úterý 29. prosince 2009

Co by pomohlo v boji s drogami?

Sdělovací prostředky mají zase žně. Sotva přešly vánoce (velké téma), vyplnila čekání na ohňostroje, požáry a utržené končetiny (další velké téma) informace o popravě pákistánského pašeráka drog v Číně.
Co by pomohlo v boji s drogovými závislostmi u nás? Hovořit o kriminalizaci není in, přesto se mu nevyhnu. Protože jsem v minulém století pracoval s drogově závislými, vytvořil jsem si na tuto problematiku celkem nesmlouvavý postoj.

  1. Legalizace
    Podle humanistů, eurohujerů a zelených bolševiků kriminalizace uživatelů drog nic neřeší. Možná i z tohoto důvodu bylo nedávno stanoveno, jaké množství může dealer mít u sebe, aniž by se musel bát postihu. Proč píšu dealer a ne uživatel? Protože uživatel je většinou v takovém mentálním stavu, že už nějaké množství neřeší. Pokud zde nešlo o ulehčení práce dealerů drog, pak mě napadá jedině varianta, že si zelení chtějí na svých sjezdech pořádně zahulit... Už původní znění o menším než malém je strašidelné, nová úprava tomu jen nasadila korunu šaška.
  2. Kriminalizace
    Kriminalizace spotřebitelů nic neřeší s jedinou vyjímkou - a to, jsou-li současně dealery. V takovém případě (a z minulosti vím, že policie uměla velmi efektivně z uživatele dealera udělat) by měl tento člověk skončit v takovém vězení, kde si opravdu nevrzne, pardon - nešlehne.
  3. Panika
    Na jedné konferenci vyprávěl vedoucí střediska z Polska o situaci, která nastala v jejich městě (tuším se jednalo o Lublin, ale nejsem si jistý na 100%). Tamní policie velmi nesmlouvavě vyčistila město od dealerů, což způsobilu převis poptávky nad nabídkou a řada drogově závislých velmi rychle přišla do center. Pamatuji se, že to tehdy onen člověk komentoval jako první a poslední užitečnou pomoc ze strany státu.
  4. Metadonová klika
    Velmi populární je tzv. konstituční "léčba", kdy je drogově závislým jedincům podáván metadon či jiná náhražková látka. Dokonce existuje teorie, že když se těmto lidem bude postupně snižovat dávka, vlastně se bezbolestně dostanou ze závislosti. Je to blud. V metadonových programech, které si pro sebe uzurpuje několik málo organizací, tečou obrovské peníze. Ach ty peníze, že by i zde byly až na prvním místě? Jaký důvod ale bude mít drogově závislý feťák zkoncovat se svojí závislostí, když hned po ránu dostane zadarmo první dávku? Kdyby vám někdo do auta zadarmo lil benzín, taky byste dobrovolně přestali jezdit? Tak to chci vidět...!
  5. Harm reduction
    Levnější varianta předchozího se jmenuje Harm reduction, což znamená bezplatnou výměnu stříkaček a jehel. Tento program možná funguje v počátečních fázích závislosti, v závěrečné fázi je zcela irelevantní, neboť takový drogově závislý feťák se šlehne klidně vrtačkou na záchodě. Byť je to levnější, než předchozí metoda, jedná se o velmi nákladný program s pochybným koncem. Jediným pozitivem je, že organizace toto provádějící má kšeft.
  6. Odpovědnost
    Odpovědnost člověka za jeho život je v bolševické Evropě pouhou utopií. Když se podíváme na náš solidární zdravotní a sociální systém, pak je úplně jedno, je-li vaše nemoc způsobena "náhodou", nebo jste si ji přivodil v souvislosti s konzumací alkoholu, cigaret, drog či jídla. Samozřejmě, že na tento systém, který je nespravedlivý vůči poctivým lidem, doplácíme my všichni. Léčba na detoxifikačním oddělení je velmi drahá, v roce 1998 se jednalo o částku cca 140.000 Kč na jeden den, přičemž léčba trvala týden! I když bolševici velmi neradi sahají na brebendy, zvláště před volbami, do budoucna bude třeba tento problém otevřít a řešit.
Ačkoliv je konec roku a lidé mají spíše tendeci slavit, zvolil jsem poněkud závažnější téma. Současná Evropa je velmi slabá v boji s čímkoliv, drogové závislosti nepočítaje. S tím musíme počítat.

