písničky neproloží vtipnými glosami, je to asi špatně a Fleret dokázal, že opak je pravdou). Proto když jsem měl možnost se na ně vypravit v Brně, moc jsem neváhal.Prostředí nádvoří Staré radnice ve mě moc důvěry nebudilo a popravdě řečeno právem. Nepatrný sklon dlažby ve spojení s příšernými lavičkami způsobil, že jsme ujížděli a naše zadky plakaly bolestí. Skladba posluchačů i prostředí spíš odpovídalo čaji o páté nebo odpolednímu koncertu na korzu, takže bigbít se konat nemohl a ani nekonal.
Nechci zde kritizovat výkony umělců na šňůře. Bubeník v průběhu koncertu vykouřil přibližně čtyři cigarety, houslista si připálil hned u mikrofonu. Kytaristu, ze kterého jsem byl minule nadšený, jsem vůbec neslyšel (za což ovšem může debil zvukař). Vůbec celý zvuk byl takový divný, nerockový a pravděpodobně způsobený tím, že aparatura hrála do zdi a nemohli to moc otevřít. Fleret mi přišel otrávený, utahaný, bez šťávy. Zahrát, zinkasovat zlatku a pali domů.
Jarmila, která v červnu oslavila osmdesáté narozeniny, přišla o hůlčičce, ale když zazpívala, stálo to jako vždy za to. Je mi jedno, že rádoby odborníci říkají, že to není, co to bývalo. To jsem hloupé žvásty, v osmdesáti to prostě nejde tak, jako ve třiceti. Je ovšem pravda, že ani Jarmila se neubránila sentimenálním řečem, ale to už k tomuto věku tak nějak patří.
Nejsem hudební recenzent, hvězdičky dávat nebudu. Fleret mě zklamal, ale dám jim ještě šanci (naproti tomu ožrala Redl už šanci nedostane). Jarmila potěšila.
