ala Longines), cena je opět od 10.300 Kč a tentokrát mi vzhledem k pouzdru přijde přiměřená).3. automatická kolekce Nightflight
Moderně pojaté pilotní hodinky (pilotní, protože mají místo dvanáctky trojúhelníček), evokující Fortis, ale přesto úplně jiné. Z mechanické kolekce mi přijdou nejpovedenější, nejvyváženější. Perfektně čitelný ciferník, dobrý font a podle mě totálně zazděný design s ručičkama ala Rolex. Já vím, že se řadě chronomaniaků líbí hodinová ručička s terčíkem, já bych raději nějakou německy strohou a rovnou. Cena je pro změnu opět stejná a začíná na 10.300 Kč za model s koženým páskem.4. baterková kolekce Opera
Podle mě designově velmi kontroverzní model. Římské číslice mi evokují Seiko Premier, malá vteřinovka (moc se mi líbí německý výraz "kleine sekunde"), která je až příliš blízko ke středu, na první pohled práskne, že uvnitř je miniaturní baterkový strojek. Dovedl bych si představit, že by tu ani žádná vteřinovka nebyla. Pozitivní je absence datumovky. Překvapením je pro mě vysoká cena, která začíná na 10.300 Kč. Začínám mít pocit, že tahle značka jinou cenu ani nezná...5. baterková kolekce Eremitage
Ermitáž je mi z celé řady hodinek A&V nejbližší. Škoda je, že je na baterku, protože s mechanickým strojkem by to byl naprosto luxusní a vymazlený model. Líbí se mi retro design ruček, směřující do padesátých let i úsměv datumky. Cena je tentokrát 5.900 Kč a přijde mi velmi přiměřená. Ermitáž je můj osobní favorit celé řady!6. baterková kolekce Flieger
Chvilku jsem si myslel, že A&V vyrobili B-uhr na baterku, ale není tomu tak. Dokonce tento model není ani moc podobný Nightflight, který je podle mě "více" pilotní. Kdyby měly Nightflight ručičky z Fliegera, byly by dokonalejší, takto si u mě pomyslný pohár odnáší právě Flieger. Ale jsem rejpal, takže mám problém s bílou datumkou pod černým ciferníkem. To je barbarství, i když vím, že u některých hodinek Archimede Ickler původně inzeroval bílou datumku a později byla černá. Obecně platí pro všechny hodinky Autran&Viala, že jejich průměr činí 40 mm, což je podle současných měřítek minimum pro běžnou nositelnost. Tyto hodinky jsou kupodivu z celé série nejlevnější - 5.100 Kč.Co dodat závěrem? Autran&Viala je zajímavou alternativou, o tom není sporu. Na druhou stranu je možné, že si tyto hodinky budou hůře hledat zákazníky, protože pro chrononotoriky jsou příliš na baterky a ostatní populace možná spíše sáhne po levnějších modelech z Japonska či fashion sračkách typu Jet-Set etc. U dražších modelů budou silně konkurovat jak modely z vlastní stáje - Archimede - ať už pilotky, nebo velmi povedený model Arcadia. A ve srovnání třeba se Swiss Made hodinkami Certina DS-1 s mechanickým strojkem, které nabízí větší průměr, velmi krásně propracovaný a přehledný ciferník, pouzdro se šroubovací korunkou a hlavně značku, kterou kdekdo zná, pozice A&V není vůbec lehká.
Navzdory této skeptické realitě budu Icklerům přát hodně úspěchů.Post Scriptum: hodinky nehodnotím jako hodinkový profesionál, nýbrž jako člověk, kterému se líbí. S Jakubem Sivkem a Chronoshopem mě nespojuje nic.
Šelmochod? Šelmochod!
Šelmochod, nové slovo v mém slovníku a praktické asi tak, jako lunochod. Prostě k ničemu. Přesto se mi líbí, i když kontext, ve kterém jsem jej přečetl, mi pořádně smrdí.
Podle iDnes přihlíželi otevření dálnice D47 (a její transformace do D1) ekoteroristé s hnutí Duha, kteří ovšem neplácali rakama jako všichni normální občané - motoristé, ale demonstrovali, protože podle jejich zelených mozečků tu chybí byť jediný "šelmochod". Tedy jinými slovy "zelený koridor".
Co na tom, že tu žádné šelmy nežijí.
O něco severněji si ekoteroristé prosadili nejen běžné koridory pro srnečky a prasátka, ale i extra koridor pro medvíky. Co na tom, že tu žádní nežijí. Přece by tu mohli žít a když už by tu byli, tak se jim rovnou postavil most. Za několik milionů, protože zadára to nikdo neudělá.
Takže až budeme zase nadávat na to, že máme nejdražší dálnice v galaxii, věnujme tichou vzpomínku rovněž těmto vyžírkům (ochotně se nechají dotovat ze státního rozpočtu), kteří si přihřívají svoji polívčičku.
Jen se bojím, aby jejich důvody nebyly stejně vylhané, jako jsou argumenty zastánců globálního oteplování.
Kopie občanky?
Dnes vyšel na iDnes článek o běžných praktikách řady bank či hoteliérů, kteří naprosto bez skrupulí kopírují občanské průkazy. V článku redaktor dodává, že odmítnutí kopie občanky v bance nemá vliv na službu.
Asi jak kde.
Kdysi jsem se v Reiffeisen bance (Brno, pobočka na Palackého třídě) dovolil ohradit proti zkopírování mé občanky a bylo mi řečeno, že je to za Á podle interních pravidel banky a za BÉ pokud se mi to nelíbí, mohu jít jinam.
Tehdy jsem udělal chybu.
Neodešel jsem.
Asi jak kde.
Kdysi jsem se v Reiffeisen bance (Brno, pobočka na Palackého třídě) dovolil ohradit proti zkopírování mé občanky a bylo mi řečeno, že je to za Á podle interních pravidel banky a za BÉ pokud se mi to nelíbí, mohu jít jinam.
Tehdy jsem udělal chybu.
Neodešel jsem.
Patálie se zubem
Praskl mi zub. Zlomil se. Problém je v tom, že je to stolička, což je slovy intelektuálů na hovno. Protože se mi to stalo v neděli, vyrazil jsem na zubní pohotovost s tím, že mi bude pomoženo. Nebylo. Doktor se mi letmo podíval do mordy a odeslal mě k mému zubaři s tím, že to spraví amalgámek. Do papíru ovšem ten dacan napsal "bezvýchodná diagnóza". Za devadesát korun docela málo, že?
Asi po čtyřech týdnech od této události jsem se včera s torzem zubu dostavil ke svému zubaři (ukecal jsem sestru, protože termín mám až za dva týdny - tímto bych chtěl poděkovat VZP za limity, opravdu je prima, když na ošetření čekáte v průměru 4-6 týdnů, protože zubař zadarmo nepracuje). Asi jsem u pana doktora nevzbudil velké sympatie, protože jsem jeho kolegu v bílém plášti označil za idiota, jehož práci bych mohl dělat i já, protože na takovou flákárnu, při které akorát inkasuje devět pětek, nepotřebuji diplom. Bílé pláště drží při sobě (dneska ty, příště já), takže si neodpustil řadu komentářů ke stavu mé mordy.
Dobrou zprávou je, že ačkoliv mě čeká stomatochirurgická orgie, tak podle rentgenového snímku má ona stolička kořeny krátké a rovné.
Asi po čtyřech týdnech od této události jsem se včera s torzem zubu dostavil ke svému zubaři (ukecal jsem sestru, protože termín mám až za dva týdny - tímto bych chtěl poděkovat VZP za limity, opravdu je prima, když na ošetření čekáte v průměru 4-6 týdnů, protože zubař zadarmo nepracuje). Asi jsem u pana doktora nevzbudil velké sympatie, protože jsem jeho kolegu v bílém plášti označil za idiota, jehož práci bych mohl dělat i já, protože na takovou flákárnu, při které akorát inkasuje devět pětek, nepotřebuji diplom. Bílé pláště drží při sobě (dneska ty, příště já), takže si neodpustil řadu komentářů ke stavu mé mordy.
Dobrou zprávou je, že ačkoliv mě čeká stomatochirurgická orgie, tak podle rentgenového snímku má ona stolička kořeny krátké a rovné.
Zlatí hoši
A je to venku. Strana, která by se mohla honosit sloganem "ukradni co můžeš" (neskrývaná 
láska k cizímu majetku je vlastní všem levicovým partajím), stála za zlatými padáčky pro neúspěšné manažery ve státních podnicích. Bohoušek Sobotka sice mlží, ale bylo to za jeho osvíceného panování na Ministerstvu Blahobytu, kdy byly tyto peníze odsouhlaseny.
láska k cizímu majetku je vlastní všem levicovým partajím), stála za zlatými padáčky pro neúspěšné manažery ve státních podnicích. Bohoušek Sobotka sice mlží, ale bylo to za jeho osvíceného panování na Ministerstvu Blahobytu, kdy byly tyto peníze odsouhlaseny.Takže přátelé, vůbec nám nejde o kvalitu vaší práce. I když jste levé jako turecké šavle, poctiví jako starý Lotrando a čestní jako Kazisvět první, při odchodu nepřijdete zkrátka.
Už se nedivím politrukovi Tvrdíkovi, že místo něčeho pořádného nosí Paroubkovi paraple.
Za ty prachy, co dostal po potopení ČSA bych ho nosil taky.
I když bych možná raději chodil kanálama.
středa 25. listopadu 2009
Konec jedné virtuální legendy
Historie má své legendy. Např. tu o dobrých husitech a zlých ka
tolících. Nebo o tom, že Hus byl lidumil. Nebo že Ickler za války vyráběl pouzdra pro B-uhr. Nebo že Jánošík bohatým bral a chudým dával.
tolících. Nebo o tom, že Hus byl lidumil. Nebo že Ickler za války vyráběl pouzdra pro B-uhr. Nebo že Jánošík bohatým bral a chudým dával. In vino veritas, že ano...
Husité byli darebáci a Jan Žižka se mohl směle rovnat Usámovi.
Hus zdaleka nebyl lidumilem, i on uznával trest upálením (a navíc byl přehorlivým katolíkem).
Ickler za války nevyráběl pouzdra pro B-uhr.
Jánošík kradl jako straka a na chudé kašlal.
.... Cože jsem to napsal o Icklerovi?
Nedávno se na fóru Chronomagu objevila informace, že firma Ickler za války nedodávala pouzdra jiným výrobcům hodinek. Stranou ponechám vtíravou otázku, co tedy dělala... V každém případě je to konec jedné legendy, kterou jsem i já přiživil, neboť Ickler je vlastníkem značky Archimede.