pondělí 28. prosince 2009

Dvojí filmové zklamání

Letos jsem měl o vánocích možnost shlédnout dva filmy, které jsem si dlouho přál. Tím prvním byl Plechový bubínek podle Güntera Grasse, údajně protiválečné dílo. Druhým filmem je Tobruk Václava Marhoula.
Jak vidno, oba filmy se nějakým způsobem dotýkají válčení a další společnou vlastností jejich je, že mě oba výrazně sklamaly.
Plechový bubínek je dle mého vnímání vše, jen ne protiválečný film. Jistě, na pozadí příběhu vyšinutého chlapce nevalného vzrůstu probíhá druhá světová válka (děj se odehrává v kašubském Gdaňsku), ale malý Oskar řeší více svoje vlastní problémy, než nějaké globální (a navíc o sobě často hovoří ve třetí osobě). Asi jsem nebyl naladěn na správné intelektuální struně, ale moc ně to nebavilo.
Druhým filmem je Tobruk a až do závěrečných titulků (kterých jsem se nemohl dočkat) jsem čekal, kdy se děj nějakým způsobem Tobruku dotkne. Nedotkl a ani nemohl. Autoři použili motiv z deníku vojáka koloniální armády někdy ze sklonku devatenáctého století, vsadili ho do reálií severoafrické pouště, přimysleli si žida a trochu národního patosu. Příběh o statečnosti, zbabělosti a rasové nesnášenlivosti mohl Marhoul natočit klidně v Beskydech (půdorys partizánské skupiny) nebo někde na barikádě, výsledek by byl stejný (moralizující) a stálo by to méně peněz. Nevím proč, ale herci mi evokovali Zdivočelou zemi.
Čekal jsem, zde-li se Marhoulovi podařilo překonat Svěráky s jejich Tmavomodrým světem a - nepodařilo. Ačkoliv můžeme Tmavomodrému světu vytknout ledacos, tak zůstává naším nejlepším (proti)válečným filmem posledních let.

sobota 26. prosince 2009

Co se může stát

Co se může stát, když má někdo místo mozgu fľašu borovičky? Např. Vám v novostavbě povede telefonní kabel skrz pokoj, protože investor zapomněl požádat o přeložku.
No a zedníci (pokud se jim tak dá ještě říkat) prostě kolem toho kabelu postavili dům.
Taky jsem čuměl jako puk...

Proč si ten Mirek nedá říct...?

Onehdy jsem si všimnul, že Mirek Topolánek řeší další kauzu, tentokrát (opět) spojenou s jeho bydlením. Musím se přiznat, že jsem musel dlouho a výrazně kroutit hlavou, protože jsem nepochopil, proč si nedá už konečně říct.
Když si to promítnu jen tak letem světem, na co ho dokázali novináři utáhnout, pak to bylo zejména:
- jeho kamarádění se s Markem Dalíkem
- jeho dovolená v Itálii
- jeho bydlení s Markem Dalíkem
- jeho nevyřešený vztah s Lucií Talmanovou
- jeho útěk ze sněmovny
- jeho současné bydlení
A určitě jsem na něco zapomněl.
Proč se ale nepoučil? Proč mu trvalo šest let, než se rozešel s Markem Dalíkem (alespoň přes média)? Proč jede na dovolenou k Berlusconimu a větrá si na zahradě papouška? Proč rok na to jede opět do Itálie, aby se producíroval na jachtě direktora ČEZu? Proč si - kurnikšopa - nekoupí vlastní byt či dům a řeší to nákladným nájmem? Proč musel složit poslanecký mandát?

