Nedělňátka

Možná je znáte taky, možná je potkáváte a možná jste to vy. Nedělní křesťané. Lidé, kteří od pondělí do soboty hrabou na vlastním písečku, často sobecky přehlíží ostatní a na Boha si nevzpomenou od svitu do mrku. Zato v neděli jsou jako proměnění, jako by to ani nebyli oni. Náhle jsou pozorní, ohleduplní a plni lásky.
Říká se, že nedělňátka jsou děti štěstěny.
Nedejte se oklamat, nejsou.

Pamatujte, že: "Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane', vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích" (Matouš 7:21; B21).

Neděle je den, vyhrazený odpočinku a my křesťané jej vyhrazujeme i Bohu. To však neznamená, že si na Boha vzpomeneme jen v neděli a ostatní dny můžeme žít podle vzoru tohoto světa.
Naopak, náš život má být zrcadlem Boží lásky ať je pondělí nebo pátek, bez ohledu na to, jestli svítí slunce nebo prší. My máme mít (a máme chtít mít) neděli každý den.