neděle 14. června 2009

Všechno bude, i důchody

Po přečtení tohoto článku mám opět zkaženou neděli (a to jdu ke tchýni až odpoledne). Je to další rána, která mě zasáhla coby pilného střadatele do penzijního fondu (ta minulá rána je tady).
Skoro celý týden jsem žil ve sladké iluzi, že už Paroubka možná nikdy neuvidím a tuť hle, je zpět v plné síle levičácké demagogie. Za vzor nám klade nejen Slovensko (jak je bohužel zvykem řady našich politiků), ale kupodivu i Maďarsko, protože při výpočtu výšky penze vychází z tzv. evropského modelu, který je více štědrý, než u nás užitý anglosaský model. Na první pohled to vypadá lákavě a bohužel jako vždy s tím sexy mozci mají šanci posbírat hlasy simplexních voličů.

V Maďarsku je bída, země je zadlužená až po uši. Na Slovensku sice zavedli Euro, ale taky tam nepanuje kdovíjaké ejchuchu a minulý týden si mi dokonce nezávisle na sobě několik lidí na Slovensku stěžovalo, že se mají nejhůř za posledních mnoho let (a jedinou útěchou jim je, že Maďaři jsou na tom ještě hůře).

Aby zde nevznikl mylný dojem, že jsem yuppie bez sociálního cítění. Nejsem. A dokonce si myslím, že sociální cítění mám. Je ale správné zadlužit naši zemi jen proto, aby jeden papaláš dostal svoje koryto? Nebylo by pro nás všechny lepší a levnější Paroubkovi vymyslet nějakou neškodnou a doživotní čestnou funkci, ve které by měl zajištěn aplaus (klaka je levnější, pamatujte!) a ve které by nemohl škodit?

Náš stát má obrovské mandatorní výdaje, jejichž největší částí jsou právě náklady na výplaty starobních důchodů. Zároveň máme velmi vysoký státní dluh. Můžeme si dovolit ho ještě zvýšit? Budeme mít na splácení, nebo dopadneme jako Maďaři?

Já tvrdím, že ne.