Před sněmem ODS jsem měl vytrvalý pocit, že to chce Mirek zabalit. Nakonec vystoupil a řekl, že je zpět. Trochu pozdě, ale přece.
Jenže co když zpět není. Co když je mu to všechno už tak nějak jedno?
Nebylo by načase, aby to už konečně vyřešil jako chlap s gulama?
Zdrojem fotografie je aTeo

pátek 25. prosince 2009

Pár fotek z open-air půlnoční v Brně

Půlnoční pod širým nebem proběhla již po druhé, já se tady ale byl podívat prvně.

Protikřesťanské vánoce

Ne, není to protimluv. V posledních měsících si všímám čím dál intenzivněji, že se postoj vůči křesťanům vyhrocuje. A tak vánoce, druhý nejvýznamnější křesťanský svátek (prvním jsou velikonoce), musí zcela pochopitelně projít v očích mnoha (i eurohujerů) svým odnáboženštěním, tedy je třeba ho zbavit nálepky "křesťanský" a nahradit nějakým bezpohlavním výrazem (zrovna mě žádný nenapadá).

V minulých dnech mě v této souvislosti zaujaly tři věci.


1) První věcí je článek na X-man, který čtenáři podsouvá myšlenku, že Bible obsahuje pornografii. Bibli - dovolím si tvrdit - znám v různých překladech do češtiny a toto je z dovolením hloupost. Ale má přitáhnout čtenáře, kteří si pak v diskusi uleví. Měla-li to být reklama na nedávno dokončený nový překlad (Bible 21), který je mimochodem dobrý, pak to dle mého názoru není zrovna dobrý nápad.


2) Druhou věcí, která mě zamrzela, byla diskuse na chronomagu, ve které se jistý člen vyjádřil nelibě o jakémsi dokumentu v ČT, který ho nadzvedl. I když obsah filmu by pravděpodobně nadzvednul i mě, protože jsou i takovéto projevy v církvi a nejsou správné (a zároveň nejsou spojeny s žádnou denominací, jedná se o lokální výstřelky, kterých není či nebyla ušetřena ani naše republika), výsledkem bylo opět jen kydání hnoje na křesťany obecně. Nejvíc mě ovšem zarazil jeden zasloužilý člen (bez ironie), který považuje za největší přínos čtyřiceti let bolševické diktatury, že vymlátili lidem Boha z hlavy. A čímpak ho nahradili, milý Patriku?


3) Opět diskusní fórum, tentokrát jsem se ale zasmál více, než v předchozích případech. Nějaký popleta tam křesťanské církvi (oni to mají někteří tuze pomotané) vytýkal, že nutí křesťany modlit se k jedinému Bohu (on ovšem použil malé "b"). Inu, tak to je. Bůh je jeden. Toto je základní vyznání víry, tzv. Šema jisra'el (Slyš Izraeli) - Druhá Mojžíšova, 6:4 - "Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný." Chtít po křesťanu, aby se v zájmu demokracie modlil i k jiným bohům - modlám - je, zprominutím, hloupé.


Závěr: pokud se budete klanět psímu hovnu nebo uctívat použitou menstruační vložku, jste normální, jste in, váš přístup k duchovnu obohacuje náš multi-kulturní prostor a EU vám zajisté dá nějaké dukátky, abyste v tom mohli pokračovat ve velkém a udělat z toho případně krásné, nové náboženství tak, jako se to povedlo v minulosti ekofašistům, homosexuálům nebo multikulturalistům.

Pokud jste však křesťanem, jste nula.
Vím, že vždy nemohu být jednička.
A býti nulou v tomto smyslu mi nevadí.

Co je letos o vánocích nové?

Letos mi vánoce přinesly jednu novinku. Rozhodl jsem se, že nebudu posílat žádná přání, tedy žádné SMS, žádné emaily s obrázky, přáním všeho dobrého a podobně.

