Přesun blogu

Protože název blogu "ok2-36288" nekoresponduje s mojí současnou prací, rozhodl jsem se jej tímto dnem uzavřít a pokračovat na nové adrese klicnik.blogspot.com.

Část záznamů z tohoto blogu převedu i do nového a tento ponechám nadále svému virtuálnímu osudu.

Doufám, že se s Vámi - mými čtenáři - budu potkávat i nadále.

O tom, jak nenalézáme

Pohádku o dědečkovi, který tak dlouho měnil, až vyměnil a zůstaly mu jen oči pro pláč, zná asi každý. Málokdo si ale přizná, že by tato pohádka mohla být pravdivým obrazem jeho života.
Je to bolestivé, ale v mém případě tomu tak doopravdy bylo.
Ve svém životě jsem vystřídal různá období, kdy jsem také tak dlouho měnil, až jsem vyměnil.
Nedávno jsem měl hodinkové období, které trvalo dobrého půldruha roku a ze kterého jsem byl vysvobozen až teprve nedávno. Za toto období jsem dokázal koupit, prodat či vyměnit několik desítek hodinek, až mi nakonec zůstaly jen jedny jediné, docela obyčejné.
Jsem za svoji zkušenost s hodinkami vděčný, protože jsem si uvědomil, že to podstatné, na čem doopravdy záleží, může na první pohled vypadat jako něco, co dobře znám a co mě už ani nedokáže nadchnout. A přesto to tak není. Přesto je něco tajemného a neskutečně úchvatného na jednoduché větě "Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky." (Židům 13:8, CEP)
Naše společnost, která je bytostně zaměřena pouze na spotřebu či chcete-li konzum, vytváří obrovský tlak na naše vnímání podstatných věcí. Podstatné je být mladý, krásný, bohatý a zdravý. Potom máš práci, peníze a vše, nač si vzpomeneš. Stačí jen vyměnit náš starý život za nový, hezký a perspektivní.
Není to ale jen klam? Není to nablýskaná iluze, venku huj a vevnitř fuj? Není přece jen něco pravdy na pohádce, kterou jsem zmínil hned na začátku?

O bohatství

Hovoří-li křesťané o bohatství, nejčastěji zmiňují pasáž z Matoušova evangelia:

"Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království" (Matouš 19:24, srovnej Marek 10:25 a Lukáš 18:25; CEP).

Je to pravda a já sám si na to nejčastěji vzpomenu, když vidím výpis z mého bankovního účtu. Přesto bychom neměli propadat pocitu vítězství, protože ani zoufalý stav mého bankovního účtu není jízdenkou na cestu do Božího království, stejně jako bohatství není automaticky jejím opakem. Ostatně na majetku není nic špatného, je-li s ním zacházeno moudře.
I když to není vždy lehké, usiluji ve svém nitru o naplnění vyznání Pavla, o které se podělil ve svém listu Filipským:

"Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek" (Filipským 4:12; CEP).

Chtěl bych se na bohatství podívat i z jiného úhlu. Může se stát, že při setkání s opravdu majetným člověkem můžeme mít v srdci touhu se mu vyrovnat, mít stejné možnosti jako on a možná i stejné pravomoci - to v případě, že je v moci postavený. Ostatně v tomto nemusíme chodit daleko, vždyť který z mužů by nedokázal dobře poradit např. trenérovi fotbalové reprezentace nebo předsedovi vlády. Vždyť i každý prostý voják nosí ve své torně maršálskou hůl.
Co však o takových lidech soudí Boží slovo?
Pro odpověď tentokrát sáhnu do Starého Zákona, konkrétně do Žalmů:

"Lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání. Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek. Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte, k jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce. Bůh promluvil jednou, dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc, i milosrdenství je, Panovníku, tvoje. Ty každému splatíš podle jeho skutků." (Žalmy 62:10-13; CEP)

Zde vidíme, že urozenost člověka, jeho společenská důležitost je jen iluze. Pamatujme na to, protože Bůh měří všem podle toho, jaké skutky konali a ne podle toho, jak tučné bankovní konto měli.

Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. Filipským 3:7, CEP

Informační společnost

Žijeme ve století informací, o čemž se nás snaží přesvědčit zejména média, která z informací žijí. Důkazem má být to, že daleko více než kdy dříve používáme telefony, krátké textové zprávy, emaily, skype, ICQ a tzv. sociální sítě, ve kterých navzájem sdílíme informace, kterými jsou nejen texty, ale i obrázky či videa.
Ostatně i tento příspěvek je vlastně sdílenou textovou informací.
Naše společnost by měla být díky tomuto pokroku na výši. Je tomu ale skutečně tak?
Každá informace potřebuje k tomu, aby byla užitečná, jednu podstatnou věc. Tou věcí je její příjemce, tedy někdo, kdo informaci přijme a pochopí.
Umíme vůbec ještě přijímat informace? Umíme v tom zápalu zpráv, krátkých textových zpráv či multimediálních zpráv ještě slyšet a pochopit, co nám vlastně chce někdo říct? Nebo jsme tak zpohodlněli, že raději posloucháme jen zvuk slova a obsah vypouštíme?
Umíme si ještě naslouchat navzájem? Umíme si udělat čas na druhého a vydržíme ho poslouchat bez toho, aniž bychom mu skákali do řeči či si co dvě minuty nekontrolovali mobilní telefon, zda-li nemáme novou SMS nebo email? Umíme vůbec ještě informace přijímat a ne je jen odesílat?

Víte, milovaní bratři, že každý člověk má být pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.
Jakubův 1:19

B21

O zklamání

Často jsem zklamaný. Nejčastěji jsem asi zklamaný sám ze sebe, ale občas mě taky zklame moje žena (což jí určitě dokážu bohatě vynahradit), celkem pravidelně mě zklamávají moje děti a pak je tu velmi široký okruh bližních, kteří mě čas od času rovněž zklamou. Většinou takové zklamání přichází v okamžiku, kdy si myslím, že už mě nemůže nic překvapit.
Je dobré si uvědomit, že zklamání přichází pravidelně tam, kde jsou nepřiměřená lidská očekávání.
O těchto očekáváních především ve vztahu sám k sobě píše i Pavel v Epištole Římanům:

Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
Římanům 7:21-23

Boží slovo nám zde dává jasnou odpověď:

Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.
Římanům 7:24-25

Jako lidé žijeme ve svých rodinách, zaměstnání, společnosti a rovněž církvi. Proto musíme být připraveni na to, že budou přicházet i bolestivá zklamání. Naše uvažovaní v této věci musí být proměněné a zcela jasné - na prvním místě už nemůže být člověk, který nás vždy zklame, ale Bůh, který jako jediný je věrný a nezklame.

Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku." Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Římanům 8:36-39

CEP

Nedělňátka

Možná je znáte taky, možná je potkáváte a možná jste to vy. Nedělní křesťané. Lidé, kteří od pondělí do soboty hrabou na vlastním písečku, často sobecky přehlíží ostatní a na Boha si nevzpomenou od svitu do mrku. Zato v neděli jsou jako proměnění, jako by to ani nebyli oni. Náhle jsou pozorní, ohleduplní a plni lásky.
Říká se, že nedělňátka jsou děti štěstěny.
Nedejte se oklamat, nejsou.

Pamatujte, že: "Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane', vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích" (Matouš 7:21; B21).

Neděle je den, vyhrazený odpočinku a my křesťané jej vyhrazujeme i Bohu. To však neznamená, že si na Boha vzpomeneme jen v neděli a ostatní dny můžeme žít podle vzoru tohoto světa.
Naopak, náš život má být zrcadlem Boží lásky ať je pondělí nebo pátek, bez ohledu na to, jestli svítí slunce nebo prší. My máme mít (a máme chtít mít) neděli každý den.

Zamyšlení o Josefovi

V evangeliích je na mnoha místech popsáno, jakou víru měla Marie, Matka Ježíšova. O Josefovi, jejím muži, se toho ale dozvíme velmi málo. Přesto i on měl svoji důležitou roli a víru, kterou musel osvědčit.
S Marií se oženil ve vyšším věku. Ještě před vlastní svatbou mu Marie oznámila, že je těhotná. Josef ji chtěl původně v tichosti propustit, ale zjevil se mu anděl a od tohoto kroku, na nějž měl podle židovského práva nárok, ho odvedl (Matouš 1:19-21) a přijal ji za manželku.
Nevím, jestli se kvůli tomu stal obětí posměchu svého okolí, víme jen že spolu měli ještě řadu dětí (Mk 6:3). Jedno však vím. Ačkoliv tomu možná zpočátku vůbec nerozuměl, svoji roli přijal, své místo neopustil a zachoval Bohu věrnost.
Budiž dána i nám taková víra a věrnost, abychom obstáli v našich vlastních životech a zkouškách, často vystaveni posměchu okolí.

Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.
Marek 13:13

B21

Sníh

Vždy, když napadne čerstvý sníh, svádí to člověka k úvahám o tom, jak je najednou všechno krásné, čisté a bílé. Je to pravda.
Když se však po takto čerstvě napadaném sněhu projde třeba pejsek a zanechá tam svoji vizitku, čistota je ta tam. Naopak. Každá taková špína je už z daleka více vidět.
Stejně tak je to i v našem životě. Jsme-li očištěni krví oběti Ježíše krista, je každá nová špína - hřích, který necháme vstoupit to našeho, daleko více vidět.

Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek, ale nenachází. Tehdy si řekne: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.´ A když přijde a nalezne ho vymetený a ozdobený, ale prázdný, jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku. Tak tomu bude i s tímto zlým pokolením."
Matouš 12:43-45

B21

Blbá nálada

Někdy mám pocit, že jsme už na dálku snadno rozpoznatelní zejména podle protažených a zachmuřených obličejů a do dálky vyzařované blbé nálady, či podivné pochmurnosti.
Možná by ke změně stačilo málo.
Tedy alespoň mě by pro začátek docela vyhovovalo, kdybych se dokázal trochu víc radovat ze života a zbytečně bych tak neotravoval život sobě a konec konců i druhým.
Je to dobré předsevzetí a dokonce není ani tak těžké, jak by to mohlo vypadat. Navíc s tím můžu začít kdykoliv, nemusím čekat na Nový rok.
Sám u sebe jsem například vypozoroval, že se stačí vyvarovat zbytečných řečí, rozuměj pomluv. Možná to znáte taky. Jdete na "after-party" s kolegy z práce, nejlépe v pátek odpoledne. To prý kvůli následné kocovině, ale vzhledem k tomu, že jsem prakticky abstinent, to nedovedu zcela posoudit. Na programu takového neformálního dýchánku bývá celkem pravidelně zdrcující zhodnocení práce nadřízených či zvlášť v kolektivu oblíbených kolegů (tzv. "Hujerů"), parodování jejich zvyků či zlozvyků, ale zejména utvrzení se v pocitu, že NEJSME JAKO ONI.
Což je pravda.
My jsme totiž daleko horší...
Nejen že pomluvy či posměšky k ničemu nevedou a nic konstruktivně nebudují, ale navíc škodí nám samotným. Prožil jsem to sám na sobě už před lety, pročež jsem se rozhodl podobných akcí nezúčastňovat, neboť výsledkem nebyla úleva od starostí (a to prý humor léčí), ale naopak ještě větší naštvání na ty špatné kolem.
Ne že by tehdy mejdany ustaly. To určitě ne. Jen se jim rozšířil repertoár, pochopitelně o mě.
To dokážu překousnout, hlavně když už u mě nebude mít navrch blbá nálada.

Vyhýbej se světským tlachům, které odvádějí lidi stále dál od Boha. Takové řeči se šíří jako rakovina.
2 Timoteovi 2:16-17

Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák.
Přísloví 10:18

Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst.
Koloským 3:8

B21

Anekdota na neděli

Mám rád humor a tak bych se dnes rád podělil o jednu anekdotu, kterou jsem slyšel někdy v roce 1993.
Praha, třicátá léta na Malé Straně. Nedělní odpoledne v tiché uličce s kavárnou.
V kavárně sedí u stolku u okna rabín, katolický farář a evangelický kněz a mastí mariáš.
Ulicí prochází četník a protože je hraní hazardních her zakázáno nejen v neděli, vejde dovnitř, aby nastolil řád a zákonnost.
Jako první se obrátí na evagnelického kněze.
"Bratře faráři, jdouce ulicí, všimnul jsem si, že zde s přáteli hrajete karty. Je to pravda?"
"Ale kdeže, bdělý četníku! Jaképak karty. My tu spolu hovoříme o věcech teologických... Ale nehněvám se na Vás, děláte dobře svoji práci."
Četník si posune helmu ze zpoceného čela a obrátí se na katolického faráře.
"Důstojnž otče, vždyť i Vás jsem viděl, kterak tu s pány hrajete karty. Cožpak nevíte, že je to zakázané?"
"Příteli, kdepak karty. Hovořili jsme zde o vážných duchovních otázkách. Ale teď jděte v pokoji dále po své službě a modlete se Zdrávas Maria a Otčenáš, abyste příště neobviňoval slušné občany bez příčiny".
Zoufalý četník si podrbe kokrhel na přílbici, povytáhne opasek a obrátí se na židovského rabína.
"Rebe, vy mi ale nezapřete, že jste hrál karty!"
Rabín se na něj podívá a s úsměvem odpoví:
"A mohl byste mi milý příteli říct, s kým jsem ty karty asi tak hrál?"

Kalamita

Když jsem se ve čtvrtek večer díval z okna, vůbec mě nenapadlo, že celý pátek prosněží.
V pátek nastala díky přívalům sněhu celkem logicky kalamita a kdo nemusel, raději nechal auto doma. Já musel.
Při pohledu na ty záplavy bílého štěstí jsem si uvědomil, že obě moje děti - a dcerka především - budou nadšené, vytáhnou boby a vyrazí na nedaleký kopec, oficiálně zvaný hora.
Budou šťastné.
Každý z nás se na přívaly sněhu díváme jinak.
Děti jsou šťastné.
Silničáři a pojišťováci jsou nešťastní.
Mnozí mají ve zvyku na takové počasí nadávat a spílat Bohu, že dopustil takovou nespravedlnost, jakou je sněžení v lednu.
Nebylo by lepší být spíše Bohu vděčný za to, že je naopak vše tak, jak má být?

Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky.
Izajáš 40:8

B21

Věrnost

Nevím jak vy, ale já moc nemám rád, když na mě na ulici troubí kolona svatebních aut. Je to samé troubení a povykování, rámus a hlomození. Vždycky si u toho říkám, jestli budou takhle vyvádět, až se budou za pár měsíců rozvádět (statisticky vzato se rozvede skoro každé druhé manželství a nemusí u toho ani troubit, či si dávat do trumpety).
Minulý rok byl v tomto ohledu zvláštní.
Zatímco já jsem oslavil patnáct let od svatby, řada našich známých se rozvedla. Z každého rozvodu zůstala jakási pachuť, nejen u mě, ale vlastně i u nich. Vůbec na mě poslední doba působí tak, že věrnost je něco jako šafrán, kterého je - inu jako šafránu.
Snažil jsem se mnohokrát najít odpověď na otázku, proč se rozvádějí, co jim přestalo vyhovovat, nebo jakou šťavnatou budoucnost před sebou mají. Bojím se, že i když půjdou až na konec světa, vždy naleznou to stejné a nakonec možná zjistí, že tak dlouho vybírali, až nakonec přebrali.
Možná jsem ale jen staromódní, možná už se věrnost nenosí.

Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce.
Přísloví 3:3

Věrný muž má mnoho požehnání, ale kdo se žene za bohatstvím, nezůstane bez trestu.
Přísloví 28:20