Pokud tedy budete chtít B-uhr od firmy, která má tradici a není jen módním labelem, napříště se musíte poohlédnout jinde. Např. u firmy Stowa.
Husité byli darebáci a Jan Žižka se mohl směle rovnat Usámovi.
Hus zdaleka nebyl lidumilem, i on uznával trest upálením (a navíc byl přehorlivým katolíkem).
Ickler za války nevyráběl pouzdra pro B-uhr.
Jánošík kradl jako straka a na chudé kašlal.
.... Cože jsem to napsal o Icklerovi?
Nedávno se na fóru Chronomagu objevila informace, že firma Ickler za války nedodávala pouzdra jiným výrobcům hodinek. Stranou ponechám vtíravou otázku, co tedy dělala... V každém případě je to konec jedné legendy, kterou jsem i já přiživil, neboť Ickler je vlastníkem značky Archimede.
Pokud tedy budete chtít B-uhr od firmy, která má tradici a není jen módním labelem, napříště se musíte poohlédnout jinde. Např. u firmy Stowa.
Hledáme idioty bez budoucnosti...
Inzerát v tisku: "Hledáme idioty bez budoucnosti!" I toto je citát z videa Achmed - mrtvý terorista, který dokáže během necelých 11 minut nevšedním způsobem zacvičit (nejen) s terorismem. Netřeba zbraní. Stačí suchý, trochu drsnější humor.
úterý 24. listopadu 2009
JUDr. AH musí vrátit titul...
Situace na plzeňských právech graduje, tak se není co divit, že se lidová tvořivost dokáže (jako vždy) pořádně vyblbnout.
Včera mi udělal radost klip, kdy neznámý vtipálek použil bunkrovou scénu z filmu Pád třetí říše a na jejím půdorysu vyfabuloval nádhernou zápletku.
Úžasné! Vychutnejte si sami neopakovatelné hlášky, jako např.: "ten děkan vypadal jako šedý Gandalf" nebo "neboj Ivano, nic ti nedokážou".
Naprosto luxusní parodie ;)
Včera mi udělal radost klip, kdy neznámý vtipálek použil bunkrovou scénu z filmu Pád třetí říše a na jejím půdorysu vyfabuloval nádhernou zápletku.
Úžasné! Vychutnejte si sami neopakovatelné hlášky, jako např.: "ten děkan vypadal jako šedý Gandalf" nebo "neboj Ivano, nic ti nedokážou".
Naprosto luxusní parodie ;)
neděle 22. listopadu 2009
Co přinese zvýšení DPH?
Když mi tento týden kolegyně oznámila horkou novinku, že bude od roku 2010 vyšší DPH, zaklel jsem. Když jsem to pak rozebíral s kolegou, zaklel jsem podruhé.
Proč?
Začnu od konce, tedy proč jsem zaklel podruhé. Častým argumentem je, že zvýšení o 1% nic neznamená. Bullshit. Znamená hodně, když má napumpovat do státní kasy miliardy.
Takže malý příklad: FN Brno (Bohunice) má roční rozpočet cca 5.000.000.000 korun (rok 2008, viz zde), tolik peněz stojí roční provoz nemocnice. Z této částky tvoří mzdové náklady cca 1,9 miliardy korun a náklady na materiál a služby cca 2,4 miliardy korun. Velmi hrubým odhadem řečeno, že zvýšení DPH o 1% zatíží nemocniční kasičku o přibližně 24.000.000 korun (což však není pravda, protože vycházíme ze starých čísel. Od 1.1.2010 se zvýšení DPH projeví u dodavatelů, kterým rovněž zdraží materiál na vstupu - nakoupí dráž, takže nárůst u nemocnice možná nebude ve výši 1%, ale osobně odhaduji cca 1,2%).
Dalším tahákem peněz z kapsy je zvyšování platů zdravotníků. Toto byl jeden z kroků Julínkovy reformy, která se díky Ing. Jiřímu Paroubkovi neuskutečnila, resp. zastavila na půl cestě. V případě FN Brno se jedná o zvýšení nákladů o cca 100.000.000 korun ročně.
Celkem tedy náklady nemocnice vzrostou o 124 milionů korun.
Kde na to vzít?
Existují několik cest:
Ještě se vrátím ke gastroskopii. Všichni ví (kromě pacientů), že nástroje nejsou vždy tak čisté, jak by měly být. Jistou vyjímkou jsou první zákroky ráno, ovšem ty jsou vyhrazeny pro přátele a rodinné příslušníky. Důvodem je flagrantní podfinancování této péče. Jak jsem uvedl výše, pojišťovny na toto vyšetření přispívají částkou 550 korun.
Nuže trochu matematiky, vztaženo na jeden endoskop:
Proč?
Začnu od konce, tedy proč jsem zaklel podruhé. Častým argumentem je, že zvýšení o 1% nic neznamená. Bullshit. Znamená hodně, když má napumpovat do státní kasy miliardy.
Takže malý příklad: FN Brno (Bohunice) má roční rozpočet cca 5.000.000.000 korun (rok 2008, viz zde), tolik peněz stojí roční provoz nemocnice. Z této částky tvoří mzdové náklady cca 1,9 miliardy korun a náklady na materiál a služby cca 2,4 miliardy korun. Velmi hrubým odhadem řečeno, že zvýšení DPH o 1% zatíží nemocniční kasičku o přibližně 24.000.000 korun (což však není pravda, protože vycházíme ze starých čísel. Od 1.1.2010 se zvýšení DPH projeví u dodavatelů, kterým rovněž zdraží materiál na vstupu - nakoupí dráž, takže nárůst u nemocnice možná nebude ve výši 1%, ale osobně odhaduji cca 1,2%).
Dalším tahákem peněz z kapsy je zvyšování platů zdravotníků. Toto byl jeden z kroků Julínkovy reformy, která se díky Ing. Jiřímu Paroubkovi neuskutečnila, resp. zastavila na půl cestě. V případě FN Brno se jedná o zvýšení nákladů o cca 100.000.000 korun ročně.
Celkem tedy náklady nemocnice vzrostou o 124 milionů korun.
Kde na to vzít?
Existují několik cest:
- Zvýšení bodové hodnoty. Toto řešení by bylo správné, transparentní. Právě proto k němu nedojde. (Např. gastroskopické vyšetření je propláceno částkou 550 korun; z této částky se musí zaplatit gastroskop - 1,5 mil. korun, plat lékaře, plat sestry a rovněž dezinfekce přístroje. Více viz dále)
- Zvýšení státního příspěvku na "státní pojištěnce". V době krize nehrozí.
- Zachování regulačního poplatku. Ve fakultních nemocnicích se naštěstí vybírá, v ostatních je již nyní velmi citelný propad - vlastně dvojí propad, protože kraje místo investic do vybavení musí plnit volební sliby Ing. Jiřího Paroubka.
- Zrušení některých služeb, např. bezplatného stravování. Protože platí zásada, že doma si taky vaříme sami a za svoje, proč by stejná zásada namehla platit (s vyjímkou speciálních diet) i v nemocnici? Protože by to Ing. Jiří Paroubek nevydýchal? Při celkovém počtu hospitalizovných pacientů (cca 74.000, zdroj viz výše) by se jednalo o úsporu téměř půl miliardy.
Ještě se vrátím ke gastroskopii. Všichni ví (kromě pacientů), že nástroje nejsou vždy tak čisté, jak by měly být. Jistou vyjímkou jsou první zákroky ráno, ovšem ty jsou vyhrazeny pro přátele a rodinné příslušníky. Důvodem je flagrantní podfinancování této péče. Jak jsem uvedl výše, pojišťovny na toto vyšetření přispívají částkou 550 korun.
Nuže trochu matematiky, vztaženo na jeden endoskop:
- Denně je možné poctivě ošetřit 8 pacientů. Zbývající čas je zcela zaplněn čištěním a dezinfekcí endoskopu.
- Pokud denně ošetřím 8 pacientů, pak za 20 pracovních dnů jich bude 160.
- Za 160 pacientů pojišťovna proplatí 88.000 korun.
- Při životnosti endoskopu 3 roky a pořizovací hodnotě cca 1.200.000 korun (Olympus GIF-100) činí měsíční amortizace cca 33.000 korun. Na mzdy, energie a ošetřování endoskopu nemocnici zbyde 46.000 korun.
- Mzdové náklady na kvalifikovanou sestru činí (při platu 22.950 hrubého dle oficiální statistiky FN Brno) 30.000 korun.
- Mzdové náklady na kvalifikovaného lékaře činí (při platu 48.183 hrubého dle oficiální statistiky FN Brno) 62.600 korun.
- 92.000 korun mzdy
- 33.000 korun amortizace endoskopu (bez věže!!!)
- 10.000 korun dezinfekční a ostatní materiál
- Sečteno, zváženo a podtrženo, na financování tohoto vyšetření nemocnice doplácí nejméně 47.000 korun měsíčně
středa 18. listopadu 2009
Banda lemplů, s.p.
Státní podnik Česká pošta opět nezklamal. Dnes jsem našel ve schránce dvě výzvy, první ze dne 13.11. a druhou z dnešního dne, obě na jeden a tentýž balík. Podle první výzvy jsem nebyl doma (nicméně doma bylo celkem dost ochotných podpisovatelů), podle druhé si mám balík vyzvednout do 20.11.
Chtělo by se mi zvolat hlasem zvučným: "Běžte už konečně s vašimi službami do prdele!"
Ale nemohu.
Na tento balík čekám.
Chtělo by se mi zvolat hlasem zvučným: "Běžte už konečně s vašimi službami do prdele!"
Ale nemohu.
Na tento balík čekám.
úterý 17. listopadu 2009
17. listopad 1989
Jak nám těch dvacet let uteklo. Dnes ráno jsem se ještě v polomrátochách pokusil vybavit, co jsem tehdy dělal. Byl to pátek, to vím - protože v sobotu 18.11. jsem jel do Prahy a byl to nejspíš úplně obyčejný pátek, takže se pokusím o malou rekonstrukci.