Učinil jsem tak zcela vědomně. Určitě mnoho z nás dostane každý rok SMS, která začíná "Milí přátelé", "kamaráde" či "kolego" a my můžeme jen doufat, že dotyčný odesílatel, který pro rozeslání použil funkci "zaslat více příjemcům" (chce se mi napsat "zasrat") nám věnuje ve své mysli více, než jen utkvělý pocit povinnosti s ocasem trapnosti.

Letos mi už od úterka hrály prsty u počítače, že bych měl poslat nějaké přání. Proskenovat adresář, vybrat ty, se kterými se ještě poznám a zavrhnout ty, které jsem třeba deset let neviděl. Vybrat nějakou fotku, nejlépe žertovnou, doplnit ji o nějaký stupidní text a učinit tak povinnosti zadost.

Mohl jsem to tak udělat.

Ale já jsem řekl ne.

Letos to bude jinak.

Lidé, na které myslím a které mám rád to (doufám) vědí i bez SMS nebo emailu.

čtvrtek 24. prosince 2009

Aby to nebyla zase taková selanka

Aby to nebyla zase taková selanka, přidávám k micince ještě Achmeda - mrtvého teroristu. Tentokrát jeho vánoční vystoupení v Millwaukee...
Veselé vánoce!

1. část


2. část

Trocha kultury

Jsou vánoce a tak neuškodí místo otravování se s politiky či jinými nekompetentními dareby zpříjemnit si chvíle něčím pěkným. Pro dnešní večer jsem si dovolil připravit menu v pravdě rozkošné, tedy micinku Noru a její virtuozní klavírní umění (o kterémžto něco vím, protože na klimprkastl hraji způsobem velmi podobným).
Nuže, nalejte si červeného vína, zasuňte se do lenošek, Catcerto začíná...

úterý 22. prosince 2009

Musím koupit psa. Německého.

Musím koupit psa. Psa neledajakého. Psa německého, se správnou výslovností a ostrými zuby.
Musím koupit psa, aby si vážně promluvil s naší poštovní doručovatelkou.
Už jsem se smířil s tím, že jsem koupil novou pračku. Je to asi hodina, co nám ji přivezli a už hrká prádlem.
Jenže pračkou to neskončilo.
Včera jsem ve schránce našel přípis, že našemu správci nemovitosti dlužím 14.000 korun. Když pominu fakt, že je před vánocema a jsem zcela bez peněz, velmi mě urazilo, že mě označili za dlužníka. Vše totiž bylo tak, že jedna pobočka tohoto správce peníze vyinkasovala (správně), aby nám je potom coby přeplatek vrátila (špatně) a nyní na konci roku je druhá pobočka, pod kterou jsme mezitím přešli, chce doplatit.
Což o to, peníze jsou to v podstatě jejich.
Jenže o tomto průšvihu se ví od září a včera bylo kolikátého že to? Dvaadvacátého prosince. Prima.
Už ani nemluvím o tom, že mi sice napsali, kolik peněz po mě chtějí, ale už nenapsali za co (jedná se o tři měsíce a každý měsíc uvádí jinou částku) a hlavně do kdy.
Bývá zvykem, že na fakturách bývá datum splatnosti. To jen vůči soukromým osobám některé firmy toto neuvádějí a na dotaz na splatnost odpoví - no přece hned, kemo!
Když jsem jakž takž vydýchal včerejší sprchu, přišla další. Dnes jsem dostal dopis z České správy sociálního zabezpečení, že jim dlužím skoro deset tisíc. Snažím se být klidný a vyrovnaný, takže napřed sním v klidu oběd a až potom zavolám své daňové poradkyni, která mě zapomněla říct, že mi zvedli od července zálohy.
"Zálohy na co???!!??!", řval jsem vztekle do telefonu.
"Na důchod, na státní podporu zaměstnanosti a tak...", snažila se býti milá.
"Já doprčit od nikoho nic nechci, nikdo mi nic nedá, tak proč bych měl platit za něco, co stejně nevyužiju???"
Vztekání bylo zbytečné (tímto se ti Ilčo omlouvám), zaplatit to musím.
Bohužel jsem se nenarodil jako indoevropan, který stojí v našem kulturním prostoru na opačném konci řetězce a místo dávání z něj čerpá. Při této příležitosti se mi vybavil jeden opravdu milý rozhovor s mladou multi-kulti aktivistkou (nedaleko romského ghetta u Říma), která nemohla pochopit, co mi vadí na sociálních dávkách.
Chápu to.
Jako studentka neplatí desítky tisíc korun na to, aby se jiní mohli ráno vyspinkat do růžova.

