Pohádku o dědečkovi, který tak dlouho měnil, až vyměnil a zůstaly mu jen oči pro pláč, zná asi každý. Málokdo si ale přizná, že by tato pohádka mohla být pravdivým obrazem jeho života.
Je to bolestivé, ale v mém případě tomu tak doopravdy bylo.
Ve svém životě jsem vystřídal různá období, kdy jsem také tak dlouho měnil, až jsem vyměnil.
Nedávno jsem měl hodinkové období, které trvalo dobrého půldruha roku a ze kterého jsem byl vysvobozen až teprve nedávno. Za toto období jsem dokázal koupit, prodat či vyměnit několik desítek hodinek, až mi nakonec zůstaly jen jedny jediné, docela obyčejné.
Jsem za svoji zkušenost s hodinkami vděčný, protože jsem si uvědomil, že to podstatné, na čem doopravdy záleží, může na první pohled vypadat jako něco, co dobře znám a co mě už ani nedokáže nadchnout. A přesto to tak není. Přesto je něco tajemného a neskutečně úchvatného na jednoduché větě "Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky." (Židům 13:8, CEP)
Naše společnost, která je bytostně zaměřena pouze na spotřebu či chcete-li konzum, vytváří obrovský tlak na naše vnímání podstatných věcí. Podstatné je být mladý, krásný, bohatý a zdravý. Potom máš práci, peníze a vše, nač si vzpomeneš. Stačí jen vyměnit náš starý život za nový, hezký a perspektivní.
Není to ale jen klam? Není to nablýskaná iluze, venku huj a vevnitř fuj? Není přece jen něco pravdy na pohádce, kterou jsem zmínil hned na začátku?
TAJEMSTVÍ VÍTĚZNÉHO ŽIVOTA
před 6 lety