- 4:30 budíček, odcházím vládnout (míněno doslova, neboť tehdy byla moc v rukou lidu)
- 4:55 nastupuji do přecpané, promrzlé tramvaje a jedu směr Hlavní nádraží
- 5:25 nastupuji do trolejbusu číslo 33 a jedu do Slatiny ke šraňkům
- 5:55 konečně dorazím do práce, mám za sebou cca 1,5 kilometru pěšky a minimálně jednu cigaretu na rozproudění krve
- 6:00 zahajuji svoji vládu; je pátek (= malá sobota), moc tomu nedám (v rádiu hraje Stanice Hvězda, dnes Radiožurnál)
- 9:00 první pauza, pátá cigareta, čaj, chleba
- 11:00 druhá pauza, osmá cigareta, oběd; jako bonus jdu nakrmit svého kocoura (jmenoval se soudruh Miroslav Štěpán, byl černý)
- 11:30 jako každý pátek začínáme ramovat verštat
- 14:30 vyrážím s asi osmnáctou cigaretou tohoto dne směr domov
- 17:00 sedím u Pařeza a tankuji Starobrno
- 23:00 přijdu domů, mám natankováno
Ráno vstávám a odjíždím do Prahy. O nějaké revoluci nemám ani potuchy ;)
Když si to po sobě čtu, mám pocit jakési prázdnoty toho času. Dnešek bude dnem vzpomínání, všichni potentáti se budou hrdě hlásit k tomu, jak tehdy zaujímali jasná stanoviska (včetně komunistů Fischera, Fülleho), všichni se budou zajíkat nad hrdinstvím Havla a ostatních disidentů. Mladým se bude podsouvat, jak jsme tehdy žili špatně a v bídě.
Co na tom, že to není pravda.
Hlavně když tomu budou věřit.
Post Scriptum dodávám, že nejsem ani komunista, ani přítel starých zlatých časů. Jen jsem v té době žil a paměť mi díky Bohu ještě funguje. Byla to zvláštní doba, která nebyla normální, ale to není ani doba současná. Tehdejší nepřátelé byli jasně definováni, ať to byli komunisté či západní revanšisté. Bylo snadné se identifikovat a vymezit. Řada lidí zalezla do mikrokosmu stejně, jako do něj zalezla i nyní (stačí se podívat na účast ve volbách). Pro mnoho lidí znamenalo období práva na práci skutečnou jistotu, zatímco dnes jsou vydáni v šanc volnému trhu.
Havel na počátku nové doby udělal velikou chybu, že se odmítnul s komunisty "vyrovnat", ale obklopil se jimi. Na tomto faktu nic nezmění, že ho západ vzývá jako božstvo. Byla to chyba a příklad Rumunska jasně ukazuje, kudy jsme se mohli ubírat. Dnes už je pozdě, vládnou nám opět kariérní komunisté, patří jim průmysl, ovládají zdravotnictví. Asi dozrává čas na další revoluci.
Tentokrát prosím o méně sametu.
Oblíbenost hodinek na českém Chronomagu
Nedávno jsme v jakési diskusi řešili, jaké má kdo hodinky (což ře
šíme pořád) a jaké je zastoupení značek. Je to zajímavá sonda do šuplíků chronomaniaků a proto vznikla i anketa, která je zde: http://tyfo.dyndns.org/Poll/graf.php
Dosavadní průběh a výsledky jsou pro mě hodně zajímavé. Obliba značky Seiko mezi "znalci" je obecně vysoká, hodinky nabízí naprosto bezkonkurenční poměr mezi kvalitou a cenou. Možná by bylo zajímavé vědět, kolik z přiznaných kusů pochází z přímého dovozu z Japonska, protože ty nejzajímavější kousky většinou prodávají pouze na domácím trhu.
Druhá pozice značky Prim je pochopitelná vzhledem k tomu, že většinou každý z nás doma nějaké ty primky má.
Třetí průběžná pozice Casia mě překvapila. Casio je bohužel synonymem pro levné hodinky, což se často odráží v poněkud přezíravém postoji (pravda, na Ples v opeře se nehodí, pokud chcete jít dovnitř a ne venku protestovat a rvát se s policajty).
Čtvrté místo Omegy je trošku překvapivé díky ceně, ale už nikoliv díky kvalitě.
Nechci to dál zbytečně natahovat, tak jen ve zkratce: Tissot a Certina jsou značky neoblíbené pro jejich současnou produkci, proto je jejich umístění velmi překvapivé. (Certina ovšem hodinky umí, např. DS-1 se může směle poměřovat s Tag Heuer Carrera).
Ptáte-li se, o čem podstatném ještě tento graf vypovídá, musím popravdě odpovědět: O ničem.
Jen o malé lidské radosti.
šíme pořád) a jaké je zastoupení značek. Je to zajímavá sonda do šuplíků chronomaniaků a proto vznikla i anketa, která je zde: http://tyfo.dyndns.org/Poll/graf.phpDosavadní průběh a výsledky jsou pro mě hodně zajímavé. Obliba značky Seiko mezi "znalci" je obecně vysoká, hodinky nabízí naprosto bezkonkurenční poměr mezi kvalitou a cenou. Možná by bylo zajímavé vědět, kolik z přiznaných kusů pochází z přímého dovozu z Japonska, protože ty nejzajímavější kousky většinou prodávají pouze na domácím trhu.
Druhá pozice značky Prim je pochopitelná vzhledem k tomu, že většinou každý z nás doma nějaké ty primky má.
Třetí průběžná pozice Casia mě překvapila. Casio je bohužel synonymem pro levné hodinky, což se často odráží v poněkud přezíravém postoji (pravda, na Ples v opeře se nehodí, pokud chcete jít dovnitř a ne venku protestovat a rvát se s policajty).
Čtvrté místo Omegy je trošku překvapivé díky ceně, ale už nikoliv díky kvalitě.
Nechci to dál zbytečně natahovat, tak jen ve zkratce: Tissot a Certina jsou značky neoblíbené pro jejich současnou produkci, proto je jejich umístění velmi překvapivé. (Certina ovšem hodinky umí, např. DS-1 se může směle poměřovat s Tag Heuer Carrera).
Ptáte-li se, o čem podstatném ještě tento graf vypovídá, musím popravdě odpovědět: O ničem.
Jen o malé lidské radosti.
pondělí 16. listopadu 2009
Synchronizace kontaktů nejen pro Android
Při pátrání po možnostech OS Android jsem zapátral taky po způsobu synchronizace kontaktů a kalendáře. Výsledek byl velmi překvapující, nejen že to jde, ale jde to zdarma a nejen u Androidu, ale i u Windows Mobile.
Možná si teď klepete na čelo, protože přece každý správný uživatel počítače v něm má kompletní sbírku "open source" programů typu MS Office, Adobe Photoshop, Pinnacle Studio či AutoCad.
Asi nejsem správný uživatel, protože nekradu.
Pro Android je řešením synchronizace s adresářem v Gmailu, ale nejen to - úplně stejně lze synchronizovat i Windows Mobile, a to nativně, bez jakéhokoliv dodatečného software!
Stačí jen v Active Sync (v PDA) nastavit server (položka "Configure server") m.google.com, zadat svůj email (nikoliv přihlašovací jméno!) a heslo a vše fičí jako na drátkách. Kosmetickou vadou může být, že PDA toto spojení nazývá jako Exchange server, ale to je jen detail.
Jedinou nevýhodu pocítí lidé stižení strachem z Google, protože svůj adresář dají všanc tomuto gigantovi. Ale i zde platí totéž, co třeba i u facebooku - všeho s mírou, všeho s rozumem.
Proto ani já na google neukládám např. telefonní číslo prezidenta.
Jednoduše proto, že ho neznám.
Možná si teď klepete na čelo, protože přece každý správný uživatel počítače v něm má kompletní sbírku "open source" programů typu MS Office, Adobe Photoshop, Pinnacle Studio či AutoCad.
Asi nejsem správný uživatel, protože nekradu.
Pro Android je řešením synchronizace s adresářem v Gmailu, ale nejen to - úplně stejně lze synchronizovat i Windows Mobile, a to nativně, bez jakéhokoliv dodatečného software!
Stačí jen v Active Sync (v PDA) nastavit server (položka "Configure server") m.google.com, zadat svůj email (nikoliv přihlašovací jméno!) a heslo a vše fičí jako na drátkách. Kosmetickou vadou může být, že PDA toto spojení nazývá jako Exchange server, ale to je jen detail.
Jedinou nevýhodu pocítí lidé stižení strachem z Google, protože svůj adresář dají všanc tomuto gigantovi. Ale i zde platí totéž, co třeba i u facebooku - všeho s mírou, všeho s rozumem.
Proto ani já na google neukládám např. telefonní číslo prezidenta.
Jednoduše proto, že ho neznám.
Německá rodinka
K
dysi jsem narazil na reklamu IWC na pilotní hodinky pro tátu a syna. Pěkný komplet, taťka s ručním nátahem, synek automat a dohromady za cenu takové obyčejné Oktávky (tedy drahé jako... moc...)
dysi jsem narazil na reklamu IWC na pilotní hodinky pro tátu a syna. Pěkný komplet, taťka s ručním nátahem, synek automat a dohromady za cenu takové obyčejné Oktávky (tedy drahé jako... moc...)Archimede, což je německý výrobce hodinek (už jsem o nich dříve psal, dalo by se říct, že se jedná o výrobce klasického, neboť značka Ickler, pod kterou Archimede patří, byla dodavatelem původních pouzder v období 2. světové války) završil svoji řadu pilotních, tedy přesněji řečeno beobachteruhr hodinek novým rozměrem, vhodným pro ženu či dítě (pro chlapa jsou přece jen malé) - 36 mm.
Na obrázku jsem pro porovnání velikostí připravil všechny v současnosti vyráběné modely:
- Žlutý kruh, novinka o průměru 36 mm - mladší syn nebo dcera
- Fialový kruh, pilotky o průměru 39 mm - manželka
- Červený kruh, pilotky o průměru 42 mm - starší syn
- Zelený kruh, největší model s manuálním nátahem a průměrem 45 mm, ideální volba pro taťku
V poslední době mě asi nejvíc láká právě manuální nátah, možná proto, že hledám hodinky ne na každodenní nošení, ale hlavně pro radost. Z nabídky dostupných modelů preferuji právě Archimede, protože vteřinovka "kleine sekunde" je na pozici 6 a nikoliv 9, jako je tomu např. u značky Steinhart.
Celou rodinku můžete najít zde: http://www.chronoshop.cz/katalog.php?pmi=81
Momentka z Veveří
Při nedávném výletě jsem pořídil fotografii, které jsem si vlastně všimnul a
ž doma. Ze zvyku totiž většinou každou fotografii pořídím několikrát, s různými úkroky do stran, s jinou perspektivou, jinou kompozicí a v tom množství se prostě občas nějaká situace vypaří z paměti, zvlášť když vznikne tak nějak "navíc".