neděle 20. prosince 2009

Jak jsem naštval prodavače v OKAY Elektro

Už včera jsem psal, že nám umřela pračka. Na konci roku to není zrovna příjemné, ale co naplat. Dnes jsme do OKAY Elektro vyrazili koupit novou...
Vyhlédli jsme si takovou obyčejnou pračku, která nebyla až tak úplně drahá a ani až tak úplně nevybavená. Respektive - neuměla sice 186 programů, neměla displej, připojení na facebook ani media player, ale umí odložený start a vůbec. Do tohoto přišel prodavač a chtěl nás přesvědčit, že pračka, co mají hned vedle a "jenom o dva tisíce dražší" je daleko lepší.
"Proč je lepší?", zeptal jsem se bezelstně, ale opravdu nevím, jakou chytrou odpověď jsem čekal.
"Protože má o osm litrů menší spotřebu vody a to se Vám zaplatí!"
Aha, zase stará známá písnička nezkušených (či drzých...?) prodavačů.
Zeptal jsem se manželky, kolik praček týdně pere. Maximálně čtyři, obvykle dvě až tři.
Budu tedy počítat čtyři.
A začal jsem počítat. Cena vody je přibližně 56 korun (přesně 56,67 Kč) za kubík (pan prodavač asi neví, že kubík, tedy metr krychlový, je 1.000 litrů. Cena jednoho litru je v takovém případě 0,05667 Kč, úspora na jedné pračce činí 0,45336 Kč.
Pokud budeme prát pravidelně čtyři pračky týdně, bude to za rok 208 cyklů, tedy 94,29888 Kč.
Za kolik let se mi vrátí ty dva tisíce, o které bych zaplatil víc?
Správná odpověď je: 21 let.
To jsem panu prodavači bleskurychle spočetl a vysvětlil, protože nemám rád, když ze mě někdo dělá blbce a zkouší na mě opravdu hloupé triky.
Pan prodavač se poté nasral a kvapem odešel.
Pračku nám prodal jeho kolega.

sobota 19. prosince 2009

Když se daří, tak se daří

A tak se zadařilo, že nám včera umřela pračka. Týden před vánoci, to abych rovnou sháněl valchu.

úterý 15. prosince 2009

Pomníky obětem světových válek v Bánově

Pomník obětem 1. a 2. světové války v Bánově. Na pomníku jsou rovněž uvedeny jména dvou rodáků, kteří padli v roce 1942 na západní frontě. Jsou jimi letec četař František Janča a výsadkář poručík Josef Bublík. Oba padli v roce 1942, Bublík jako účastník atentátu za říšského protektora v pravoslavném kostele v Resslově ulici v Praze.
Novým prvkem, se kterým jsem se zatím nesetkal, je hlava Krista na středním pylonu.

Pan architekt nařídil...??!?

