- 4:30 budíček, odcházím vládnout (míněno doslova, neboť tehdy byla moc v rukou lidu)
- 4:55 nastupuji do přecpané, promrzlé tramvaje a jedu směr Hlavní nádraží
- 5:25 nastupuji do trolejbusu číslo 33 a jedu do Slatiny ke šraňkům
- 5:55 konečně dorazím do práce, mám za sebou cca 1,5 kilometru pěšky a minimálně jednu cigaretu na rozproudění krve
- 6:00 zahajuji svoji vládu; je pátek (= malá sobota), moc tomu nedám (v rádiu hraje Stanice Hvězda, dnes Radiožurnál)
- 9:00 první pauza, pátá cigareta, čaj, chleba
- 11:00 druhá pauza, osmá cigareta, oběd; jako bonus jdu nakrmit svého kocoura (jmenoval se soudruh Miroslav Štěpán, byl černý)
- 11:30 jako každý pátek začínáme ramovat verštat
- 14:30 vyrážím s asi osmnáctou cigaretou tohoto dne směr domov
- 17:00 sedím u Pařeza a tankuji Starobrno
- 23:00 přijdu domů, mám natankováno
Ráno vstávám a odjíždím do Prahy. O nějaké revoluci nemám ani potuchy ;)
Když si to po sobě čtu, mám pocit jakési prázdnoty toho času. Dnešek bude dnem vzpomínání, všichni potentáti se budou hrdě hlásit k tomu, jak tehdy zaujímali jasná stanoviska (včetně komunistů Fischera, Fülleho), všichni se budou zajíkat nad hrdinstvím Havla a ostatních disidentů. Mladým se bude podsouvat, jak jsme tehdy žili špatně a v bídě.
Co na tom, že to není pravda.
Hlavně když tomu budou věřit.
Post Scriptum dodávám, že nejsem ani komunista, ani přítel starých zlatých časů. Jen jsem v té době žil a paměť mi díky Bohu ještě funguje. Byla to zvláštní doba, která nebyla normální, ale to není ani doba současná. Tehdejší nepřátelé byli jasně definováni, ať to byli komunisté či západní revanšisté. Bylo snadné se identifikovat a vymezit. Řada lidí zalezla do mikrokosmu stejně, jako do něj zalezla i nyní (stačí se podívat na účast ve volbách). Pro mnoho lidí znamenalo období práva na práci skutečnou jistotu, zatímco dnes jsou vydáni v šanc volnému trhu.
Havel na počátku nové doby udělal velikou chybu, že se odmítnul s komunisty "vyrovnat", ale obklopil se jimi. Na tomto faktu nic nezmění, že ho západ vzývá jako božstvo. Byla to chyba a příklad Rumunska jasně ukazuje, kudy jsme se mohli ubírat. Dnes už je pozdě, vládnou nám opět kariérní komunisté, patří jim průmysl, ovládají zdravotnictví. Asi dozrává čas na další revoluci.
Tentokrát prosím o méně sametu.