ž doma. Ze zvyku totiž většinou každou fotografii pořídím několikrát, s různými úkroky do stran, s jinou perspektivou, jinou kompozicí a v tom množství se prostě občas nějaká situace vypaří z paměti, zvlášť když vznikne tak nějak "navíc".Tedy pravda je, že zarytí fotografové (mezi které se už jaksi delší dobu nepočítám) by měli oprávněné výhrady snad ke všemu, co na té fotce je. Mě však zaujalo něco jiného.
Zhruba tento obrázek totiž mohl vidět můj otec, když se se svým kamarádem Pepou Ondrou (jeho otce později nacisté popravili a dnes se po něm jmenuje hlavní ulice Kníniček) - nedávno vystěhovaným z Kiniček (Klein Kinitz) do právě rozestavěných Kníniček - vydal koncem roku 1937 na pěší tůru k hradu Veveří. Sokolské koupaliště už bylo dávno za nimi a z ranní mlhy se v podzimním slunci nad klikatící se řekou vyhoupla silueta královského hradu Veveří. Chlapci se tehdy vrátili po druhém břehu, řeku přebrodili brodem Zouvalka (neboť se zde museli zout) a lukami kolem řeky došli zpět ke Kiničkám.
V dnešní době to máme o mnoho jednodušší, jen si nejsem jistý, jestli tím nejsme ochuzeni o kus dobrodružství. Autem zaparkujeme pod Veveřím, systémem důmyslných lávek a mostků přejdeme na druhý břeh a zpět, digitálním fotoaparáte vyrobíme spoustu elektronického balastu, na který se stejně nikdo nedívá (ale o tom to není, jde přece o ten zážitek).
Někdy mi stačí málo.
I když pak jsem sentimentální.
Kompletní fotogalerie je zde.
sobota 14. listopadu 2009
Jak financovat politické strany?
Jak financovat politické strany, a to nejen v době krize? TOP09 p
řinesla vlastní nápad, byť okoukaný ze zahraničí. Bude prodávat trička a další suvenýry. Nápad je to zajímavý a protože každý zakoupený předmět má svého příjemce, nebál bych se argumentu (který už mimochodem zazněl) o skrytém sponzoringu. Naopak. A jesti se nějaký nadšenec rozhodne koupit 1000 triček s knížetem a rozdá je chudým, ať si. Bylo by lepší, kdyby si strany kupovali přízeň voličů raději takto, než třináctými důchody a podobnými zhovadilostmi, kterými nás zásobuje nezodpovědná a populistická ČSSD.
Bravo, tleskám.
Politické strany nás s celou jejich apanáží stojí opravdu nemravné peníze a nesouhlasím s názorem Paroubka, že to je daň za demokracii. Není. Je to trest za vlastní hloupost a to je rozdíl. Protože občan - kdyby měl možnost volby - zajisté by nepřisypával do koryt, od kterých se už tak ozývá hlasité mlaskání a chrochtání.
Jen se děsím, až bude ČSSD připojí a bude prodávat sošky nasupeného Ing. Jiřího Paroubka a jeho mediální rodiny.
Foto pochází ze zmíněného odkazu.
řinesla vlastní nápad, byť okoukaný ze zahraničí. Bude prodávat trička a další suvenýry. Nápad je to zajímavý a protože každý zakoupený předmět má svého příjemce, nebál bych se argumentu (který už mimochodem zazněl) o skrytém sponzoringu. Naopak. A jesti se nějaký nadšenec rozhodne koupit 1000 triček s knížetem a rozdá je chudým, ať si. Bylo by lepší, kdyby si strany kupovali přízeň voličů raději takto, než třináctými důchody a podobnými zhovadilostmi, kterými nás zásobuje nezodpovědná a populistická ČSSD.Bravo, tleskám.
Politické strany nás s celou jejich apanáží stojí opravdu nemravné peníze a nesouhlasím s názorem Paroubka, že to je daň za demokracii. Není. Je to trest za vlastní hloupost a to je rozdíl. Protože občan - kdyby měl možnost volby - zajisté by nepřisypával do koryt, od kterých se už tak ozývá hlasité mlaskání a chrochtání.
Jen se děsím, až bude ČSSD připojí a bude prodávat sošky nasupeného Ing. Jiřího Paroubka a jeho mediální rodiny.
Foto pochází ze zmíněného odkazu.
Koryto svratky
Řeka Svratka v původním řečišti. Díky masivnímu snižování hladiny je dobře patrné, kudy vedlo původní řečiště.
pátek 13. listopadu 2009
Žiju v právním státě? Ne...
Asi každý si vzpomene na dopravní nehodu, kdy v Kunštátě srazil řidič patnáctileté dítě tak, že mu skončilo v kufru Octavie a řidič - místo poskytnutí pomoci - dotyčné dítě odezl do lesa zemřít.
Tento týden měla tato kauza druhé kolo. Jen pro pořádek připomenu, že v prvním kole byl řidič shledán vinným z pokusu o vraždu a vyfasoval 12 let natvrdu, které si momentálně odpykává v nedaleké Kuřimi.
O co šlo v druhém kole?
Dopravní nehoda byla velmi nešťastná ve svém důsledku, přesto měla zcela překvapivého viníka - patnáctileté opilé dítě. Soud v prvním kole neřešil, kdo nehodu zavinil, protože řidič to nebyl. Soud bohužel ani neřešil, jak je možné, že se toto dítě pohybovalo v noci podnapilé po obci a doma nikomu nechybělo. Soud se tím nezabýval asi proto, že to byla silně medializovaná kauza a média by toto zajímavé odhalení nerada viděla, prototože ona už svého viníka měla.
Celý případ měl dohru pro majitele rozbitého auta, tedy zaměstnavalete pachatele. Pojišťovna mu logicky odmítla zaplatit škodu, protože viník byl dle policejního protokolu zřejmý. A protože viník odmítal škodu zaplatit, obrátil se poškozený na soud. A jak jsme se tento týden dozvěděli, zcela zbytečně. Soudkyně sice zkonstatovala, že je v právu a má na náhradu škody právní nárok, ale protože je nemorální o náhradu škody žádat, nedostane nic.
Toto rozhodnutí soudu považuji zcela za bezprecedentní případ soudní zvůle, kdy ani v jasném případě právního nároku nemůže žalobce očekávat, že se dovolá práva.
Zde je popsaná celá kauza z hlediska poškozeného majitele vozu:
http://www.kunstat.net/uvod.php?co=pravec-vyjadreni
Zde je článek o soudní frašce:
http://zpravy.idnes.cz/srazeny-mladik-z-blanenska-nemusi-platit-skodu-na-aute-p1e-/brno.asp?c=A091113_072924_brno_ban
Tento týden měla tato kauza druhé kolo. Jen pro pořádek připomenu, že v prvním kole byl řidič shledán vinným z pokusu o vraždu a vyfasoval 12 let natvrdu, které si momentálně odpykává v nedaleké Kuřimi.
O co šlo v druhém kole?
Dopravní nehoda byla velmi nešťastná ve svém důsledku, přesto měla zcela překvapivého viníka - patnáctileté opilé dítě. Soud v prvním kole neřešil, kdo nehodu zavinil, protože řidič to nebyl. Soud bohužel ani neřešil, jak je možné, že se toto dítě pohybovalo v noci podnapilé po obci a doma nikomu nechybělo. Soud se tím nezabýval asi proto, že to byla silně medializovaná kauza a média by toto zajímavé odhalení nerada viděla, prototože ona už svého viníka měla.
Celý případ měl dohru pro majitele rozbitého auta, tedy zaměstnavalete pachatele. Pojišťovna mu logicky odmítla zaplatit škodu, protože viník byl dle policejního protokolu zřejmý. A protože viník odmítal škodu zaplatit, obrátil se poškozený na soud. A jak jsme se tento týden dozvěděli, zcela zbytečně. Soudkyně sice zkonstatovala, že je v právu a má na náhradu škody právní nárok, ale protože je nemorální o náhradu škody žádat, nedostane nic.
Toto rozhodnutí soudu považuji zcela za bezprecedentní případ soudní zvůle, kdy ani v jasném případě právního nároku nemůže žalobce očekávat, že se dovolá práva.
Zde je popsaná celá kauza z hlediska poškozeného majitele vozu:
http://www.kunstat.net/uvod.php?co=pravec-vyjadreni
Zde je článek o soudní frašce:
http://zpravy.idnes.cz/srazeny-mladik-z-blanenska-nemusi-platit-skodu-na-aute-p1e-/brno.asp?c=A091113_072924_brno_ban
čtvrtek 12. listopadu 2009
SFŽP
Včera jsem čirou náhodou shlédnul kus reality show Dům snů, kterou náš mediální prostor obohacuje TV Nova. Nechci se pouštět do kritiky tohoto formátu, protože kromě rituální sebevraždy nemá nic nového, co by nabídnul.
Jen mě v titulcích na závěr zaujalo a rozzuřilo, že sponzorem tohoto zábavného počinu je Státní fond životního prostředí.
To si asi dělají srandu...
Jen mě v titulcích na závěr zaujalo a rozzuřilo, že sponzorem tohoto zábavného počinu je Státní fond životního prostředí.
To si asi dělají srandu...
Já ti nevim Karle...
Náš pronárod je velmi specifický. Při troše zobecnění bych mohl napsat, že nic není recht, čili po chuti. Jsou-li policisté vstřícní vůči darebům, sklidí všeobecnou kritiku. Jsou-li naopak důslední, sklidí kritiku ještě větší.
Stejně to dopadlo v případě manželů Tauchenových. Napřed se mladé paní podařilo unést z vězeňské eskorty manžela a první kritika byla na světě - proč "ti mamlasové" nestříleli. K tomuto tónu (za který se příslušníkům vězeňské služby omlouvám) se připojila i jejich velitelka, paní ministrová tím, že ihned postavila mimo službu všechny členy eskorty. Posléze vyšlo najevo, že nesříleli kvůli lidem, kteří byli kolem. Zato by zašloužili metál a ne trest, protože dokázali, že i bachaři mají mozek.
Další kolo proběhlo zcela v duchu výše uvedeného. Policisté Tauchenovi načapali v domě Tauchenovic babičky a při příležitosti tohoto nenadálého setkání se střílelo. Střelba dopadla úplně stejně, jako v typickém americkém béčkovém krváku v hlavním vysílacím čase naší milované veřejnoprávní televize - pan Tauchen měl díru v hlavě a byl na místě mrtev. Jeho žena má průstřel hrudníku a podle posledních zpráv je na tom už docela dobře a plánuje, jak zdrhne. Teď, když dostane vdovský důchod jí bude hned veseleji.
