středa 26. srpna 2009

Kdo je slabší, ať zdvihne ruku

Na jednom z billboardů se stkví Petr Čtvrtníček se sloganem "Je přece správné zastat se slabšího". Odhlédnu od faktu, že se nejedná o součást kampaně ČSSD, i když jí to výrazně pomáhá.
Dogma, že člověk slabý či chudý (či jinak znevýhodněný) je v přímé úměře vůči svému handycupu rovněž morální, čestný a spravedlivý, je nesmysl. Vynikající pojednání na toto téma kdysi zveřejnil George Orwell (u nás vyšlo v knize jeho esejů). Bohatý a potažmo pravicově smýšlející člověk je lump, vydřiduch a darebák, ze kterým je třeba pokud možno zatočit. Naopak proleteriát, lidé žijící na okraji společnosti a různě postižení jedinci jsou lidé smířliví, hodní, sociálně empatičtí, v podstatě takoví koncentrovaní Mirkové Dušínové.
Tato teorie má jednu chybu.
Je lživá.
Socialistické vlády trpí základním neduhem všech bolševiků. Rády rozdávají peníze, které jim nepatří. V dnešní době, kdy státní deficit atakuje hranici 200 miliard korun (200 000 000 000 korun, to jen pro pořádek), nemáme na podobné socialistické experimenty prostor. Růst státního dluhu je třeba zastavit všemi dostupnými prostředky, tedy zejména zastavením rozhazování, omezením podpor a výdajů, které jsou evidentně zbytečné (bez ohledu na jejich multi-kulti index) a bohužel také zvyšováním daní. Je to nepopulární, je to něco, co volby nevyhrává. Všechna tato opatření jsou v příkrém rosporu se socialistickým populismem Paroubka a jeho squadry. Přesto je fakt, že pokud se správné zastat se slabšího, znamená to prosadit všechna opatření, které v dlouhodobém horizontu tohoto slabého člověka ochrání před ještě ještě větším zadlužením.
Otázkou pro mne zůstává, co tím vším Čtvrtníček sleduje? Pomoci ČSSD? Nebo uškodit jmenovitě Topolánkovi, protože jeho konec by mohl napomoci např. Bémovi?
Inu, kdo ví.