Jak jsem přišel o iluze

Jako uživatel hodinek značky Oris jsem až do tohoto okamžiku žil v několika iluzích. Kromě některých nezpochybnitelných, jako že Oris nikdy neprodukoval hodinky s bateriovým pohonem nebo že se jedná o nezávislou hodinářskou značku (Oris byl v období hodinářské krize zakoupen Nicolasem Hayekem a byl součástí Swatch Group; jeho management jej však na počátku osmdesátých let odkoupil a dnes si díky tomu může dovolit vyrábět pouze to, co chce).

Další iluzí bylo, že značku Oris nikdo nefejkuje. O tuto iluzi jsem přišel před malou chvílí, kdy jsem narazil na stránky, propagující "sběratelské repliky", čili fejky všech možných značek hodinek (Omega, Rolex a Breitling na rozdíl od tuzemského Primu nechybí) a mezi nimi byla i značka Oris a mezi Oriskami i divers modely včetně staršího modelu populárních potápek s luminiscenčním ciferníkem. Těchto hodinek je plný eBay za ceny, které jsou nižší či téměř srovnatelné s cenami na krámě a vytvářejí iluzi výhodného nákupu. V hodinkách je dle prodejce azijská ETA, čili fejk včetně kalibru.

Co je podle mě důležité zmínit a týká se to zejména hodinek Omega, které tu rovněž nabízí: v hodinkách je (či může být) i originální kalibr ETA (nedejte se zmást tím, že Omega hovoří o svém kalibru, i Co-Axial je ve skutečnosti postavený na kalibru ETA), což výrazně stěžuje identifikaci takových hodinek (není nemožná, ale na první pohled je nerozeznáte).

Přesto tu existuje jednoduchá možnost, jak alespoň občas odhalit fejk od originálu. Originál Omega Seamaster Aqua Terra (Reference: 2803.33.37) má průměr pouzdra 39,2 mm, zatímco jejich parazitující kopie 41 mm. 2 mm rozdílu na průměru nejsou málo a i při koupi mimo kamenný obchod by nemuselo být nemožné si je přeměřit, zvláště je-li rozdíl v ceně více než 50.000,- korun.

Dalším poznávacím znamením může být dekor mechanického strojku, resp. rotoru samonátahu. Fakt, že azijští producenti napodobenin využívají strojky z produkce Swatch Group je sice znepokojující, ale pokud nakupují ébauche strojky, tedy v podstatě pouze polotovary bez jakéhokoliv dekorování, pak je to jeden z nejsnáze rozpoznatelných znaků. Ačkoliv hodinky značky Omega stále spadají do kategorie více-méně spotřebních hodinek (spotřebních ovšem pro řekněme poněkud movitější skupinu zákazníků), na jejich designu a propracování všech detailů si výrobce nechává velmi záležet. Na následujících obrázcích můžete porovnat kvalitu strojku u modelu Omega Aqua Terra Railmaster, vlevo fake a vpravo originál. Na první pohled je vidět rozdíl v kvalitě finálního opracování (fake strojek nese stopy po obrábění, celkově je jeho provedení méně čisté), kdy na originálním strojku a rotoru jsou ženevské pruhy (Côtes de Genève). Rovněž kvalita nápisů na dýnku je diametrálně odlišná, zatímco na straně fejků se jedná spíše o gravírování, tak originální provedení je ostře ryté, oproti okolnímu materiálu striktně vymezené a kontrastní. Přesto je pro řadu lidí značka natolik magická, že jsou ochotni v honbě za "společenským uznáním" klidně podporovat švajnerajn.

Bohužel je cena těchto fejků tak výrazně nízká, že si najdou řadu spokojených uživatelů, kteří si s nimi budou honit svoje maličká ega. Zaznameníhodný je v této souvislosti fakt, že se výrobci fejků orientují i na "náročnější" klientelu a díky worldwide zasilatelství nejen ve východní Azii, ale třeba i ve Střední Evropě.

Fotografie pocházejí ze stránek prodejce fejků, jehož adresu v tomto případě neuvedu.