Kamenem úrazu je, že naše nekonzistentní veřejnost opět zareagovala tak, jak se dalo čekat a začala kritizovat práci policie. Jak je možné, že byl střelen do hlavy, když jsou policisté trénovaní jen na střelbu do nohou, a kdoví jak to bylo a však to znáte. Stačí se podívat na ktroukoliv diskusi na toto téma a výsledek bude vždy stejný.
Chci naprosto bez emocí napsat, že policie odvedla dobrou práci, pomohla společnosti a ochránila ji. Pokud se někdo nerozpakuje nejen ohánět zbraní, ale rovněž ji i použije vůči policii či komukoliv jinému (a Tauchenovi tak učinili), musí počítat s tím, že to takto dopadne. Jen se bojím, aby zase nějaká politická hlava skopová nezačala vrtat v tom, proč policie použila zbraň a nesnažila se ho prostřednictvím antikonfliktního týmu ukecat.
PS: zdá se, že se zastřelil buďto sám, nebo ho zastřelila manželka.
Stejně to dopadlo v případě manželů Tauchenových. Napřed se mladé paní podařilo unést z vězeňské eskorty manžela a první kritika byla na světě - proč "ti mamlasové" nestříleli. K tomuto tónu (za který se příslušníkům vězeňské služby omlouvám) se připojila i jejich velitelka, paní ministrová tím, že ihned postavila mimo službu všechny členy eskorty. Posléze vyšlo najevo, že nesříleli kvůli lidem, kteří byli kolem. Zato by zašloužili metál a ne trest, protože dokázali, že i bachaři mají mozek.
Další kolo proběhlo zcela v duchu výše uvedeného. Policisté Tauchenovi načapali v domě Tauchenovic babičky a při příležitosti tohoto nenadálého setkání se střílelo. Střelba dopadla úplně stejně, jako v typickém americkém béčkovém krváku v hlavním vysílacím čase naší milované veřejnoprávní televize - pan Tauchen měl díru v hlavě a byl na místě mrtev. Jeho žena má průstřel hrudníku a podle posledních zpráv je na tom už docela dobře a plánuje, jak zdrhne. Teď, když dostane vdovský důchod jí bude hned veseleji.
Kamenem úrazu je, že naše nekonzistentní veřejnost opět zareagovala tak, jak se dalo čekat a začala kritizovat práci policie. Jak je možné, že byl střelen do hlavy, když jsou policisté trénovaní jen na střelbu do nohou, a kdoví jak to bylo a však to znáte. Stačí se podívat na ktroukoliv diskusi na toto téma a výsledek bude vždy stejný.
Chci naprosto bez emocí napsat, že policie odvedla dobrou práci, pomohla společnosti a ochránila ji. Pokud se někdo nerozpakuje nejen ohánět zbraní, ale rovněž ji i použije vůči policii či komukoliv jinému (a Tauchenovi tak učinili), musí počítat s tím, že to takto dopadne. Jen se bojím, aby zase nějaká politická hlava skopová nezačala vrtat v tom, proč policie použila zbraň a nesnažila se ho prostřednictvím antikonfliktního týmu ukecat.
PS: zdá se, že se zastřelil buďto sám, nebo ho zastřelila manželka.
úterý 10. listopadu 2009
Vzpomínka na starou Prahu
Dnes mě na aktualne.cz potěšili starými fotkami Prahy (nebo fotkami staré Prahy). No to je jedno, každopádně to je kus historie, která se - jak známo - čas od času opakuje.
Tak ať víte, do čeho směřujeme ;)
Odkaz
Tak ať víte, do čeho směřujeme ;)
Odkaz
pondělí 9. listopadu 2009
Dva mobilní linky
Vkládám sem dva zajímavé linky na mobilní produkty. Trošku v návaznosti na včerejší snění o Motorola Droid vkládám zajímavou stránku o Androidu (tedy zaujala mě) a rovněž zajímavé povídání o tom, co musí podstoupit naši chudáčci mobilní operátoři, aby mohli prodávat mimo jiné aj telefóny (iPhone pro ty, co nerozumí legraci).
Stránka o Androidu
Stránka o iPhone
Stránka o Androidu
Stránka o iPhone
neděle 8. listopadu 2009
Procházka zatopenými Kníničkami
Dnes jsem se konečně dostal na místa, kde ještě před válkou byly původní Kníničky (resp. Kiničky, Klein Kinitz). Díky poklesu hladiny přehrady kvůli výstavbě provzdušňovacích věží na předem prohraný boj se sinicemi došlo k odhalení alespoň části z pozůstatků původního osídlení.
Majkl Kocáb: životopis člena vlády
Na stránkách vlada.cz je životopis pana Kocába. Velmi zajímavé čtení, jen si nejsem jistý, jestli je to curriculum vitae hodné člena vlády...
- 1977 - založil skupinu Pražský Výběr
- začátek 1989 - natáčení filmu „Pražákům, těm je tu hej“
- jaro 1989 - zakládá iniciativu „Most“ s Michalem Horáčkem
- od 17.11.1989 - stává se zakládajícím členem OF- členem krizového štábu koordinačního centra OF - iniciuje s M. Horáčkem kroky k ukončení okupace Československa sovětskou armádou- navrhuje Václava Havla na funkci prezidenta republiky
- prosinec 1989 - poslanec a Federálního Shromáždění ČR a člen meziparlamentní komise EU (zahraniční výbor)- iniciuje vznik komise FSČR pro odsun sovětské armády
- 1990 - zvolen opět poslancem FSČR- předsedou obnovené komise pro odsun SA z Československa- člen parlamentní komise, která prověřuje generály Čs.armády- člen parlamentní komise pro kontrolu BIS
- 1991 - členem „mise dobré vůle“ do Iráku k propuštění česko-slovenských „lidských štítů“ před „konfliktem v zálivu“- odchází z FSČR
- 1992 - sbírá s P. Tigridem podpisy na podporu referenda k rozdělení ČSFR (cca 2 250 000 podpisů)
- 1995-1997 - organizuje rozsáhlou akci na záchranu DIK IF Trend, zakládá Nadaci M.Kocába na podporu literatury
- 2001 - Nadace M.Kocába podporuje od svého založení Literární noviny
- 1993-2003 - externí poradce prezidenta V. Havla- organizuje a moderuje více než 80 „Amálií“ (schůzky prezidenta republiky se zástupci politického a veřejného života)
- 2003-2008 - pokračuje spolupráce s V.Havlem organizuje další Amálie- přispívá Nadací VIZE na obnovu kostela sv. Anny- spoluorganizuje Havlovy sedmdesátiny- uvádí otevření Expozice knihovny V. Havla
- 2003-2005 - plně obnovuje hudební činnost - další comeback Pražského Výběru v klasické sestavě
- 2006-2008 - rekonstrukce kapely na Pražský Výběr II
- 2008 - kandidoval za Stranu zelených do senátu (cca 15% - 3. místo)
- 2009 - navržen Stranou zelených na ministra vlády ČR
Ať hledám, jak hledám, nic, co by ho kvalifikovalo k práci s menšinami tady nevidím. Ale možná je to schováno pod nějakým comebackem...
Církevní zákony
Dal jsem si trochu práci a našel příslušné zákony, které definují vztah mezi státem a církví. Častým steskem z diskusí je, že my všichni doplácíme na církve. S tím souhlasím, také nechci nedobrovolně podporovat kde co (byť bych byl raději, kdyby místo církve přišly o naše peníze politické strany), ale je třeba se ptát, jak to vzniklo.
Vždy si představuji, jak asi vypadá člověk, který takto píše. Představím si nějakého joudu, pravidelného diváka TV Nova, jehož mentální obzor končí na dně půllitru s europivem. Ale to není podstatné. Podstatné je, jak je to doopravdy.
Jak jinak, za vše mohou komunisté. V roce 1949 došlo v rámci znárodňování (= kradení) majetku k uzmutí majetku církví. Důvod pro tuto krádež je třeba hledat v učení Marxismu-Leninismu, které tvrdí, že náboženství je opium lidstva a v odvěké touze levicových darmožroutů po cizím majetku. Tady byl cíl nasnadě. A aby ta krádež nebyla tak okatá (byly odcizeny budovy, polnosti, lesy atd.), cíl se zavázal, že za určitých podmínek bude činnosti církví podporovat.
Tak vznikla závislost církve na státu, čili naprosto asymetrický vztah, který není dobrý ani pro jednu stranu. Pravda, v současnosti vadí většině to, že by měla tento majetek vrátit, protože ho !církev nepotřebuje". To je ovšem stejné tvrzení, jako když sousedovi šlohnete audinu, protože do práce může jet i tramvají a vy si ten luxus určitě užijete víc, než on. Nezavání to komunismemm když už ne lidskou demencí? Zavání. A řada politiků to ví a někteří (Paroubek) to neváhají nazvat zločinem.
V hlavách a v srdcích politiků jsou zbytky komunismu. Ten tady napáchal bezpráví a politici ho ještě vlastně udržují. Když jsme dojednávali majetkové vyrovnání s Topolánkovou vládou, byla naše vstřícnost nejdál, jak jen mohla být, sobečtí politici ČSSD a KSČM spolu s Vlastimilem Tlustým to ale znovu shodili ze stolu. Může se zdát, že politici nemají v hlavách nic jiného než své sobecké zájmy.
Zdroj
Dobrá tedy. Vysvětlil jsem, k čemu tehdy došlo a teď tedy konkrétně:
Abecední seznam všech zákonů z roku 1949
Část Sbírky zákonů z roku 1949, kde jsou všechny zmiňované zákony
Částka 67, obsahující Zákon 217/1949 Sb. a Zákon 218/1949 Sb.
Částka 68, obsahující zákony, které stanovují zabezpečení jednotlivých církví - Zákon 219-223
Zákon 217 - Zřízení státního úřadu pro věci církevní
Zákon 218 - Zákon o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem
Zákon 219 - Zákon o hospodářském zabezpečení církve Římskokatolické státem
Zákon 220 - Zákon o hospodářském zabezpečení církve československé státem
Zákon 221 - Zákon o hospodářském zabezpečení evangelických církví státem
Zákon 222 - Zákon o hospodářském zabezpečení církve pravoslavné státem
Zákon 223 - Zákon o hospodářském náboženských společností státem
Je zřejmé, že otázka odluky státu a církve je nutná. O tom nepochybuje snad nikdo, vyjma levicových politiků. Ti naopak odluku nechtělí právě kvůli potenciální možnosti ovlivňovat církevní život* (ostatně církve jsou jejich ideovým nepřítelem). Otázka nezní, zda-li má odluka proběhnout. Otázka zní, kdy proběhne. Římská církev nyní navrhla, aby se s navrácením ukradeného majetku počkalo, protože v době krize jsou peníze potřeba jinde.