V sobotu jsem na České ulici v Brně objevil zbrusu nový obchod s oříšky. Protože jsem potřeboval nějaký prezent a nechtěl jsem dlouho blomcat po štatlu, vlezl jsem dovnitř. Obchod ještě voní novotou, podle paní prodávající zde ještě v pátek vše chystali a já se tak stal v sobotu druhým zákazníkem.
Uvnitř jsem se dal samozřejmě do řeči, pochválil krám a optal se, kdypak že dají do výloh nějaký poutač.
Nedají, protože nesmí - odpověděla mi paní prodávající.
Pan architekt to zakázal, protože by to narušilo ráz budovy. A hned mě taky upozornila, že vedlejší obchod s čínskými hodinkami už všechny výlohy obsadil.
"Nebát se a nekrást!", připoměl jsem jí slogan našeho prezidenta, zednáře a osvoboditele Tomáše Masaříka. V Semilasse už takhle zkrachovala kavárna, protože pan architekt zakázal.
Jo, to se to zakazuje, když máte pravomoc, ale nikoliv odpovědnost.
Jenže jak má krám fungovat bez reklamy?
Leda-že by měl pan architekt v rukávu králíka, nějakou další firmu, která by to (po krachu první) ráda obsadila i s tím, že "tentokrát jim tu reklamu povolíme".

Ekologické mobily

Dnes jsem na internetu zaregistroval informaci, že Sony Ericsson přišel se dvěma ekologickými modely svých mobilů. Výrobce se tak zařadil vedle Samsungu, který již jakýsi bambusový zázrak taky nabízí a do prodeje chystá modrý telefon se solárním nabíjením. (Rejpnu si, neboť jsem starý a pamatuji Nokii 1611, která měla rovněž solární panel, a to - považte - v roce 1999. Takže zase taková bomba novinka to není.)
Popravdě je mi zcela jedno, jestli mám manuál uložený v paměti, nebo na papíru. Manuály nečtu. Dokonce mě ani nezajímá, kolik CO2 ušetřím, když půjdu pěšky, nebo kolik metanu vyprdím, když si dám zelňačku. Dokonce i ten solární článek oželím.
Co bych však ocenil ze všeho nejvíce a co je evidentně nesplnitelné (při současném marketingovém modelu výroby rychleobrátkových spotřebních mobilů) je, aby mi mobil vydržel alespoň čtyři roky bez toho. Tak, jako blahé paměti T39 či K750.
A tyhle marketingové bláboly o ekologii (když stejně za rok skončí v popelnici jako nefunkční křáp), tyhle fakt neberu.

pondělí 14. prosince 2009

Na vánoce je třeba se zákazníkem co...?

Vydrbat!
Jak jinak si vysvětlit podivnou cenovou politiku firmy Electroworld?
Posuďte sami.
Běžná cena komunikátoru HTC Tattoo, která je inzerována na internetu a která byla platná i v obchodě v Brně (Skandinávská), činila 7.889 Kč. Není to cena nízká, leč dá se přežít.
Dnes jsem v akčním letáku, platném od 16.12., našel cenu 9.499 Kč.
Já vím, jsou vánoce, čas otevřených peněženek.
Ale co je moc, to je moc...
Na prvním obrázku je nabídka prodejce na internetu ze dne 14.12.2009. Na dalších fotkách je identický výrobek v akčním letáku tohoto prodejce, platný od 16.12.2009.


sobota 12. prosince 2009

Německý vojenský hřbitov v Brně

Je podzim, počasí je silně skličující, prostě ideální čas pro návštěvu hřbitova. Dnes jsem ovšem vyrazil na brněnský Ústřední hřbitov se zcela konkrétním záměrem, tedy návštěvy odlehlého koutu, ve kterém jsou pohřbeni němečtí vojáci. Budování tohoto vojenského hřbitova bylo zahájeno již koncem šedesátých let, ale z pochopitelných důvodů k dokončení došlo až v letech devadesátých. Na rozdíl od ruského hřbitova s monumentálním žulovým falusem, věčným ohněm (již vyhasnul) a podstavci na tanky (ty byly odstraněny rovněž v devadesátých letech), se jedná o vkusné a pietní místo s prostými kříži, několika lavičkami a zelenou trávou.
U jednoho z hrobů jsem zapálil svíčku. Lidé, kteří jsou zde pohřbeni, alespoň pro mě symbolizují tuto válku. Je zde dvacetiletá zdravotní sestra Lilly Leibrandt, starý voják Konrad Keil, který prošel i první světovou válkou, sedmatřicetiletý desátník Kurt Jung, tedy voják v mých letech a neznámý vojín.


