sobota 31. října 2009
Gott Mit Uns!
Nebudu tu psát o jeho "emigraci" v roce 1968 a patolízalském návratu zpět. Kdo chce, ten si nedávno objevené dokumenty najde. Nebudu psát o jeho projevu proti signatářům Charty 77 na narychlo svoláném shromáždění populárních umělců, kde dokonce seděl v předsednictvu. I tato kauza je dostatečně známá, včetně jeho infantilní výmluvy
Nebudu psát o tom, že po tom všem je mi tento občan lhostejný.
Napíšu jen jedno jediné.
Gott Mit Uns...
pátek 30. října 2009
Tohle mě nadzvedlo!
čtvrtek 29. října 2009
Z Níhova do Řikonína (přes Kutiny)
Poprvé jsem se tentokrát prošel po asi 200 m dlouhém náspu rovnaniny, kudy vedla drážka při stavbě tunelů (což zajímavé není) a při obsluze výrobních prostor Diany GmbH. (což už zajímavé je). Tentokrát jsem nefotografoval nic z pozůstatků výroby (zde odkáži na svůj článek na jiném webu a případně i související fotogalerii), ale prostě jsem se jen kochal. (Trochu kecám, něco jsem se snažil natočit na video, ale záhy mi došla baterka v kameře.)
Legenda:
- roztomilá chaloupka k nastěhování na nádraží v Řikoníně
- příroda si z regulace potoka nic nedělá
- soukromník si na cestu dal ceduli "soukromý majetek", ale nevysvětlil, co tím myslí (jinudy se jít nedá)
- po tomto srubu už toužím léta
- Kutiny a viadukt, na kterém se stalo 11. prosince 1970 železniční neštěstí - 32 mrtvých, 17 zraněných (křížek letos někdo ukradl)
- Kutiny a druhý - fotogeničtější - viadukt
Betonové fundamenty u trati Řikonín - Níhov
V okolí jsou pravidelné a symetrické prohlubně, jejichž význam jsem nerozklíčoval.
Pomník obětem 1. světové války - Kuřim
Na soklu je zapamatováníhodný text: "Lepší smrt než život otroka".
Pomník obětem 1. světové války - Dolní Loučky
Pár obrázků od Ústavního soudu
Je to nejmenší a měkké. Co je to?
Jako starý člověk už leccos pamatuji a když si připomenu Invex v roce 1995, kde Microsoft (ano, správná odpověď na hádanku z titulku zní: Microsoft) prezentoval Windows 95 a když si vzpomenu na stovky tisíc lidí (tehdy Invex navštívilo tuším více než 300.000 lidí), kteří chtěli tehdy nevídané (mimochodem: kde byl tehdy Linux? A kde je dnes?) vidět na vlastní oči, pak dnešní nezájem o další - a pravděpodobně povedenou - variantu operačního systému alespoň mě trochu překvapuje.
I když je krize a lidé musí myslet na důležitější věci.
Třeba na budoucnost.
Vracím se zpět. Budu samuraj!
Teď jsem se rozhodl k návratu k Samurajům. Na fotografii jsou moje původní, černé. Protože je už nemám (tehdy udělaly místo tuším Archimede Pilot Chrono, ale už si nejsem jistý) a protože se na Chronomagu objevila nabídka na bílou verzi (méně častá varianta, taková metroušská; pro pořádek dodám, že existuje ještě varianta titanová), váhal jsem asi dvacet vteřin a pak jsem se rozhodl. Teď už jsou hodinky skoro na cestě ke mně, počítám, že příští týden budu moct vložit živou fotku.
Fotogalerie mých původních černých
středa 28. října 2009
Hrátky s pédéáčkem
Loni jsem v rámci nějaké hypersuper nabídky od T-mobile koupil za pusu MDA-III (nebo jak se to jmenuje, v podstatě je to HTC 3300 Artemis), ve kterém běhali jejich (customizované, tedy pořádně dodrbané a zpomalené) Windows Mobile 5. Po chvíli hledání na webu jsem (u Mgr. Hulána, přiznávám) našel návod na upgrade systému na WM 6 (sice varianta od britského dusíku, ale svižná a hlavně po dalších úpravách navenek decustomizovaná) a protože jsem zařízení stejně nepoužíval, prubnul jsem to.