Otázkou je, zda-li i státní aparát v době prosperity bude stejně velkorysý.
________________________________
* Ve volebním programu ČSSD se objevilo toto:
ČSSD navrhuje částečné majetkové narovnání, které by mělo spočívat v kombinaci finanční
náhrady, částečného průbežného financování a v omezeném rozsahu v naturálních restitucích
(pozemky pod budovami či s budovami bezprostředně související).
Příjemcem finanční náhrady bude nově zřízená nadace, v jejíž správní radě zasednou zástupci
jednotlivých církví a náboženských společností a zástupce státu. Prostředky nadace budou
účelově omezeny zejména na výdaje kultové, sociální, zdravotní a vzdělávací.
Jinými slovy - navrácení majetku jen tak napůl; ve skutečnosti by došlo k tomu, že by prostředky suplovaly výdaje státu v oblasti kultury, sociální politiky a zdravotnictví. No a zejména politici by si i nadále nad tímto nezanedbatelným balíkem peněz udrželi kontrolu.
Vždy si představuji, jak asi vypadá člověk, který takto píše. Představím si nějakého joudu, pravidelného diváka TV Nova, jehož mentální obzor končí na dně půllitru s europivem. Ale to není podstatné. Podstatné je, jak je to doopravdy.
Jak jinak, za vše mohou komunisté. V roce 1949 došlo v rámci znárodňování (= kradení) majetku k uzmutí majetku církví. Důvod pro tuto krádež je třeba hledat v učení Marxismu-Leninismu, které tvrdí, že náboženství je opium lidstva a v odvěké touze levicových darmožroutů po cizím majetku. Tady byl cíl nasnadě. A aby ta krádež nebyla tak okatá (byly odcizeny budovy, polnosti, lesy atd.), cíl se zavázal, že za určitých podmínek bude činnosti církví podporovat.
Tak vznikla závislost církve na státu, čili naprosto asymetrický vztah, který není dobrý ani pro jednu stranu. Pravda, v současnosti vadí většině to, že by měla tento majetek vrátit, protože ho !církev nepotřebuje". To je ovšem stejné tvrzení, jako když sousedovi šlohnete audinu, protože do práce může jet i tramvají a vy si ten luxus určitě užijete víc, než on. Nezavání to komunismemm když už ne lidskou demencí? Zavání. A řada politiků to ví a někteří (Paroubek) to neváhají nazvat zločinem.
V hlavách a v srdcích politiků jsou zbytky komunismu. Ten tady napáchal bezpráví a politici ho ještě vlastně udržují. Když jsme dojednávali majetkové vyrovnání s Topolánkovou vládou, byla naše vstřícnost nejdál, jak jen mohla být, sobečtí politici ČSSD a KSČM spolu s Vlastimilem Tlustým to ale znovu shodili ze stolu. Může se zdát, že politici nemají v hlavách nic jiného než své sobecké zájmy.
Zdroj
Dobrá tedy. Vysvětlil jsem, k čemu tehdy došlo a teď tedy konkrétně:
Abecední seznam všech zákonů z roku 1949
Část Sbírky zákonů z roku 1949, kde jsou všechny zmiňované zákony
Částka 67, obsahující Zákon 217/1949 Sb. a Zákon 218/1949 Sb.
Částka 68, obsahující zákony, které stanovují zabezpečení jednotlivých církví - Zákon 219-223
Zákon 217 - Zřízení státního úřadu pro věci církevní
Zákon 218 - Zákon o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem
Zákon 219 - Zákon o hospodářském zabezpečení církve Římskokatolické státem
Zákon 220 - Zákon o hospodářském zabezpečení církve československé státem
Zákon 221 - Zákon o hospodářském zabezpečení evangelických církví státem
Zákon 222 - Zákon o hospodářském zabezpečení církve pravoslavné státem
Zákon 223 - Zákon o hospodářském náboženských společností státem
Je zřejmé, že otázka odluky státu a církve je nutná. O tom nepochybuje snad nikdo, vyjma levicových politiků. Ti naopak odluku nechtělí právě kvůli potenciální možnosti ovlivňovat církevní život* (ostatně církve jsou jejich ideovým nepřítelem). Otázka nezní, zda-li má odluka proběhnout. Otázka zní, kdy proběhne. Římská církev nyní navrhla, aby se s navrácením ukradeného majetku počkalo, protože v době krize jsou peníze potřeba jinde.
Otázkou je, zda-li i státní aparát v době prosperity bude stejně velkorysý.
________________________________
* Ve volebním programu ČSSD se objevilo toto:
ČSSD navrhuje částečné majetkové narovnání, které by mělo spočívat v kombinaci finanční
náhrady, částečného průbežného financování a v omezeném rozsahu v naturálních restitucích
(pozemky pod budovami či s budovami bezprostředně související).
Příjemcem finanční náhrady bude nově zřízená nadace, v jejíž správní radě zasednou zástupci
jednotlivých církví a náboženských společností a zástupce státu. Prostředky nadace budou
účelově omezeny zejména na výdaje kultové, sociální, zdravotní a vzdělávací.
Jinými slovy - navrácení majetku jen tak napůl; ve skutečnosti by došlo k tomu, že by prostředky suplovaly výdaje státu v oblasti kultury, sociální politiky a zdravotnictví. No a zejména politici by si i nadále nad tímto nezanedbatelným balíkem peněz udrželi kontrolu.
Kardinálova kardinální myšlenka
Dne vyšel na aktualne.cz rozhovor s kardinálem Vlkem, ve kterém se vrátili k nedávné návštěvě Josefa Ratzingera. Zaujala mě jedna část, ve které kardinál hovoří o ateismu:
Když bylo sčítání v roce 2001, provázela ho velká diskuse, jestli náboženství uvádět či neuvádět. Dokonce i lidé, kteří měli sčítání na starosti, vyslovovali pochybnosti, jestli by se to mělo uvádět. A navíc - sčítání nepokládalo správnou otázku: věříš, či nevěříš. Dotaz byl, ke které církvi patříte, a to je nesprávně položená otázka. Lidé nemají tendenci patřit k nějaké církvi. Vztah k církvi je slabá věc, protože lidé nechtějí patřit do nějaké instituce, která má své normy a svazuje jejich svobodu. Na to jsou lidé velmi hákliví. Takže proto ten výsledek byl takový, jaký byl.
Pan Kardinál zde uhodil hřebík na hlavičku, a to hned několikrát. Jednak poukázal na nesmyslnou otázku, která se ovšem do příště dozajista nezmění a otázkou je, komu to poslouží*. Druhé uhození hřebíku vidím ve větě "Lidé nemají tendenci patřit k nějaké církvi". Odchod věřících z církevních struktur je trend posledních cca 30 let (u nás méně) a vychází nejen z rozčarování nad některými jevy, které bohužel provází i církev (nejen Římskou, ale i evangelikální), ale rovněž se zvyšující se finanční soběstačností a ekonomickou nezávislostí věřících. Evropa zbohatla a lidé se pečlivěji rozhodují, jestli si svoji svobodu nechají někým omezit. Tímto nemyslím, že by odchod z církve (míněno tím strukturu, organizaci či denominaci, nikoliv ztrátu víry) znamenal automaticky start prostopášného a zhýralého života. Tato floskule již byla dávno vyvrácena.
V této souvislosti mě vždy mrzí, že diskuse na toto téma se vede buďto dogmaticky, nebo demagogicky (což ostatně diskuse pod článkem plně zobrazuje). O tomto fenoménu jsem zde psal 1. října v blogu "Komu vadí papež".
Kardinál Vlk už pomalu stříhá metr a je otázkou, kdo jej nahradí. I když jako člověka, který není členem Římské církve (byť jsem s ní historicky spjat), by mě to mohlo nechávat klidným, není tomu tak. Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, je to nejvyšší a nejvýznamnější představitel křesťanské církve v česku a jako takový není bezvýznamný, zvlášť v době, kdy z textu Lisabonské smlouvy zmizela věta, že "Evropa stojí na křesťanských tradicích"**.
Update: dnes vyšel další rozhovor s kardinálem, vy nás teda zásobujete, pane Karfík... Kardninál se vyjadřuje zcela adresně a přesně a tak to má být. Pravdu je třeba říkat padni komu padni.
_____________________________
* Toto je zkladní teze realistů: je-li něco prosazováno a jedná-li se o hloupost, ptej se, komu to má prospět. V případě takto formulované otázky dojde k celkovému snížení počtu věřících na statisticky bezvýznamný počet a poslouží to politice, odmítající víru jako celek (případně navrácení ukradeného majetku). V době tohoto sčítání stál v čele NSU Jan Fischer.
** Za zmínku v této souvislosti stojí i Pastýřský list biskupů Ukrajiny
Když bylo sčítání v roce 2001, provázela ho velká diskuse, jestli náboženství uvádět či neuvádět. Dokonce i lidé, kteří měli sčítání na starosti, vyslovovali pochybnosti, jestli by se to mělo uvádět. A navíc - sčítání nepokládalo správnou otázku: věříš, či nevěříš. Dotaz byl, ke které církvi patříte, a to je nesprávně položená otázka. Lidé nemají tendenci patřit k nějaké církvi. Vztah k církvi je slabá věc, protože lidé nechtějí patřit do nějaké instituce, která má své normy a svazuje jejich svobodu. Na to jsou lidé velmi hákliví. Takže proto ten výsledek byl takový, jaký byl.
Pan Kardinál zde uhodil hřebík na hlavičku, a to hned několikrát. Jednak poukázal na nesmyslnou otázku, která se ovšem do příště dozajista nezmění a otázkou je, komu to poslouží*. Druhé uhození hřebíku vidím ve větě "Lidé nemají tendenci patřit k nějaké církvi". Odchod věřících z církevních struktur je trend posledních cca 30 let (u nás méně) a vychází nejen z rozčarování nad některými jevy, které bohužel provází i církev (nejen Římskou, ale i evangelikální), ale rovněž se zvyšující se finanční soběstačností a ekonomickou nezávislostí věřících. Evropa zbohatla a lidé se pečlivěji rozhodují, jestli si svoji svobodu nechají někým omezit. Tímto nemyslím, že by odchod z církve (míněno tím strukturu, organizaci či denominaci, nikoliv ztrátu víry) znamenal automaticky start prostopášného a zhýralého života. Tato floskule již byla dávno vyvrácena.
