neděle 21. června 2009

Jak jsem nešel do muzea

Na tuto neděli jsem naordinoval naší rodině návštěvu muzea v Paláci šlechtičen, konkrétně výstavu „Brno v době Barona Trencka“, tedy v období Třicetileté války. K tomuto období mám osobní vazby, protože krátce po této válce můj praprapradědeček rekonstruoval řadu městských budov (chrám na Petrově, palác Šlechtičen a řadu dalších). Moje rozčarování bylo náhlé a nezvratné - je neděle, den volna a v muzeu mají zavřeno. Na jedné straně si muzejníci mohou stěžovat, že lidé nemají o muzea zájem, na druhé straně mají v den pracovníko klidu - kdy by mohl pracující člověk spíš najít čas na kulturu - zavřeno.
Značně rozladěn jsem nasměroval rodinu k náhradnímu cíli - Špilberku. Na Špilberku probíhá obdobná výstava „Baroko – Příběhy barokního Brna“. Na Husové jsme se podívali na chaos v kolejích (ulice už je rok zavřená, práce snad finišují a již jsou položeny koleje pro šalinu; u křižovatky s Pekařskou je jakýsi šílený chaos, který určitě potěší zejména řidiče z venkova) a vyšlápli jsme si kopec ku hradu.
Na prvním nádvoří je pokladna - bez jakéhokoliv označení, natož provozní doby. Vhrnuli jsme se dovnitř - a byli jsme vyhozeni s tím, že už je zavřeno (bylo 16:20). Svoje rozhořčení jsem si nenechal pro sebe. Venku jsme se od černého dozvěděli, že expozice je sice otevřena do 17:00, ale pokladna zavírá v 16:15.
Pamatuje te si slavnou scénu "Chci snídani" (I want a breakfast) z filmu Falling down? Přesně takhle jsem se cítil a přesně takhle jsem měl chuť zareagovat. Byl by to takový problém mi ten lístek prodat o 5 minut později? Respektive 4 lístky, které jsou docela drahé?
Odpověď je nasnadě - nebyl!