Je podzim, počasí je silně skličující, prostě ideální čas pro návštěvu hřbitova. Dnes jsem ovšem vyrazil na brněnský Ústřední hřbitov se zcela konkrétním 
záměrem, tedy návštěvy odlehlého koutu, ve kterém jsou pohřbeni němečtí vojáci. Budování tohoto vojenského hřbitova bylo zahájeno již koncem šedesátých let, ale z pochopitelných důvodů k dokončení došlo až v letech devadesátých. Na rozdíl od ruského hřbitova s monumentálním žulovým falusem, věčným ohněm (již vyhasnul) a podstavci na tanky (ty byly odstraněny rovněž v devadesátých letech), se jedná o vkusné a pietní místo s prostými kříži, několika lavičkami a zelenou trávou.
U jednoho z hrobů jsem zapálil svíčku. Lidé, kteří jsou zde pohřbeni, alespoň pro mě symbolizují tuto válku. Je zde dvacetiletá zdravotní sestra Lilly Leibrandt, starý voják Konrad Keil, který prošel i první světovou válkou, sedmatřicetiletý desátník Kurt Jung, tedy voják v mých letech a neznámý vojín.
záměrem, tedy návštěvy odlehlého koutu, ve kterém jsou pohřbeni němečtí vojáci. Budování tohoto vojenského hřbitova bylo zahájeno již koncem šedesátých let, ale z pochopitelných důvodů k dokončení došlo až v letech devadesátých. Na rozdíl od ruského hřbitova s monumentálním žulovým falusem, věčným ohněm (již vyhasnul) a podstavci na tanky (ty byly odstraněny rovněž v devadesátých letech), se jedná o vkusné a pietní místo s prostými kříži, několika lavičkami a zelenou trávou.U jednoho z hrobů jsem zapálil svíčku. Lidé, kteří jsou zde pohřbeni, alespoň pro mě symbolizují tuto válku. Je zde dvacetiletá zdravotní sestra Lilly Leibrandt, starý voják Konrad Keil, který prošel i první světovou válkou, sedmatřicetiletý desátník Kurt Jung, tedy voják v mých letech a neznámý vojín.
