Dnes jsem se dozvěděl o Grahamu Bamfordovi. Dovolím si ocitovat z Britských listů:
To se nedá dost dobře říci o sebevraždě A
ngličana Grahama Bamforda, k níž došlo v roce 1993 (29.dubna, poznámka autora blogu) před britským parlamentem ve Westminsteru. I když to bylo v nedávné britské historii něco neobyčejného, skoro žádný britský denní list se jí podrobněji nezabýval. Bylo známo, že Bamford je v depresi, protože se mu rozpadlo manželství, a tak politický význam jeho smrti byl bagatelizován. Avšak v dopise, který Bamford napsal jedné dobročinné organizaci před smrtí a jímž jí nabízel své služby, tento Angličan konstatoval, že "novinová fotografie nešťastné balkánské holčičky, přibližně ve věku mé vlastní dcery, ho přiměla k akci."
ngličana Grahama Bamforda, k níž došlo v roce 1993 (29.dubna, poznámka autora blogu) před britským parlamentem ve Westminsteru. I když to bylo v nedávné britské historii něco neobyčejného, skoro žádný britský denní list se jí podrobněji nezabýval. Bylo známo, že Bamford je v depresi, protože se mu rozpadlo manželství, a tak politický význam jeho smrti byl bagatelizován. Avšak v dopise, který Bamford napsal jedné dobročinné organizaci před smrtí a jímž jí nabízel své služby, tento Angličan konstatoval, že "novinová fotografie nešťastné balkánské holčičky, přibližně ve věku mé vlastní dcery, ho přiměla k akci." O několik dní později napsal poslední dopis: "Britská armáda nesmí být čestnou stráží na hromadném pohřbu. Bosenská nemluvňata, bosenské děti a ženy očekávají, že politikové učiní, co vědí, že mají učinit - poskytnout jim vojenskou ochranu."
Žádná britská televizní stanice neusoudila, že je Bamfordova smrt pro ni dostatečně zajímavá, a tak to zůstalo na Chorvatovi, Nenadu Puhovském, aby natočil film o Bamfordovi, který odráží jeho vlastní znepokojení nad apatií veřejnosti ohledně hrůz, k nimž dochází na Balkáně.
Tento týden jsem s jedním kamarádem diskutoval o masakru ve Srebrenici a úloze Holanďanů, kteří si to - jako správní turisté - z povzdálí fotografovali. A upřímě řečeno je mi zcela u prdele, že nesměli zasáhnout. Za rozkaz nezasahovat v tomto okamžiku by měli vedle Karadziće posadit na lavici obžalovaných i vojenského velitele UNPROFOR a tehdejší politickou elitu. V této souvislosti musím zkonstatovat, že ačkoliv se o Bamfordově činu nemluvilo, zaslouží si náš obdiv a vzpomínku.
Omlouvám se za jeden neslušný výraz, bohužel v tomto případě to jinak nešlo.
