Minulý týden nás poctil svojí návštěvou papež. Nechci být ani patetický, ani jízlivý. Alespoň tentokrát. Nechci komentovat uzávěru dálnice, nechci komentovat ani Paroubka, který se na hradě naparoval a tvářil se, jako zbožný křesťan. Nechci se zmiňovat ani o našem panovníku Václavu II., který se za papežem plížil jako stín, kamkoliv se hnul.
Nechci vlastně vůbec psát o papeži.
Chci psát o nás.
Rádio Jerevan (Idnes.cz) zveřejnilo článek, podle kteréhož stála tato návštěva Brno a Starou Boleslav celkem 20.000.000 korun. Je to dost peněz, že?
Jenže ona je ta pravda - jako vždy - trochu jinde, např. v Boleslavi se do nákladů v kapitole "Ratzinger" schovala i oprava silnice, v Brně pro změnu zase billboardová kampaň. To ovšem s papežem nikterak nesouviselo a je to jen zástupný argument.
Propagace této akce reklamními billboardy byla dle mého názoru zcela zbytečná, protože:
1. Papež je celebrita, jeho pověst ho předchází
2. Je-li Česko ateistické, nač mu dávat takový prostor
3. Papežově návštěvě věnovali v okolním světě dost pozornosti i bez našich billboardů
Jinými slovy - nelíbí-li se vám, jak vaše město (Brno, Praha či Boleslav) naložily s penězi, obraťte se na své zastupitele a nesvalujte to na církev. Míněno Římsko-katolickou církev. Ta svůj díl nákladů rovněž nese a není malý.
V této souvislosti se ale opět vyrojila řada urážek a osočování ŘKC. Jak jinak u nás, jde opět o peníze. Řada spoluobčanů nemůže přenést přes srdce, že by se církvím (tedy nejen katolíkům, ale všem, které v roce 1949 stát okradl) měl vrátil majetek, který byl v roce 1949 zestátněn, tedy ukraden.
Asi jsem divný, ale mám pocit, že pokud stát či kdokoliv jiný něco ukradne, musí to vrátit. Stát si v roce 1949 majetek přivlastnil s tím, že se o církve "postará" (historii tzv. státních souhlasů s vykonáváním kněžského povolání předpokládám že všichni alespoň náznakem znají), čímž je míněno finančně postará. Zmíněný paskvil u nás funguje již 60 let a neprospívá nikomu. Osobně se velmi zastávám odluky státu a církve, ale až po narovnání majetkového vztahu. Pokud tedy spoluobčané kritizují stát, že financuje (byť) státní návštěvu papeže, vychází to pouze z neznalosti stavu věcí. Nelíbí se vám to? Mě taky ne, takže je načase ze zeptat svého osobního zákonodárce, co s tím hodlá udělat. Jenže bez vrácení majetku to nepůjde a církev po odluce by znamenala fakticky církev bez státní kontroly, což zase bolševici neunesou.
Jsme tedy u kamenu úrazu, u nemalého majetku. Má církev právo na majetek? Stejně jako každý rozumí politice a hokeji, tak každý ví, že církev nemá právo na majetek. Nechci se pouštět do filipiky na toto téma, jen stručně napíšu, že to je blbost.
V našem národě je zakořeněna představa, že ŘKC je v jádru špatná a jedinými hrdiny minulosti jsou (náboženští fanatici) Hus a Žižka (díky, pane režisére Vávro!) Z toho plyne nejen presumpce, že církev nemá právo vlastnit majetek, ale rovněž i názor, že majetek, který má, ukradla. To je velmi rozšířený blud, protože církev žila rovněž z darů, desátků a tak ne vše, co jí patří, má pochybný původ. Pochybná je naopak naše myšlenka, že na co nemá církev papír, to jí nepatří. Viz katedrála na Hradčanech.
Ono se to kdysi vůbec dělalo jinak, vždyť i Novém Zákoně je napsáno: "co je císařovo, dej císaři, co je Božího, dej Bohu" (Marek, 12:17). Pokud někde stál kostel, patřil církvi. Pokud hrad, feudálovi, pokud nevěstinec, patřil všem. Je to složité a mnozí chytří pánové včetně pana Máhlera to nejsou s to pochopit, ale je to tak.
Církev má vykonávat sociální práci, to je častý argument a odpověď současných lidí na dotaz, jaký význam má církev. Tato odpověď je zhruba stejně pravdivá, jako kdybyste na otázku "jaký význam má plazmová televize" odpověděli, že "stojí na polici a práší se na ni". Ano, církev vykonává i charitativní a sociální služby, ale ne jako příčinu, ale důsledek. Není to její hlavní náplň, stejně jako není hlavní náplní turistů registrovaných v KČT sedět na výročních schůzích, pít kofolu a cpát se oschlými chlebíčky. Na druhou stranu rozebírat zde, co je náplní církve, nehodlám. Ne že bych to nevěděl či v tom neměl vlastní názor. Mám. Ale v tuto chvíli a v tomto kontextu není důležitý.
Církev prošla za 2000 let (přesněji řečeno za 1977 let, dějiny katolické církve, ačkoliv se hlásí k dvěma tisícům let, jsou zhruba 1684 let, tedy od Nikajského koncilu v roce 325) všemi možnými a myslitelnými etapami. Byla pronásledována i povyšována, pohrdána i ctěna, byla sloučena se světskou mocí i moci zbavena. Ve jménu církve byly vedeny války (jen naokraj - nejen Římsko-katolická církev vedla války), byť často s církví a vírou nesouviseli a šlo pouze o majetek (srovnej invaze do Íráku - jde o zbraně hromadného ničení, nebo o ropu?), byli vražděni lidé, byl loupen majetek. Misijním aktivitám je přisuzován současný stav v Severní Africe (pouště, devastace krajiny), kdy kočovníci byli nuceni nekočovat a dřepět u svého kostela (a jejich stáda ovcí likvidovala vše zelené v okolí). Ano i taková byla církev.
A jaká je dnes?
