Sníh

Vždy, když napadne čerstvý sníh, svádí to člověka k úvahám o tom, jak je najednou všechno krásné, čisté a bílé. Je to pravda.
Když se však po takto čerstvě napadaném sněhu projde třeba pejsek a zanechá tam svoji vizitku, čistota je ta tam. Naopak. Každá taková špína je už z daleka více vidět.
Stejně tak je to i v našem životě. Jsme-li očištěni krví oběti Ježíše krista, je každá nová špína - hřích, který necháme vstoupit to našeho, daleko více vidět.

Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek, ale nenachází. Tehdy si řekne: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.´ A když přijde a nalezne ho vymetený a ozdobený, ale prázdný, jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku. Tak tomu bude i s tímto zlým pokolením."
Matouš 12:43-45

B21

Blbá nálada

Někdy mám pocit, že jsme už na dálku snadno rozpoznatelní zejména podle protažených a zachmuřených obličejů a do dálky vyzařované blbé nálady, či podivné pochmurnosti.
Možná by ke změně stačilo málo.
Tedy alespoň mě by pro začátek docela vyhovovalo, kdybych se dokázal trochu víc radovat ze života a zbytečně bych tak neotravoval život sobě a konec konců i druhým.
Je to dobré předsevzetí a dokonce není ani tak těžké, jak by to mohlo vypadat. Navíc s tím můžu začít kdykoliv, nemusím čekat na Nový rok.
Sám u sebe jsem například vypozoroval, že se stačí vyvarovat zbytečných řečí, rozuměj pomluv. Možná to znáte taky. Jdete na "after-party" s kolegy z práce, nejlépe v pátek odpoledne. To prý kvůli následné kocovině, ale vzhledem k tomu, že jsem prakticky abstinent, to nedovedu zcela posoudit. Na programu takového neformálního dýchánku bývá celkem pravidelně zdrcující zhodnocení práce nadřízených či zvlášť v kolektivu oblíbených kolegů (tzv. "Hujerů"), parodování jejich zvyků či zlozvyků, ale zejména utvrzení se v pocitu, že NEJSME JAKO ONI.
Což je pravda.
My jsme totiž daleko horší...
Nejen že pomluvy či posměšky k ničemu nevedou a nic konstruktivně nebudují, ale navíc škodí nám samotným. Prožil jsem to sám na sobě už před lety, pročež jsem se rozhodl podobných akcí nezúčastňovat, neboť výsledkem nebyla úleva od starostí (a to prý humor léčí), ale naopak ještě větší naštvání na ty špatné kolem.
Ne že by tehdy mejdany ustaly. To určitě ne. Jen se jim rozšířil repertoár, pochopitelně o mě.
To dokážu překousnout, hlavně když už u mě nebude mít navrch blbá nálada.

Vyhýbej se světským tlachům, které odvádějí lidi stále dál od Boha. Takové řeči se šíří jako rakovina.
2 Timoteovi 2:16-17

Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák.
Přísloví 10:18

Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst.
Koloským 3:8

B21

Anekdota na neděli

Mám rád humor a tak bych se dnes rád podělil o jednu anekdotu, kterou jsem slyšel někdy v roce 1993.
Praha, třicátá léta na Malé Straně. Nedělní odpoledne v tiché uličce s kavárnou.
V kavárně sedí u stolku u okna rabín, katolický farář a evangelický kněz a mastí mariáš.
Ulicí prochází četník a protože je hraní hazardních her zakázáno nejen v neděli, vejde dovnitř, aby nastolil řád a zákonnost.
Jako první se obrátí na evagnelického kněze.
"Bratře faráři, jdouce ulicí, všimnul jsem si, že zde s přáteli hrajete karty. Je to pravda?"
"Ale kdeže, bdělý četníku! Jaképak karty. My tu spolu hovoříme o věcech teologických... Ale nehněvám se na Vás, děláte dobře svoji práci."
Četník si posune helmu ze zpoceného čela a obrátí se na katolického faráře.
"Důstojnž otče, vždyť i Vás jsem viděl, kterak tu s pány hrajete karty. Cožpak nevíte, že je to zakázané?"
"Příteli, kdepak karty. Hovořili jsme zde o vážných duchovních otázkách. Ale teď jděte v pokoji dále po své službě a modlete se Zdrávas Maria a Otčenáš, abyste příště neobviňoval slušné občany bez příčiny".
Zoufalý četník si podrbe kokrhel na přílbici, povytáhne opasek a obrátí se na židovského rabína.
"Rebe, vy mi ale nezapřete, že jste hrál karty!"
Rabín se na něj podívá a s úsměvem odpoví:
"A mohl byste mi milý příteli říct, s kým jsem ty karty asi tak hrál?"

