čtvrtek 4. června 2009

Banka neinspirovaná klienty

Jsem celkem nezpovykaný člověk, nebo si to o sobě alespoň myslím. Vím, že řada bankovnách sloganů je jenom marketspeak, nebo jak se vžilo po našem reklamština. Reklamština má za úkol podsunout do podvědomí potenciálního klienta informaci, kterou by tam dle banky měl mít. A tak se klient dozví, že mu Raiffeisen Bank (dále pouze RB, kdo se s tím má furt vypisovat) jako jediná platí za to, že u ní má účet (co na tom, že mBank vede účet zcela zdarma a i podmínky, za kterých banka pustí chlup jsou velmi, ale opravdu velmi podrobně zpočítané), což v mém případě činí desetikorunu měsíčně, že si můžete z bankomatu vybírat zdarma, ale pouze dvakrát a navíc vám na účet musí přijít nejméně 40.000 korun (jestli se nepletu) a pokud náhodou tolik peněz nevyděláte, tak to máte pěkně podělaný a banka vám strhne za výběr 99 korun. To by mě zajímalo, kterým idiotem se nechala inspirovat.

To jsou ale řečeno slovníkem vzdělanců a Mgr. et Mgr. Laholy marginálie, kterými se netřeba zabývat a věnovat jim větší pozornost. Reklama není automat na pravdomluvnost a chudák, kdo tomu věří.

Bylo, nebylo. Tedy bylo. Zkraje roku jsme od radnice dostali neodolatelnou nabídku si za mrzký peníz koupit byt, ve kterém žijeme více než dvacet let (přesněji 23 let). Byt a potažmo dům pochází z předsorelovské epochy raně bolševické architektury s dozvuky zmršeného a odfláknutého funkcionalizmu, což se projevuje prakticky na všem, na co doma sáhneme. Jako vzorný klient RB jsem si pomyslel, že po jedenácti letech (začínal jsem ještě u Expandie), co jim nemalými poplatky přispívám na rozvoj blahobytu a trvale rostoucí křivku meziročního nárůstu cash flow, mohl bych se domoci nepatrné půjčky se splatností 10 let. Slečna za přepážkou se tvářila důležitě, měla plno vhodných a patřičných poznámek o tom, jaké další superhyper výhodné produkty bych si měl ještě přivázat jako kámen na krk před skokem do tůně a nakonec z ní vypadlo: můžeme vám půjčit o 30% méně na dobu sedmi let, a to vše při hypervýhodném úroku 16%. Mám ale pro vás dobrou zprávu, pokud si seženete ručitele, mohu vám nabídnout úrok pouze a jenom 15,5%. Trochu se mi zatmělo před očima, pamatuji si jen, že jsem ji málem poslal tam, kam gentleman dámu neposílá. Slečna nejspíš vycítila, že se mi její nabídka kvalitní půjčky příliš nelíbí (ukažte mi hlupa, kterému ano - nejspíš to bude ten stejný idiot, kterým se RB nechává pravidelně inspirovat) a ani moc neprotestovala, když jsem jí suše iznámil, že o její nabídku opravdu nemáme zájem a že půjdeme o dům dál.

Zde by se slušelo napsat, že zazvonil zvonec a pohádky byl konec.

Zvonec zazvonil. Na druhém konci skrytého čísla byla slečna, která mi oznámila, že mají v systému RB otevřenou moji žádost o půjčku a že potřebuje vědět, co s ní má dělat. Pamatujíce na své slušné vychování jsem jí oznámil, velmi slušně a korektně (což mají v RB zajisté uloženo, protože si vše pro zkvalitnění péče o zákazníky nahrávají) oznámil, že nabídka kvalitního úvěru pro mě toliko kvalitní není a že o tento úvěr opravdu nemám zájem, což jsem ostatně již oznámil před několika týdny oné ženské na přepážce (odmítám používat termín "Osobní bankéř", to je jen vějička na hejly co neví, že 5+5 není 13,5).

Zde by se opět slušelo napsat, že pohádka po zvonci skončila, leč není tomu tak. V mezidobí jsem si našel jinou banku a začal vyřizovat hypotéku. Obstaral jsem si nový odhad na byt (banka považovala odhad Statutárního města za nevěrohodný), všechny elvéčka, výpisy z katastru, kopii mapy, daňové přiznání (už jste někdy zkusili podat daňové přiznání v lednu? je to pěkný horor, financové ještě spí zimním spánkem a daňový poplatník je jen obtěžuje, což se vedoucí Finančního úřadu Brno III vyjádřil na moji adresu velmi zřetelně), doklad o bezdlužnosti na zdravotní pojišťovně, opět finančním úřadu a sociálce, potvrzení od města, že mi opravdu byt prodává a až jej koupím, tak bude můj, potvrzení o příjmech manželky a myslím, že jsem určitě ještě na polovinu věcí zapoměl.

Teď by měl konečně zazvonit zvonec.
Zazvonil.
Zrovna jsem byl někde mezi Jilemnicí a Peckou.

Volala mi finanční poradkyně, která zařizovala hypotéku a oznámila mi převelesladké tajemství.
Raiffeisen Bank mě zavedla do registru dlužníků, protože jsem si u nich požádal o půjčku.
Pokud jste četli až potud pozorně víte, že jsem ji podvakráte odmítnul.
Možná jste i zaregistrovali, že až potud jsem se choval jako civilizovaný člověk a ne jako hulvát.

Pravděpodobně by v tuto chvíli audiozáznam RB odhalil, že jsem odložil masku gentlemana a na telefonistku jsem řval tak nevychovaně, že z toho má dodnes noční děs s nepravidelným únikem moči. Opravdu jsem se příliš nekontroloval a když mi oznámila, že na mě moje "osobní bankéřka" nemá čas v době, kdy mám čas já, ztratil jsem nad sebou kontrolu zcela.

Nemá smysl se o této příhodě rozepisovat více, než je třeba. Já si ponaučení vzal a doporučuji ho i ostatním - jdete-li se do banky zeptat, půjčili-li by vám nějaký groš, chtějte od nich současně i potvrzení na hlavičkovém papíře, že o žádnou půjčku nežádáte. Jinak se třeba dočkáte nemilého překvapení. Já svůj hlavičkový papír dostal druhý den a byt už je můj.

PS: psáno pro Páju