V této souvislosti mě vždy mrzí, že diskuse na toto téma se vede buďto dogmaticky, nebo demagogicky (což ostatně diskuse pod článkem plně zobrazuje). O tomto fenoménu jsem zde psal 1. října v blogu "Komu vadí papež".
Kardinál Vlk už pomalu stříhá metr a je otázkou, kdo jej nahradí. I když jako člověka, který není členem Římské církve (byť jsem s ní historicky spjat), by mě to mohlo nechávat klidným, není tomu tak. Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, je to nejvyšší a nejvýznamnější představitel křesťanské církve v česku a jako takový není bezvýznamný, zvlášť v době, kdy z textu Lisabonské smlouvy zmizela věta, že "Evropa stojí na křesťanských tradicích"**.
Update: dnes vyšel další rozhovor s kardinálem, vy nás teda zásobujete, pane Karfík... Kardninál se vyjadřuje zcela adresně a přesně a tak to má být. Pravdu je třeba říkat padni komu padni.
_____________________________
* Toto je zkladní teze realistů: je-li něco prosazováno a jedná-li se o hloupost, ptej se, komu to má prospět. V případě takto formulované otázky dojde k celkovému snížení počtu věřících na statisticky bezvýznamný počet a poslouží to politice, odmítající víru jako celek (případně navrácení ukradeného majetku). V době tohoto sčítání stál v čele NSU Jan Fischer.
** Za zmínku v této souvislosti stojí i Pastýřský list biskupů Ukrajiny
Příště Android?
Nejsem geek a většinou mě technické novinky nechávají chladným až apatickým (pokud mi je ale někdo vnucuje, mohu být agresivní). V obecné rovině bych řekl, že mě už nebaví číst mnohasetstránkové manuály jen proto, abych nějaký idiotský telefon dokázal zapnout, vložit kontakt do adresáře a poslat SMS. Buďto je výrobce inteligentní a vytvoří produkt se snadným ovládáním
, nebo ho přenechám s láskou jiným. Zvláštní sortu ovšem tvoří přístroje francouzské, kdo pamatuje telefony Alcatel s nelogickým ovládáním a návodem formátu A3, dá mi jistě za pravdu, že to možná je přístroj s - ehm - francouzskou elegancí, ale zcela nepoužitelný pro běžné použití. Totéž platí i pro francouzské automobily, které mají takové specificky francouzské vlastnosti, kdy občas něco nefunguje, aby to v zápětí zase fungovat začalo a pro změnu přestalo fungovat zase něco jiného... Vrcholem je asi Renault, který zaměstnal nějakého idiota jako designéra a celá jedna generace aut pak trpěla výstřelky jako např. negativní sklon zadního okna apod. (Podobného experta mají i ve Škodovce. Všimli jste si, že odrazy od zadního okna mají tendenci oslňovat řidiče za ním jedoucího bez ohledu na polohu slunce či roční období?)
V poslední době ale začínám přicházet na chuť přístrojům z Google Android. Vlastně ani nevím proč, mobilní telefony od Sony Ericsson mi plně vyhovují (i díky My Phone Explorer) a v autě raději používám jednoúčelovou navigaci. Možná je to už předzvěst stařeckého třesu a touhy vyrovnat se mladším.
PDA jsem kdysi hodně používal, měl jsem jak iPAQ, tak celou řadu Palmů a nyní mám HTC Artemis, sice už potlučený, ale funkční. Něco ty přístroje mají do sebe a něco jim chybí. Často jsou nevyzpytatelné jako Tajemný hrad v Karpatech, ale zároveň svým způsobem přátelské a mohou býti dobrými pomocníky. Tedy Artemis díky pomalému procesu ne, byť se po upgrade na WM6 znatelně zrychlil. V kontaktech jsem
měl přes 1200 údajů a jenom nastartovat tuto aplikaci zabralo kolem 10 vteřin, vyhledávání bylo pomalé, občas se některé údaje nezobrazili - např. emailová adresa jedné kolegyně se pravidelně nezobrazovala v outlooku, ačkoliv tam byla zadaná.
Před lety přišel na trh iPhone a popravdě musím uznat, že nasadil laťku vysoko. Pravda, je to Apple, takže žádný velký zázrak po stránce technologie, ale lidem se líbila snadná ovladatelnost, design, GUI, prostě uchvátil. Říkám to nerad. Sebou nese podivnou licenční politiku výrobce, což je monopol jako vyšitý, co Apple neschválí, to prostě neexistuje. Windows Mobile jen ztěží dotahují a podle prezentace verze 6.5 sice nativně obsahují prstové ovládání, ale hlouběji v menu to bez stylusu nejde, a to díky kapacitním displejům doslova. Opět jsou tam titěrné rozbalovací lišty, na které uživatelé lemtají tlustými prsty. Nedořešené.
Jedinou v současnosti zajímavou alternativou je podle mě Google Android. Ano, Google vzbuzuje hodně emocí, hodně negativních emocí. Jenže jeho vyhledávač je nejlepší, jeho prohlížeč Chrome je nejrychlejší, jeho webová galerie Picasa (+ free editor do PC) jsou imho rovněž nejlepší a když si usmyslel, že na trh uvede mobilní platformu, která tyto služby prováže, bylo zaděláno buďto na velký propadák, nebo na úspěch.
A podařilo se mu skoro nemožné. Nejen, že se prosadil na obsazeném trhu, ale podařilo se mu to přímo excelen
tně. Tím, že se jedná o platformu a nikoliv přístroj (hardware a software od jednoho dodavatele) jako u iPhone, se Google otevřel celý velký vesmír výrobců hardware (v čele se Samsungem a HTC) i početná komunita vývojářů.
Dnes se k Androidu hlásí nejen HTC a Samsung, ale rovněž Sony-Ericsson, LG, Toshiba a v nedávné době Motorola.
Motorola je podivná firma, která slavila úspěchy hlavně na americkém trhu. Co si budeme nalhávat, američané jsou divní. Telefonují, ale neposílají SMS (proto první verze iPhone toto pořádně neuměli). Motorola jako tradiční americký výrobce znala svůj trh a nikde jinde (s vyjímkou některý jednotlivých mobilů, např. RAZR) nebyla moc úspěšná. (V posledních letech ale nebyla moc úspěšná ani doma, kde ji převálcovala budoucí jednička na trhu, korejský Samsung. Taky znáte pořekadlo korejec na konec?) To se ale možná změní s nástupem Motoroly Droid, resp. Milestone, což je evropský název pro totéž. Uvnitř tepe výkonný hardware, navenek je nový Android 2.0. A v dodávaném stojánku by mi mohl přístroj posloužit jako hezký budík.
No a teď si jen počkám, kdy a za kolik bude dostupný i na našem trhu.
, nebo ho přenechám s láskou jiným. Zvláštní sortu ovšem tvoří přístroje francouzské, kdo pamatuje telefony Alcatel s nelogickým ovládáním a návodem formátu A3, dá mi jistě za pravdu, že to možná je přístroj s - ehm - francouzskou elegancí, ale zcela nepoužitelný pro běžné použití. Totéž platí i pro francouzské automobily, které mají takové specificky francouzské vlastnosti, kdy občas něco nefunguje, aby to v zápětí zase fungovat začalo a pro změnu přestalo fungovat zase něco jiného... Vrcholem je asi Renault, který zaměstnal nějakého idiota jako designéra a celá jedna generace aut pak trpěla výstřelky jako např. negativní sklon zadního okna apod. (Podobného experta mají i ve Škodovce. Všimli jste si, že odrazy od zadního okna mají tendenci oslňovat řidiče za ním jedoucího bez ohledu na polohu slunce či roční období?)V poslední době ale začínám přicházet na chuť přístrojům z Google Android. Vlastně ani nevím proč, mobilní telefony od Sony Ericsson mi plně vyhovují (i díky My Phone Explorer) a v autě raději používám jednoúčelovou navigaci. Možná je to už předzvěst stařeckého třesu a touhy vyrovnat se mladším.
PDA jsem kdysi hodně používal, měl jsem jak iPAQ, tak celou řadu Palmů a nyní mám HTC Artemis, sice už potlučený, ale funkční. Něco ty přístroje mají do sebe a něco jim chybí. Často jsou nevyzpytatelné jako Tajemný hrad v Karpatech, ale zároveň svým způsobem přátelské a mohou býti dobrými pomocníky. Tedy Artemis díky pomalému procesu ne, byť se po upgrade na WM6 znatelně zrychlil. V kontaktech jsem
měl přes 1200 údajů a jenom nastartovat tuto aplikaci zabralo kolem 10 vteřin, vyhledávání bylo pomalé, občas se některé údaje nezobrazili - např. emailová adresa jedné kolegyně se pravidelně nezobrazovala v outlooku, ačkoliv tam byla zadaná.Před lety přišel na trh iPhone a popravdě musím uznat, že nasadil laťku vysoko. Pravda, je to Apple, takže žádný velký zázrak po stránce technologie, ale lidem se líbila snadná ovladatelnost, design, GUI, prostě uchvátil. Říkám to nerad. Sebou nese podivnou licenční politiku výrobce, což je monopol jako vyšitý, co Apple neschválí, to prostě neexistuje. Windows Mobile jen ztěží dotahují a podle prezentace verze 6.5 sice nativně obsahují prstové ovládání, ale hlouběji v menu to bez stylusu nejde, a to díky kapacitním displejům doslova. Opět jsou tam titěrné rozbalovací lišty, na které uživatelé lemtají tlustými prsty. Nedořešené.
Jedinou v současnosti zajímavou alternativou je podle mě Google Android. Ano, Google vzbuzuje hodně emocí, hodně negativních emocí. Jenže jeho vyhledávač je nejlepší, jeho prohlížeč Chrome je nejrychlejší, jeho webová galerie Picasa (+ free editor do PC) jsou imho rovněž nejlepší a když si usmyslel, že na trh uvede mobilní platformu, která tyto služby prováže, bylo zaděláno buďto na velký propadák, nebo na úspěch.
A podařilo se mu skoro nemožné. Nejen, že se prosadil na obsazeném trhu, ale podařilo se mu to přímo excelen
tně. Tím, že se jedná o platformu a nikoliv přístroj (hardware a software od jednoho dodavatele) jako u iPhone, se Google otevřel celý velký vesmír výrobců hardware (v čele se Samsungem a HTC) i početná komunita vývojářů.Dnes se k Androidu hlásí nejen HTC a Samsung, ale rovněž Sony-Ericsson, LG, Toshiba a v nedávné době Motorola.
