Údajně je člověk, nemající profil na facebooku, skoro mrtvý muž. Dnes prostě a jasně musí být každý na facebooku, to je prostě společenská nutnost, vyžadovaná a sledovaná. A tak jsem tam zabrousil i já. Vytvořil jsem si profil, nahrál nějakou tu fotku (co by byl facebook bez fotek) a čekal jsem, až TO přijde.
Nepřišlo nic.
Prostě jen další nafouknutá bublina, něco jako dotcom nebo Y2k. Po několika týdnech či měsících se na mě nabalila spousta lidí, které jsem v životě neviděl a kteří se se mnou prostě museli dělit o svoje zážitky a virtuálně přátelit. Rovněž jsem byl pozván do řady skupin, které jsem dle názoru mých nových přátel neměl ignorovat.
Pořád jsem čekal, že se můj život stane nějak bohatším. Že budu konečně psychicky vyrovnaný. Že budu mít po ránu radost. Že zhubnu.
A vůbec...
Čekal jsem, čekal. Asi málo.
Nic nepřišlo.
A tak nastal dnešní den. Dnes jsem se rozhodl, že na svém profilu vymetu pavučiny. A tak jsem se s řadou lidí odpřátelil (krásné nové slovo) a opustil jsem řadu skupin a stránek. Ponechal jsem si za přátele jen těch pár kamarádů a kolegů, co doopravdy znám.
Už ani nebudu čekat, jestli něco nastane.
Nenastane totiž nic. Nic co by za řeč stálo.
Pokud totiž někdo hledá spásu ve Facebooku, pokud někdo věří tomu, že mu "sociální síť" nahradí běžnou mezilidskou komunikaci (tedy přirozené sociální chování), je vedle, jak ta jedle. Tato cesta totiž nevede nikam. Na této cestě pravdu ani život nenajdeš.
Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Jan 14:6
B21
TAJEMSTVÍ VÍTĚZNÉHO ŽIVOTA
před 6 lety