Letos mi vánoce přinesly jednu novinku. Rozhodl jsem se, že nebudu posílat žádná přání, tedy žádné SMS, žádné emaily s obrázky, přáním všeho dobrého a podobně.
Učinil jsem tak zcela vědomně. Určitě mnoho z nás dostane každý rok SMS, která začíná "Milí přátelé", "kamaráde" či "kolego" a my můžeme jen doufat, že dotyčný odesílatel, který pro rozeslání použil funkci "zaslat více příjemcům" (chce se mi napsat "zasrat") nám věnuje ve své mysli více, než jen utkvělý pocit povinnosti s ocasem trapnosti.
Letos mi už od úterka hrály prsty u počítače, že bych měl poslat nějaké přání. Proskenovat adresář, vybrat ty, se kterými se ještě poznám a zavrhnout ty, které jsem třeba deset let neviděl. Vybrat nějakou fotku, nejlépe žertovnou, doplnit ji o nějaký stupidní text a učinit tak povinnosti zadost.
Mohl jsem to tak udělat.
Ale já jsem řekl ne.
Letos to bude jinak.
Lidé, na které myslím a které mám rád to (doufám) vědí i bez SMS nebo emailu.
