Vyhlédli jsme si takovou obyčejnou pračku, která nebyla až tak úplně drahá a ani až tak úplně nevybavená. Respektive - neuměla sice 186 programů, neměla displej, připojení na facebook ani 
media player, ale umí odložený start a vůbec. Do tohoto přišel prodavač a chtěl nás přesvědčit, že pračka, co mají hned vedle a "jenom o dva tisíce dražší" je daleko lepší.
media player, ale umí odložený start a vůbec. Do tohoto přišel prodavač a chtěl nás přesvědčit, že pračka, co mají hned vedle a "jenom o dva tisíce dražší" je daleko lepší."Proč je lepší?", zeptal jsem se bezelstně, ale opravdu nevím, jakou chytrou odpověď jsem čekal.
"Protože má o osm litrů menší spotřebu vody a to se Vám zaplatí!"
Aha, zase stará známá písnička nezkušených (či drzých...?) prodavačů.
Zeptal jsem se manželky, kolik praček týdně pere. Maximálně čtyři, obvykle dvě až tři.
Budu tedy počítat čtyři.
A začal jsem počítat. Cena vody je přibližně 56 korun (přesně 56,67 Kč) za kubík (pan prodavač asi neví, že kubík, tedy metr krychlový, je 1.000 litrů. Cena jednoho litru je v takovém případě 0,05667 Kč, úspora na jedné pračce činí 0,45336 Kč.
Pokud budeme prát pravidelně čtyři pračky týdně, bude to za rok 208 cyklů, tedy 94,29888 Kč.
Za kolik let se mi vrátí ty dva tisíce, o které bych zaplatil víc?
Správná odpověď je: 21 let.
To jsem panu prodavači bleskurychle spočetl a vysvětlil, protože nemám rád, když ze mě někdo dělá blbce a zkouší na mě opravdu hloupé triky.
Pan prodavač se poté nasral a kvapem odešel.
Pračku nám prodal jeho kolega.