Motorola je podivná firma, která slavila úspěchy hlavně na americkém trhu. Co si budeme nalhávat, američané jsou divní. Telefonují, ale neposílají SMS (proto první verze iPhone toto pořádně neuměli). Motorola jako tradiční americký výrobce znala svůj trh a nikde jinde (s vyjímkou některý jednotlivých mobilů, např. RAZR) nebyla moc úspěšná. (V posledních letech ale nebyla moc úspěšná ani doma, kde ji převálcovala budoucí jednička na trhu, korejský Samsung. Taky znáte pořekadlo korejec na konec?) To se ale možná změní s nástupem Motoroly Droid, resp. Milestone, což je evropský název pro totéž. Uvnitř tepe výkonný hardware, navenek je nový Android 2.0. A v dodávaném stojánku by mi mohl přístroj posloužit jako hezký budík.
No a teď si jen počkám, kdy a za kolik bude dostupný i na našem trhu.
To se mi snad nezdálo...?
Znáte to možná taky*. V televizí do zblbnutí nějaká reklama a běží a běží a vy si nakonec řeknete, že to taky zkusíte. Tak jsem i já 
naletěl na reklamu, že T-mobile rozdává 100000 mobilů a řekl jsem si, že to za těch pár korun vyzkouším (mám kreditní tarif s minimálním plněním a stejně to nemám čanci provolat). Tak jsem před pár dny poprvé zkusil akci Vánoce a ačkoliv jsem na první pokus dal správnou odpověď, vítězem jsem se nestal a mobil nedostal.
naletěl na reklamu, že T-mobile rozdává 100000 mobilů a řekl jsem si, že to za těch pár korun vyzkouším (mám kreditní tarif s minimálním plněním a stejně to nemám čanci provolat). Tak jsem před pár dny poprvé zkusil akci Vánoce a ačkoliv jsem na první pokus dal správnou odpověď, vítězem jsem se nestal a mobil nedostal.Jenže ve mě hlodal červ a včera večer před usnutím jsem to zkusil znovu. Protože vyhodnocení chodí jednou za hodinu a v mém případě to bylo opravdu skoro za hodinu, šel jsem v klidu spát a nechal jsem si zdát krásné sny. Tentokrát opravdu krásné, i když se mě na ně neptejte, protože si z nich stejně nic nepamatuji a ráno jsem se musel resuscitovat dvěma růžovými záchranáři (kdepak, nebyla to malinová vodka, ale ibalgin).
Nastartoval jsem mobil a první SMS, která dorazila, mi oznámila, že jsem vyhrál mobil.
Milí růžoví přátelé, děkuji. Udělali jste mi po ránu radost a to se v mém věku opravdu cení.
____________________________
* Znám dvě rodiny, kde to neznají, protože nemají televizi.
Mňouka jsem si vypůjčil zde
sobota 7. listopadu 2009
Co je lepší?
Opět jsem narazil na názor, že hudba, kterou poslouchám, je špatná. Mám s tím trochu problém, protože poslouchám Janáčka, Dvořáka, folklór, bigbít i metal a nějak se neumím zorientovat, co z toho je "to špatné".
Budu tedy předpokládat, že se jedná opět o metal, protože ten vyvolává vedle Evy a Vaška nejvíc emocí.
Když zapátrám ve svém dětství, tak první mojí gramodeskou byla "20 zlatých hitů Louise Armstronga" a hned druhou něco od Waldy Matušky s KTO (tedy z toho ne moc dobrého období). Proto nemohu odpovědně říct, že bych byl odkojen některým z výše uvedených stylů (Armstrongovo blues ani country tanečky dnes neposlouchám).
K bigbítu jsem se dostal někdy v sedmé třídě a o několik let později jsem logicky přesedlal na tehdy populární metal (speed a trash, abych byl zcela konkrétní). V té době se náš svět dělil na hašišáky, depešáky a ty zelený, co jezdili v pátek kamsi do přírody a vždycky zasmrděli celý vlak. Později jsem (jako kytarista v jedné kapele) řešil otázku, jak zkreslit zvuk kytary, aby byl úplně nejzkreslenější a přitom jsem si uvědomil, že je to vlastně jedno (on to o pár let později vyřešil grunge). Tehdy jsem si rozšířil repertoár o Dunaj a Ivu Bittovou a stal jsem se celkem tolerantním (ale ne bez vkusu, takže Michala Davida, Sagvana Tofiho a Jožku Černého nee!)
Tato tolerance ale není vlastní řadě lidí a tak se občas dozvím, že metalisti jsou ubozí, hloupí, fetující a někteří lidé je navíc pasují do role latentních satanistů.
Jak to tedy je doopravdy?
Občas se na toto tém as někým bavím a většinou zklouznu na dva interprety nezávadné folkové scény, tedy Nohavicu a Nedvěda. Nohavica - krom toho, že donášel na StB, psal velmi zajímavé písně, např. "Na Strahově cvičí, deset tisíc p**í". Honza Nedvěd je nadto kanec, čtyřikrát šťastně rozvedený. Kde jsou zde ty perly ctnosti?
Přátelé, odpověď je krutá.
Nejsou zde a býti nemohou.
Hudba je jen nosičem informace, prostředníkem, který vytváří emoce. Dobře to na jakémsi koncertě řekl Jiří Schmitzer: "mohu hrát pomalu vesele, rychle vesele, pomalu smutně a rychle smutně". Tato věta zcela vystihuje povahu hudby.
Není pravda, že vážná hudba je vážná.
Umí být veselá.
Kdo někdy slyšel Novosvětskou ví, že už Dvořák položil základy bigbítu. A nejen on. Janáček se svými "těžkými" akordy, Bach se svými fugami a toccatami zase inspiroval mnoho kytaristů.
Vážná hudba může být zneužita ideologií - viz Wagner a nacismus.
Stejně tak se můžeme bavit o jakékoliv jiné hudbě, možná snad s tím rozdílem, že folkové popěvky bývají z mě neznámých důvodů často automaticky řazeny kvalitativně výše, než jsou ostatní. Tak to ale nemá být. Jsou totiž jen dvě kritéria, kterými může být hudba souzena. Hudba může být dobrá a hudba může být špatná.
A o tom, jestli je taková či onaká, o tom rozhoduje to, jestli se mi líbí, nebo ne.
Připojuji ukázku Bouree od J.S. Bacha. Je to hudba dobrá, nebo špatná?
Budu tedy předpokládat, že se jedná opět o metal, protože ten vyvolává vedle Evy a Vaška nejvíc emocí.
Když zapátrám ve svém dětství, tak první mojí gramodeskou byla "20 zlatých hitů Louise Armstronga" a hned druhou něco od Waldy Matušky s KTO (tedy z toho ne moc dobrého období). Proto nemohu odpovědně říct, že bych byl odkojen některým z výše uvedených stylů (Armstrongovo blues ani country tanečky dnes neposlouchám).
K bigbítu jsem se dostal někdy v sedmé třídě a o několik let později jsem logicky přesedlal na tehdy populární metal (speed a trash, abych byl zcela konkrétní). V té době se náš svět dělil na hašišáky, depešáky a ty zelený, co jezdili v pátek kamsi do přírody a vždycky zasmrděli celý vlak. Později jsem (jako kytarista v jedné kapele) řešil otázku, jak zkreslit zvuk kytary, aby byl úplně nejzkreslenější a přitom jsem si uvědomil, že je to vlastně jedno (on to o pár let později vyřešil grunge). Tehdy jsem si rozšířil repertoár o Dunaj a Ivu Bittovou a stal jsem se celkem tolerantním (ale ne bez vkusu, takže Michala Davida, Sagvana Tofiho a Jožku Černého nee!)
Tato tolerance ale není vlastní řadě lidí a tak se občas dozvím, že metalisti jsou ubozí, hloupí, fetující a někteří lidé je navíc pasují do role latentních satanistů.
Jak to tedy je doopravdy?
Občas se na toto tém as někým bavím a většinou zklouznu na dva interprety nezávadné folkové scény, tedy Nohavicu a Nedvěda. Nohavica - krom toho, že donášel na StB, psal velmi zajímavé písně, např. "Na Strahově cvičí, deset tisíc p**í". Honza Nedvěd je nadto kanec, čtyřikrát šťastně rozvedený. Kde jsou zde ty perly ctnosti?
Přátelé, odpověď je krutá.
Nejsou zde a býti nemohou.
Hudba je jen nosičem informace, prostředníkem, který vytváří emoce. Dobře to na jakémsi koncertě řekl Jiří Schmitzer: "mohu hrát pomalu vesele, rychle vesele, pomalu smutně a rychle smutně". Tato věta zcela vystihuje povahu hudby.
Není pravda, že vážná hudba je vážná.
Umí být veselá.
Kdo někdy slyšel Novosvětskou ví, že už Dvořák položil základy bigbítu. A nejen on. Janáček se svými "těžkými" akordy, Bach se svými fugami a toccatami zase inspiroval mnoho kytaristů.
Vážná hudba může být zneužita ideologií - viz Wagner a nacismus.
Stejně tak se můžeme bavit o jakékoliv jiné hudbě, možná snad s tím rozdílem, že folkové popěvky bývají z mě neznámých důvodů často automaticky řazeny kvalitativně výše, než jsou ostatní. Tak to ale nemá být. Jsou totiž jen dvě kritéria, kterými může být hudba souzena. Hudba může být dobrá a hudba může být špatná.
A o tom, jestli je taková či onaká, o tom rozhoduje to, jestli se mi líbí, nebo ne.
Připojuji ukázku Bouree od J.S. Bacha. Je to hudba dobrá, nebo špatná?
Pamětní deska Ladislava Peška
Až do dnešního dne jsem netušil, že se herec Ladislav Pešek nejenže narodil v Brně, ale že se narodil na Sokolské 4. Budiž zde tedy ukázána pamětní deska, která je na tomto domě umístěna. Jen si dovolím rýpnout do grafické podoby. Chodil jsem kolem desky drahnou chvíli, ale tvář umělcovu jsem v tom nenašel.
G-Shock Hard Core Ability, díl čtvrtý - "centrifuga"
Po delší odmlce, způsobené nepřízní počasí a s ní nemožností provedení některých atraktivních testů, jsem dnes při příležitosti praní funkčních svršků podrobil hodinky pobytu v pračce (na 40°C) se závěrečným ždímáním. I když si tak říkám, že ty hadříky se možná ždímat nemají...
Výsledek testu je překvapivý. Hodinky vydržely, ale pásek ne - rozsypal se na několik kusů. Předpokládám, že pokud by byl v celku, tak by to asi vydržel (při nejbližší příležitosti bych to mohl vyzkoušet třeba na GW-5600, že...?). Takto mi zůstalo jen pouzdro s modulem a dva ožvýkané pahýly.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)