Ne vše se mi podařilo na poprvé, ale podařilo se. Výsledek stojí za to, protože kromě lepšího ovládání je systém opravdu výrazně rychlejší.
Umřela mi GPS
Jenže nezmáčkla.
Dnes jsem vyrazil k Níhovu a i když znám cestu zpaměti, Garmina jsem opět přišpendlil na batoh. (No, pravda je, že jsem ho od minule z toho batohu nesundal). Opět se opakoval stejný scénář, tzn. vše normálně funguje, přijímač pouze nezachytí signál ani z jednoho satelitu.
Kat aby to spral. Garmin mi odešel do křemíkového nebe a nechal mě tu opuštěného, na pospas bloudění. Nejhorší na tom ale je, že se už několik let o dění na GPS scéně vůbec nezajímám, takže budu muset zase začít studovat weby a budu ztrácet čas filtrováním reklamních žvástů a irelevantních výhod.
Edit: po letmém shlédnutí současné nabídky navigací převážně s dotykovým displejem se zatím kloním k "zastaralé" variantě Garmin Legend HCx. Na dohledání tankových zátarasů, kabelových studní a kanálů bude více než dostatečný.
úterý 27. října 2009
Opět jsem si u Shellu nedal kafe
První pokus jsem učinil na dálnici D1, kousek za Humpolcem směrem na Prahu. Poslušně jsem si na narvané pumpě vystál frontu na kafe a slušně požádal o capuccino do kelímku sebou. "Mám puštěnej čisticí program," odbyla mě žena za pultem. Na dotaz, jestli dokáže odhadnout, zda-li ten program skončí ještě letos mi řekla, že si mám počkat dvacet minut. "Za dvacet minut si dám kafe v Praze!" Chápu, že toho měla plný zuby. Plnej barák zákazníků, co tam chtějí nechat peníze, to naštve každýho. Pak je takový program na čištění kafevároše dobrou záminkou pro lemplování.
Druhý exemplární příklad se mi stal dnes, tentokrát na dé dvojce, u Podivína. Tentokrát jsem se rozhodl využít samoobslužný automat, protože za pultem nebyla ani noha. Vzal jsem si kelímek, když v tu mě odstrčila nějaká šmudla v barvách Shellu a začala do jakéhosi šuplíku nalíva mléko. "Se ani nepodívá, debil...," ozvala se její kolegyně, šmudla číslo dvě s mopem. "Máte pravdu dámy, opravdu jsem si nevšimnul toho šuplíku." Pokusil jsem se o normální komunikaci. Baba do stroje nalila asi pět litrů krabicového mléka, pak vzala jakousi hadici, co se tam válela na polici a zastrčila ji do mléka. Chvilku jsem počkal, jestli se bude něco dít a protože se nedělo nic, otočil jsem se na podpadku a šel pryč.
Nemám problém za kvalitu zaplatit, vím, že hezké věci stojí peníze. Rozhodně je ale nebudu dávat někomu, kdo o ně ve skutečnosti ani nestojí.
pondělí 26. října 2009
Vítám nové čtenáře
MO-S 5 Na trati
Citace z opevneni.vojenstvi.cz
Srub MO-S 5 vlastně nejatypičtější provedení mezi atypickými. Výstavba celého stavebního podúseku Bohumín, do kterého patřil i srub „Na trati“, byla zahájena 23. října 1935 stavební firmou Dr. ing. Skorkovský. Její „stavební šílenství“ na 200 pracovních dnů zachvátilo Bohumínsko. Velitelem stavby byl nejprve jmenován škpt. žen. Jaroslav Sirotek, škpt. žen. Václav Gašek a kpt. stav. Václav Tuka.
Webová stránka KVH Bohumín, který tu hospodaří.
Fotomapa z období stavby (a až to někdo z Geodisu nafotí znovu, pak aktuální stav).
Fotomapa z roku 2002, trať ještě prochází středem objektu (nyní je přeložena).