čtvrtek 10. prosince 2009

Děkujeme, pane Fico

Na jiných sanitkách, které jsem dnes v Bratislavě potkal, bylo ještě dolepeno jméno slovenského premianta, pána Fica (Ďakujeme pán Fico).


Dlaczego języka polskiego

Protože nevím, kdo tu výlohu v brněnském Avionu dělal, pro jistotu se zeptám polsky: "Dlaczego języka polskiego"?
Všimněte si, že pod českým slovem "Výprodej" je polský výraz "Ceny leca w dól". Že by v tomto obchodě nabízeli polské kvalitní výrobky? Nebo si z nás jen dělají vrtuli?

Dálniční most u Vojslavic

Že Vojslavice neznáte? Já je taky neznal a ačkoliv se nechci nikoho dotknout, mnoho zde k vidění není. Jinak je tomu však opodál. Pokud se zajímáte o Československou národní dálnici, tedy předchůdce dnešní D1, možná víte, že opodál je kromě opuštěných mostů rovněž unikátní "dvojitý" most, původní a na něm postavený nový.
U Vojslavic ovšem původní dálniční těleso vedlo o cca 20 m jižněji a pozůstatkem je zajímavý most - opět dvojitý. Tentokrát ovšem nový most stojí cca 2 cm severně od původního. Zcela neplánovaně tu tedy vzniknul cca 40 m tunel.
Jak příznačné pro naše dálnice!

Ještě jednou Semily

Nedaleko směrovek mě zaujala jedna pěkná fasáda. Třeba by se zase mohla časem hodit, červená by se přebarvila na modrou, srp a kladivo mohou zůstat.

Odkud ze Semil?

Při náhodném vandru napříč Semilami jsem našel dva roztomilé ukazatele směru k nedalekým pamětihodnostem. Už jsem zvyklý, že podobné šipky ukazují tu na zámek, jindy na pivovar či rozhlednu.
Tyto šipečky ovšem převyšují vše, co jsem doposud viděl. Inu - posuďte sami ;)



Krize levicové politiky

Při náhodném poslechu nějaké horké aktuality z rokování socialiatické internacionály jsem si znovu uvědomil, že celá levicová politika je - vyprázdněná. Nejen na naší politické scéně, kde se všechny tři levicové strany (KSČM, ČSSD i SZ) perou o stejné voliče a navzájem si vykrádají programy, ale celoevropsky.
Evropa je ukrutně bohata, sociálně stabilní, bez zjevných válek. Panuje tu (křehký) sociální smír, tradiční voliči levicových stran nakupují na úvěry, hypotéky, na dovolenou létají do Afriky či Chorvatska. Co jim chybí?
Nic.
Nevím jak vy, ale zde nevidím žádný důvod pro socialistickou či jinou revoluci, znárodňování či jiné oblíbené levicové kratochvíle. Přesto se zmíněné strany, kupodivu komunisté asi nejméně, snaží okrást tuto zemi i bohaté, "co to de". A "vo to de"!

pondělí 7. prosince 2009

Pomník obětem 1. světové války - Borač

Pomník obětem 1. světové války v obci Borač.

Pomník obětem 1. světové války - Nedvědice

Pomník obětem 1. světové války v obci Nedvědice + pamětní cedulka.








Pomník obětem 1. světové války - Štěpánov nad Svratkou

Pomník obětem 1. světové války - Štěpánov nad Svratkou.


Pomník obětem 1. světové války - Švařec

Pomník obětem 1. světové války v obci Švařec.


Pomníky obětem světových válek v Bystrém

Pomník obětem světových válek v Bystrém. Pomník obětem 1. světové války je z druhé strany budovy školy.