ovolím tvrdit - většina obyvatel naší středozemě nedokáže najít na mapě, dokonce asi ani netuší, kde by mohla být. Některým se možná rozsvítí, když řeknu, že za kopečkem je Hardegg a za Čížovem v poli je zbytek železné opony i se špačkárnou.Furt nic? Dobře, Čížov najdete tady.
Ráno jsme ve třech autech vyrazili z Brna směr Znojmo, které jsme ovšem mazácky minuli a po zhruba hodince jsem zaparkovali před budou Správy národního parku. Hezky opravená budova nás ovšem nezajímá svým současným posláním, nýbrž svým původním. V budově postavené na sklonku třicátých let sídlila finanční stráž (prosím nezaměňovat s nynějšími finančními úřady, nebo snad celníky; kredit finanční stráže byl podstatně vyšší). Krátce jsme nahlédli do prvního patra, kde je jakási expozice pro děti - naše děti zcela nezaujala, ale věřím tomu, že si zde někdo za ev
ropské peníze pořádně namastil kapsu. V suterénu budovy se nachází dvě echtovní střílny (jedna je vidět i ze silnice), je vidět, že se tehdy opravdu počítalo s tím, že si republiku vzít nedáme (a nebýt Beneše, ani bychom si ji vzít nenechali). Protože jsme tu již byli a protože jsme začínali dostávat hlad, vyrazili jsme rovnou směrem do Hardeggu (jíst jsme chtěli v Čížově, takže jsme museli napřed ujít skoro 8 km s nehezkým převýšením). Cesta pěkně ubíhala, houby podél cesty vystrkovaly hlavičky a za chvíli jsme dorazili na vyhlídku nad Hardeggem. I když nám dnes počasí moc nepřálo a nebyla modrá obloha, pohled na Hardegg je dechberoucí (pouze zveřejněná fotka pochází z roku 2007, kdy byly lepší podmínky pro fotografování). V místní boudě jsme poseděli a popovídali jsme o všem možném, abychom asi za půl hodiny vyrazili k dnešnímu cíli, tedy dolů do vesnice. Další historické památky na nás čekaly pře Dyjí - řopíky vz. 37 a hlavně původní celnice (dodnes jsou patrné díry po kulkách z období šarvátek s Freikorpsem). Jestli bych si někdy neco přál, tak je to právě takový domeček na místě se silným geniem loci.Přes Dyji vede hraniční most, na kterém podle barvy poznáte, na které straně hranice jste (naše je světlejší). Hned za mostem je po levé straně budova rakouské celnice (už opušt
ěné) a hospoda, ve které "mluví čhéski" a mění koruny za ojra v kurzu 1:28. Na baru neprodávají nic, nezdrželi jsme se. Hardegg je nádherná a typicky rakouská vesnice. Veškerá tráva ve vesnici je sestříhaná na vojenskou míru 3 cm (když píšu veškerá, myslím VEŠKERÁ), na ulici nepotkáte toulavého psa, nikde se neozývá ani štěkot, vše je upravené, až hrůza. Vlastní hrad je nádherný jak z dálky, tak i z blízka. Tak trochu připomíná Landštejn či Boskovice, zaplatíte vstupné (rodina kolem pětistovky), dostanete tištěný průvodce a jdete sami. V několika zachovaných budovách žije von Hardegg a provozuje tu muzeum Maxmiliána Mexického a kavárnu. My jsme se spokojili jen se zmrzlinou (za čtyři zmrzliny se vejdete do dvou stovek), ovšem vynikající.Dnešní p
očasí bylo brutální, chvíli to vypadalo na déšť, chvíli na žhavé léto. Pro cestu zpět bohužel padl los na léto a protože byly lesy z předchozích dnů důkladně propršené, cítili jsme se jako v prádelně. Zpět do Čížova jsme se přivlekli jako Husajnova armáda do Bagdádu, děti pletly nohama a tak vedla jediná cesta logicky do hospody. Pivo zasyčelo a smažák chutnal. Až na mouchy a na skutečnost, že na talíři avizovaná zelenina byla zastoupena třemi měsíčky rajčete jsme byli naprosto spokojeni a mohli jsme (po vyprošťováku ve formě kafe, protože jsem skoro usnul) vyrazit k domovu. Apropos kafe - z nabídky jsem zvolil vídeňskou a ačkoliv nikterak nevybočila ze standardu v podnicích tohoto typu, tak slazenou šlehačku rostlinného původu by si mohli opravdu odpustit.Další moje fotografie z Čížova najdete zde