Vstupní objekt
Humbuk kolem dálničních známek
V podstatě mi zdražení nevadí, dokonce bylo očekávatelné. Jen mě zarazilo, že se nikdo při vypočítávání zisku na tomto opatření (já jsem ho odhadl na půl miliardy, aby v zápětí kličkující mluvčí totéž číslo nepřímo potvrdil) nezmínil o tom, že od nového roku by mělo platit mýto i pro automobily nad 3,5 tuny.
Že by konečně došlo na smrduté aviatiky, co se se svým truckem řítí závratnou šedesátkou po dálnici? No kéž by.
neděle 25. října 2009
Co je nového kolem památníku v Králově Poli
Kdysi jsem se tu už o tomto památníku zmínil a je pravda, že to je pro mě docela citlivé téma. Ne snad proto, že bych osobně znal někoho ze zde pochovaných, nebo bych byl na tomto pietním místě nějak osobně zainteresovaný. I když v podstatě jsem, protože zde žiji a jsem součástí celého tohoto prostředí. V posledních letech si z tohoto místa někteří lokální politici vytvořili své politikum. Místostarosta za ODS Pelán jej poničil rozbrušovačkou. Jakýsi lokální politik z Hradce Králové na svém blogu na idnes.cz rovněž ví, co a jak, kdo je špatný a kdo dobrý.
Řada politiků tvrdí, že motiv srpu a kladiva na památník nepatří, protože se nejedná o oficiální symbol Rudé armády. Dalším tvrzením je, že není jisté, že tu je vůbec někdo pochovaný a pokud (hloupou shodou okolností...) ano, pak se stejně neví, o koho se jedná. Jedním z posledních trumfů těchto spoluobčanů je požadavek, na navrácení pomníku do "původního" stavu s tím, že už stejně nikdo neví, jak pomník vypadal a tak vlastně není co řešit.
Minulý týden jsem se shodou okolností setkal s lidmi, kteří o tomto pomníku mají co říct. Jsou to titíž lidé, kteří od počátku tohoto smyšleného sporu hájí zachování podoby památníku a jsou to rovněž titíž lidé, kteří jsou veřejně zostouzeni za svoje názory. Dovolím si připojit několik poznámek, neboť řadu dokumentů jsem na vlastní oči viděl.
- Srp a kladivo
V současnosti je k dispozici kopie originálu rozkazu Josefa Stalina, ve kterém nařizuje Rudé armádě používat jako čepicový znak hvězdu s vepsaným srpem a kladivem. Na rozkazu je zajímavé, že jej psal Stalin rukou a původně napsal slovo "kladívko" (molotoček), což opravil. V tomto bodu je zřejmé, že srp a kladivo sem tedy patří, byť jako součást hvězdy (viz zápis v mém blogu se snímky obdobného pomníku v Banské Bystrici) - Pochovaní vojáci
V oficiální kronice Králova Pole je uveden jmenný seznam všech pohřbených vojáků, včetně místa úmrtí. V současnosti probíhá ověřování jednotlivých jmen (aby byl tento autentický seznam nezpochybnitelný), z celkového počtu 326 osob je v současnosti ověřeno cca 170 jmen. - Původní podoba
Původní podoba památníku je zachycena na fotografiích, které jsou uloženy v Archivu města Brna. Na původním památníku byla velká hvězda a velký srp s kladivem v podobě, kterou by občan Pelán ztěží vydýchal. Když jsem nasal velká, tak myslím opravdu velká.
Jak je vidět, není pravda, co nám naši lokální politici tvrdí. Nevím, proč neříkají pravdu a slovy majora z Pelíšků se ptám, komu tím prospějí? Nebo naopak, komu tím uškodí? Proč tolik vadí, že nás osvobodila Rudá armáda? Nebo teď bude moderní, že podobně jako náckové popírají holokaust budou někteří novodobí elitáři popírat existenci Rudé armády a bagatelizovat jejich oběti?
