V principu se jedná o čtyři vinuté pružiny z titannitridu, schopné po natažení postupně a hlavně rovnoměrně uvolňovat energii 100N, což je 20× více, než u běžně používaných spirálových pružin. Aby to nebylo tak jednoduché, výkon je přenášen přes lineární regulátor a rozděluje se v planetovém diferenciálu.
Strojek je z technického hlediska zajímavý nejen samotným pohonem, ale i počtem součástek. Zatímco quartzové hodinky si vystačí s 15 díly, mechanické s cca 200 (nejkomplikovanější strojek světa s perpetuálním kalendářem od Patek Phillipe má 1000 dílů), tak HP-0 potřebuje celkem 803 dílů, což ho řadí na pomyslné nejvyšší příčky v počtu dílů. V této souvislosti je zajímavé uvést, že pan Lütolf Philip potřeboval dva a půl roku na návrh strojku a další rok na stavbu prototypu. Když to srovnám s tuzemským Eltonem, který za miliony z EU dotací dokázal za dobu nesrovnatelně delší zresuscitovat staré primitivní kalibry 68 a 96, musím smeknout (hlavně proto, že se často argumentuje tím, že uvést do života nový kalibr je neskutečně náročné; ano, ale jde to).