O zklamání

Často jsem zklamaný. Nejčastěji jsem asi zklamaný sám ze sebe, ale občas mě taky zklame moje žena (což jí určitě dokážu bohatě vynahradit), celkem pravidelně mě zklamávají moje děti a pak je tu velmi široký okruh bližních, kteří mě čas od času rovněž zklamou. Většinou takové zklamání přichází v okamžiku, kdy si myslím, že už mě nemůže nic překvapit.
Je dobré si uvědomit, že zklamání přichází pravidelně tam, kde jsou nepřiměřená lidská očekávání.
O těchto očekáváních především ve vztahu sám k sobě píše i Pavel v Epištole Římanům:

Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
Římanům 7:21-23

Boží slovo nám zde dává jasnou odpověď:

Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.
Římanům 7:24-25

Jako lidé žijeme ve svých rodinách, zaměstnání, společnosti a rovněž církvi. Proto musíme být připraveni na to, že budou přicházet i bolestivá zklamání. Naše uvažovaní v této věci musí být proměněné a zcela jasné - na prvním místě už nemůže být člověk, který nás vždy zklame, ale Bůh, který jako jediný je věrný a nezklame.

Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Římanům 8:36-39

CEP