V podobných souvislostech je zvykem zmínit, co nám osvobození Rudou armádou přineslo. Lidé rádi mluví o krádežích kapesních a náramkových hodinek, o znásilňování a jiných zvěrstvech. Už se tolik nemluví o tom, že pokud se o podobném chování dozvěděla NKVD, zasáhla velmi citelně a exekuce byla provedena bez prodlení. Rovněž je připomínán únor 1948 a další roky rudého teroru. Za jednoznačného viníka je zde vždy označen Sovětský svaz. Výše uvedeným pochopitelně nepopírám, že se řada spojeneckých vojáků nechovala tak, jak měla.
Přátelé, dovolím si otázku z dějepisu pro 7. třídu obecné školy. O čempak se dohodl Stalin, Churchill a Roosevelt v Jaltě 1945? Byla to naprosto jednoznačná dohoda, ve které nás naši západní spojenci opět, stejně jako v roce 1938 odepsali. Připisovat tedy jednoznačně vinu Sovětskému svazu nelze. Soudruzi z Velké Británie a USA moc dobře věděli, co se v sovětském bloku děje, ale v tu chvíli jim byla bližší košile, nežli kabát a pamatujme, že USA moc potřebovali, aby se SSSR zapojilo na východě do války s Japonskem. (Další dohoda z této konference byla, že se v poválečných procesech nebudou trestat excesy spojeneckých armád, např. bombardování Drážďan, použití vodíkové bomby etc.)
Je zřejmé, že historie není nikdy jednoduchá. Přesto bych byl rád, kdyby alespoň vojáci, kteří u nás při osvobozování naší vlasti padli, měli klid.
Pokud ovšem politici ví, co znamená termín vlast...
sobota 24. října 2009
Kdo byl Graham Bamford?
O několik dní později napsal poslední dopis: "Britská armáda nesmí být čestnou stráží na hromadném pohřbu. Bosenská nemluvňata, bosenské děti a ženy očekávají, že politikové učiní, co vědí, že mají učinit - poskytnout jim vojenskou ochranu."
Žádná britská televizní stanice neusoudila, že je Bamfordova smrt pro ni dostatečně zajímavá, a tak to zůstalo na Chorvatovi, Nenadu Puhovském, aby natočil film o Bamfordovi, který odráží jeho vlastní znepokojení nad apatií veřejnosti ohledně hrůz, k nimž dochází na Balkáně.
9. podzimní Medlánecký pochod
Jak změnit volební zákon?
Jak by tedy měl vypadat nový volební zákon?
- Účast ve volbách by byla povinná. Na tom není nic nedemokratického, v řadě zemí EU je tato povinnost zakotvena v zákoně a nikdo nic nenamítá. Jenže co s joudy, které kromě plného bachoru nic nezajímá? Od toho tu máme bod číslo 2.
- Každý jednotlivý hlas voliče by měl váhu přepočítanou podle profitability jeho držitele. Jinými slovy - kdo do systému více dává, má větší právo k podílu na moci, než ten, kdo ze systému jenom bere.
- Jednotlivé hlasy by se přepočítávaly takto:
- hlas důchodce a studenta by byl přepočítán koeficientem 0,5
- hlas člověka, nepracujícího a žijícího z podpory by byl rovněž přepočítán koeficientem 0,5
- hlas pracujícího člověka s výdělkem do násobku 1,5 celonárodního průměru by byl přepočítán koeficientem 1
- hlas pracujícího s výdělkem mezi násobkem 1,5 - 2,5 celonárodního průměru by byl přepočítán koeficientem 1,5
- hlas pracujícího s výdělkem nad násobek 2,5 celonárodního průměru by byl přepočítán koeficientem 2
Chápu, že takový návrh nemá šanci na úspěch. Přesto by bylo zajímavé otevřít na toto téma širší debatu, protože kdo živí tento stát? Chudí, nebo bohatí? Loseři, nebo úspěšní? Líní, nebo pilní?
Je pravda, že řada nezaměstnaných do své tíživé situace nespadla sama. Přesto se přimlouvám za zvážení, kdo by měl mít větší vliv na chod věcí veřejných - je to ten, kdo to ze svých daní platí, nebo ten, kdo ne?