Kalamita

Když jsem se ve čtvrtek večer díval z okna, vůbec mě nenapadlo, že celý pátek prosněží.
V pátek nastala díky přívalům sněhu celkem logicky kalamita a kdo nemusel, raději nechal auto doma. Já musel.
Při pohledu na ty záplavy bílého štěstí jsem si uvědomil, že obě moje děti - a dcerka především - budou nadšené, vytáhnou boby a vyrazí na nedaleký kopec, oficiálně zvaný hora.
Budou šťastné.
Každý z nás se na přívaly sněhu díváme jinak.
Děti jsou šťastné.
Silničáři a pojišťováci jsou nešťastní.
Mnozí mají ve zvyku na takové počasí nadávat a spílat Bohu, že dopustil takovou nespravedlnost, jakou je sněžení v lednu.
Nebylo by lepší být spíše Bohu vděčný za to, že je naopak vše tak, jak má být?

Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky.
Izajáš 40:8

B21

Věrnost

Nevím jak vy, ale já moc nemám rád, když na mě na ulici troubí kolona svatebních aut. Je to samé troubení a povykování, rámus a hlomození. Vždycky si u toho říkám, jestli budou takhle vyvádět, až se budou za pár měsíců rozvádět (statisticky vzato se rozvede skoro každé druhé manželství a nemusí u toho ani troubit, či si dávat do trumpety).
Minulý rok byl v tomto ohledu zvláštní.
Zatímco já jsem oslavil patnáct let od svatby, řada našich známých se rozvedla. Z každého rozvodu zůstala jakási pachuť, nejen u mě, ale vlastně i u nich. Vůbec na mě poslední doba působí tak, že věrnost je něco jako šafrán, kterého je - inu jako šafránu.
Snažil jsem se mnohokrát najít odpověď na otázku, proč se rozvádějí, co jim přestalo vyhovovat, nebo jakou šťavnatou budoucnost před sebou mají. Bojím se, že i když půjdou až na konec světa, vždy naleznou to stejné a nakonec možná zjistí, že tak dlouho vybírali, až nakonec přebrali.
Možná jsem ale jen staromódní, možná už se věrnost nenosí.

Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce.
Přísloví 3:3

Věrný muž má mnoho požehnání, ale kdo se žene za bohatstvím, nezůstane bez trestu.
Přísloví 28:20

B21

Jak jsem uklidil na facebooku

Údajně je člověk, nemající profil na facebooku, skoro mrtvý muž. Dnes prostě a jasně musí být každý na facebooku, to je prostě společenská nutnost, vyžadovaná a sledovaná. A tak jsem tam zabrousil i já. Vytvořil jsem si profil, nahrál nějakou tu fotku (co by byl facebook bez fotek) a čekal jsem, až TO přijde.
Nepřišlo nic.
Prostě jen další nafouknutá bublina, něco jako dotcom nebo Y2k. Po několika týdnech či měsících se na mě nabalila spousta lidí, které jsem v životě neviděl a kteří se se mnou prostě museli dělit o svoje zážitky a virtuálně přátelit. Rovněž jsem byl pozván do řady skupin, které jsem dle názoru mých nových přátel neměl ignorovat.
Pořád jsem čekal, že se můj život stane nějak bohatším. Že budu konečně psychicky vyrovnaný. Že budu mít po ránu radost. Že zhubnu.
A vůbec...
Čekal jsem, čekal. Asi málo.
Nic nepřišlo.
A tak nastal dnešní den. Dnes jsem se rozhodl, že na svém profilu vymetu pavučiny. A tak jsem se s řadou lidí odpřátelil (krásné nové slovo) a opustil jsem řadu skupin a stránek. Ponechal jsem si za přátele jen těch pár kamarádů a kolegů, co doopravdy znám.
Už ani nebudu čekat, jestli něco nastane.
Nenastane totiž nic. Nic co by za řeč stálo.
Pokud totiž někdo hledá spásu ve Facebooku, pokud někdo věří tomu, že mu "sociální síť" nahradí běžnou mezilidskou komunikaci (tedy přirozené sociální chování), je vedle, jak ta jedle. Tato cesta totiž nevede nikam. Na této cestě pravdu ani život nenajdeš.

Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Jan 14:6

B21

Dobrý den

Dnes byl dobrý den. Konečně mám novou kytaru. V polovině prosince jsem ji objednal u lidlmusic.cz, kteří mi až do dnešního dne nedali žádnou informaci o tom, kdy bude. Když jsem tam zavolal, řekli mi, že se mohu dočkat nejdříve koncem ledna. Moc jsem z této komunikace nebyl nadšený, přeci jen jsem jim až do dnešního dne poslal asi tři dotazy, z nichž nezareagovali ani na jeden. Zareagovali až na storno objednávky, to potvrdili.

Tak jsem se obrátil na http://musiccenter.cz/, nabídli mi dokonce lepší cenu a měli ji v obchodě.

Už je doma. Zatím mám jen fotku z internetu, ale hraje krásně.

Akorát musím vychytat zvuk, ale už pracuji na pedal-boardu. Prvním stompboxem bude klasický sedmipásmový ekvalizér, přece jen je výstup z piezisnímače hodně slabý, neporadí si s ním ani RP-200, který používám k elektrické kytaře. Druhý by měl být chorus (moc se mi líbí Nano Clone od Electro Harmonix, přijde mi naprosto geniální, že jim stačí jediný kroutidlo, zatímco ostatní potřebují nejméně čtyři) a na konec nějaký delay. Ale to je hudba budoucnosti ;)