Žijeme ve století informací, o čemž se nás snaží přesvědčit zejména média, která z informací žijí. Důkazem má být to, že daleko více než kdy dříve používáme telefony, krátké textové zprávy, emaily, skype, ICQ a tzv. sociální sítě, ve kterých navzájem sdílíme informace, kterými jsou nejen texty, ale i obrázky či videa.
Ostatně i tento příspěvek je vlastně sdílenou textovou informací.
Naše společnost by měla být díky tomuto pokroku na výši. Je tomu ale skutečně tak?
Každá informace potřebuje k tomu, aby byla užitečná, jednu podstatnou věc. Tou věcí je její příjemce, tedy někdo, kdo informaci přijme a pochopí.
Umíme vůbec ještě přijímat informace? Umíme v tom zápalu zpráv, krátkých textových zpráv či multimediálních zpráv ještě slyšet a pochopit, co nám vlastně chce někdo říct? Nebo jsme tak zpohodlněli, že raději posloucháme jen zvuk slova a obsah vypouštíme?
Umíme si ještě naslouchat navzájem? Umíme si udělat čas na druhého a vydržíme ho poslouchat bez toho, aniž bychom mu skákali do řeči či si co dvě minuty nekontrolovali mobilní telefon, zda-li nemáme novou SMS nebo email? Umíme vůbec ještě informace přijímat a ne je jen odesílat?
Víte, milovaní bratři, že každý člověk má být pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.
Jakubův 1:19
B21
TAJEMSTVÍ VÍTĚZNÉHO ŽIVOTA
před 6 lety