Je jasné, že zejména levicové strany - bašty loserů - by byly striktně proti. Ony potřebují tyto spoluobčany, protože jsou pro ně velmi snadným zdrojem hlasů. Lidé, kteří žijí pro tento okamžik, kteří se opájí, když jim Paroubek slíbí 13. důchod nebo zvýšení prodpory v nezaměstnanosti. Oni si neuvědomují, že Paroubek bude dávno zhnilý v rakvi a jejich děti budou stále splácet jeho dluhy.
Smutné je, že ačkoliv Lisabonská smlouva zavádí tyto pravidla pro velkou politiku, v té národní bude i nadále platit, že lidé bez zásluh budou rozdělovat majetek, na jehož vytvoření neměli nejmenší zásluhu, čímž míním politiky. Volby již v dnešní době nejsou ani tak o prosazení dobrých kandidátů. Volby slouží k eliminaci lumpů.
A s tímto konstatováním toto politicky nekorektní téma opouštím.
čtvrtek 22. října 2009
Pomník obětem 1. světové války - Vilémov
středa 21. října 2009
Pandořina skříňka
Otázkou je, kdy se na základě tohoto precedensu rozhdnou osamostatnit Valoni, Baskové či Korsičani? V Belgii měli po posledních volbách velký problém se sestavení vlády a nejednalo se o spory politické, ale nacionální. A pak, že Evropa má tyto spory již za sebou.
Nemá.
Mohli bychom současnou politiku USA vůči světu označit jako "Divide Et Impera?"
Domnívám se, že ano.
Jen se bojím, aby pak měl vůbec někdo možnost naplnit ten imperativ Impera...
úterý 20. října 2009
Chtějí trestat Čechy, nás na Moravě se to netýká
V článku mě zaujala např. tato formulace:
Pokud Češi zmaří Unii projekt velké institucionální reformy, na které evropští politici strávili bezmála deset let, těžko mohou počítat s přívětivou podporou našich zájmů.
Už dříve jsem tu psal příměr k pekaři se spálenými houskami. I on se snažil bezmála celou noc a nebylo mu to nic platné, protože zmetky nikdo nechtěl. Zde jsou zmetci dva. Prvním zmetkem je předpoklad, že evroský politik = občan. To je nesmysl, viz dále. Druhým zmetkem je tvrzení, že se snažili deset let. Pokud si dobře vzpomínám, tak v roce 2003 ratifikoval koloťuk Gross tzv. Evropskou ústavu, která mělo po nabytí účinnosti nahradit Maastrichtskou smlouvu a Smlouvu o založení Evropského společenství. Tato tzv. Euroústava byla vhozena do žumpy dějin poté, co ji v roce 2004 v referendu odmítli obyvatelé Francie a Nizozemí. Ať počítám, jak počítám, mezi Lisabonskou smlouvou a Ústavní smlouvou uplynulo pět let.
Máme tu tedy dva problémy:
- Lisabonská smlouva je pouze přepsanou či jinak pojmenovanou Euroústavou, potom by platilo tvrzení o deseti letech práce, protože měla nahradit Maastrichtskou smlouvu z roku 1993.
- Druhý problém se jmenuje občan; občan Francie si nepřál tuto smluvu, proto ji o pět let později neschvaluje on, ale"volený" zástupce (taky se někdy ptáte, kdo ty exoty mohl zvolit?), který tomu rozumí líp (to dá rozum).
Jak je tedy možné, že nás Francie, která v roce 2003 prakticky zablokovala reformní proces v Evropě (a které tehdy nikdo nevyhrožoval fyzickou likvidací, jako Irsku či nám), nyní přichází s tak tvrdými slovy na naši adresu? Že by měli špatné svědomí?
Ve zmíněném článku se ještě hovoří o nebezpečí vícerychlostní Evropy v případě neschválení Lisabonu. Chtěl bych vznést v pravdě řečnickou otázku: opravdu si eurohujeři myslí, že ve společnosti Rumunska, Bulharska, Chorvatska, Albánie či Turecka budeme moci hovořit o Evropě jednorychlostní?
Hahaha...