Psát článek o řopíku by bylo zhruba to samé, jako lít vodu do studny či nosit uhlí na šachtu. Jed
inou vyjímkou - a budiž mi odpuštěno - je ŘOP vz. 37 typ G. Hlavním důvodem, proč zmínit tuto stavbu je fakt, že existuje pouze v jedinném exempláři a většina bunkrologů (bez urážky) ho v životě neviděla jinde, než v "příručce mladého bunkrologa".
Proč vznikly objekty typu F, G či H? Podle mého názoru je důvod stejný, jako u vzniku objektu typu E, tedy požadavek na čelní palbu. Na problematické vedení boje ze stávajících objektů LO upozornil již brigádní generál Ing. Václav Nosek ve zprávě komentující pokyny arm. gen. Krejčího "Útok na stálá opevnění - možnosti". V jeho zprávě ze dne 10.11.1938, č.j. 4520 Taj.-hl.št./3. odděl. 1938, popsal jako jednu ze slabin právě hlavní princip, tedy boční palbu. Možná i z tohoto důvodu byly již od počátku projektovány objekty,
které by v exponovaných místech mohly vést proti postupujícímu protivníku čelní palbu, a to jak z kulometů (objekty typu E), tak i z lehkých polních kanonů KPUV vz. 34 ráže 37,5 mm (z dnešního pohledu směšná ráže, z pohledu tehdejšího tankového vojska smrtící zbraň).
Ve srovnání s ostatními vybudovanými řopíky vz. 37 se jedná o zdánlivě nevyzrálou konstrukci, kdy polní kanón nebyl lafetován, nýbrž byl do palebného postavení zasunut bez jakýchkoliv úprav. Z tohoto důvody měl řopík nejen velkou "střílnu", ale rovněž bohatě dimenzovaný vchod, krytý pouze mříží, tzn. bez vchodové střílny). Osádka tak neměla - laicky řečeno - krytá záda. Objekty neměly ventilaci ani periskopy, které by byly vzhledem k řešené objektů, zcela zbytečné. Jak jsem již uvedl, cel
kem byl postaven pouze jediný objekt vz. 37 G, určený pro čelní palbu pro krytí úvozu mezi těžkými objekty OP-S-11 "U cihelny" a OP-S-12 "Na rytířském" na Opavském úseku. Potěšitelní je, že se objekt dochoval do dnešních dnů a dodnes jsou zde patrny úpravy pro lafetování německého kanonu. Objekt byl využit jednotkami Hitler Jugend v průběhu Ostravsko-opavské operace a z boje byl vyřazen až na samém sklonku války (spolu se sedmi členy HJ; o jejich konec se postarala samohybná houfnice SU-100 a tři dobře mířené zásahy).
V současnosti je objekt volně přístupný a je v nebývale čistém stavu. Na objektu chybí vchodová mříž a uvnitř je poškozen vlivem výše zmíněných zásahů na sklonku války.
inou vyjímkou - a budiž mi odpuštěno - je ŘOP vz. 37 typ G. Hlavním důvodem, proč zmínit tuto stavbu je fakt, že existuje pouze v jedinném exempláři a většina bunkrologů (bez urážky) ho v životě neviděla jinde, než v "příručce mladého bunkrologa".Proč vznikly objekty typu F, G či H? Podle mého názoru je důvod stejný, jako u vzniku objektu typu E, tedy požadavek na čelní palbu. Na problematické vedení boje ze stávajících objektů LO upozornil již brigádní generál Ing. Václav Nosek ve zprávě komentující pokyny arm. gen. Krejčího "Útok na stálá opevnění - možnosti". V jeho zprávě ze dne 10.11.1938, č.j. 4520 Taj.-hl.št./3. odděl. 1938, popsal jako jednu ze slabin právě hlavní princip, tedy boční palbu. Možná i z tohoto důvodu byly již od počátku projektovány objekty,
které by v exponovaných místech mohly vést proti postupujícímu protivníku čelní palbu, a to jak z kulometů (objekty typu E), tak i z lehkých polních kanonů KPUV vz. 34 ráže 37,5 mm (z dnešního pohledu směšná ráže, z pohledu tehdejšího tankového vojska smrtící zbraň).Ve srovnání s ostatními vybudovanými řopíky vz. 37 se jedná o zdánlivě nevyzrálou konstrukci, kdy polní kanón nebyl lafetován, nýbrž byl do palebného postavení zasunut bez jakýchkoliv úprav. Z tohoto důvody měl řopík nejen velkou "střílnu", ale rovněž bohatě dimenzovaný vchod, krytý pouze mříží, tzn. bez vchodové střílny). Osádka tak neměla - laicky řečeno - krytá záda. Objekty neměly ventilaci ani periskopy, které by byly vzhledem k řešené objektů, zcela zbytečné. Jak jsem již uvedl, cel
kem byl postaven pouze jediný objekt vz. 37 G, určený pro čelní palbu pro krytí úvozu mezi těžkými objekty OP-S-11 "U cihelny" a OP-S-12 "Na rytířském" na Opavském úseku. Potěšitelní je, že se objekt dochoval do dnešních dnů a dodnes jsou zde patrny úpravy pro lafetování německého kanonu. Objekt byl využit jednotkami Hitler Jugend v průběhu Ostravsko-opavské operace a z boje byl vyřazen až na samém sklonku války (spolu se sedmi členy HJ; o jejich konec se postarala samohybná houfnice SU-100 a tři dobře mířené zásahy).V současnosti je objekt volně přístupný a je v nebývale čistém stavu. Na objektu chybí vchodová mříž a uvnitř je poškozen vlivem výše zmíněných zásahů na sklonku války.