B21

Jak jsem uklidil na facebooku

Údajně je člověk, nemající profil na facebooku, skoro mrtvý muž. Dnes prostě a jasně musí být každý na facebooku, to je prostě společenská nutnost, vyžadovaná a sledovaná. A tak jsem tam zabrousil i já. Vytvořil jsem si profil, nahrál nějakou tu fotku (co by byl facebook bez fotek) a čekal jsem, až TO přijde.
Nepřišlo nic.
Prostě jen další nafouknutá bublina, něco jako dotcom nebo Y2k. Po několika týdnech či měsících se na mě nabalila spousta lidí, které jsem v životě neviděl a kteří se se mnou prostě museli dělit o svoje zážitky a virtuálně přátelit. Rovněž jsem byl pozván do řady skupin, které jsem dle názoru mých nových přátel neměl ignorovat.
Pořád jsem čekal, že se můj život stane nějak bohatším. Že budu konečně psychicky vyrovnaný. Že budu mít po ránu radost. Že zhubnu.
A vůbec...
Čekal jsem, čekal. Asi málo.
Nic nepřišlo.
A tak nastal dnešní den. Dnes jsem se rozhodl, že na svém profilu vymetu pavučiny. A tak jsem se s řadou lidí odpřátelil (krásné nové slovo) a opustil jsem řadu skupin a stránek. Ponechal jsem si za přátele jen těch pár kamarádů a kolegů, co doopravdy znám.
Už ani nebudu čekat, jestli něco nastane.
Nenastane totiž nic. Nic co by za řeč stálo.
Pokud totiž někdo hledá spásu ve Facebooku, pokud někdo věří tomu, že mu "sociální síť" nahradí běžnou mezilidskou komunikaci (tedy přirozené sociální chování), je vedle, jak ta jedle. Tato cesta totiž nevede nikam. Na této cestě pravdu ani život nenajdeš.

Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
Jan 14:6

B21

Dobrý den

Dnes byl dobrý den. Konečně mám novou kytaru. V polovině prosince jsem ji objednal u lidlmusic.cz, kteří mi až do dnešního dne nedali žádnou informaci o tom, kdy bude. Když jsem tam zavolal, řekli mi, že se mohu dočkat nejdříve koncem ledna. Moc jsem z této komunikace nebyl nadšený, přeci jen jsem jim až do dnešního dne poslal asi tři dotazy, z nichž nezareagovali ani na jeden. Zareagovali až na storno objednávky, to potvrdili.

Tak jsem se obrátil na http://musiccenter.cz/, nabídli mi dokonce lepší cenu a měli ji v obchodě.

Už je doma. Zatím mám jen fotku z internetu, ale hraje krásně.

Akorát musím vychytat zvuk, ale už pracuji na pedal-boardu. Prvním stompboxem bude klasický sedmipásmový ekvalizér, přece jen je výstup z piezisnímače hodně slabý, neporadí si s ním ani RP-200, který používám k elektrické kytaře. Druhý by měl být chorus (moc se mi líbí Nano Clone od Electro Harmonix, přijde mi naprosto geniální, že jim stačí jediný kroutidlo, zatímco ostatní potřebují nejméně čtyři) a na konec nějaký delay. Ale to je hudba budoucnosti ;)

Pomník obětem 1. světové války - Brno - Komín

Dnes přináším snímky památníku padlým z 1. světové války, který se nachází u kostela v Komíně - dříve vesnici mezi Žabovřeskami a Bystrcí, dnes městskou částí Brna.

Blbá nálada? Ani za nic!

Dnes je neděle a to znamená, že zítra bude pondělí. Ovšem nikoliv pondělí ledajaké, ale první pondělí v roce 2010.

Pro řadu z nás je neděle důvodem k depresi, podobně jako poslední den dovolené, nebo týden před výplatou. (Pamatuji si, že kdysi pro mě bylo důvodem k depresím spíše pondělí, to když v tehdejší Československé televizi vysílali pravidelný Bratislavský pondelok, tedy většinou naprosto depresáckou televizní inscenaci.)

Mohl bych se zamýšlet nad tím, jak neradostné vyhlídky mám ať už já, či celá naše společnost letos před sebou. Mohl bych si opět vzpomenout na Ing. Jiřího Paroubka, Mirka Topolánka, Stranu Zelených, ekoteroristy, veřejnoprávní média, co si dělají, co chtějí. Mohl bych být kousavý, jízlivý.

Ano, to bych všechno mohl.

Ale já jsem se rozhodl, že nebudu. Naopak, budu pozitivní. Budu myslet na to, že letos bude lepší rok, než který byl ten minulý. Budu se těšit, že konečně dostanu kytaru, kterou jsem si objednal loni. Budu se těšit, že nám třeba letošní dovolená neproprší tak, jako ta minulá. A třeba budu letos pro své okolí užitečnější, než jsem byl v minulých letech.

Těm, kteří i přes toto skálopevně věří, že dříve bylo lépe a už bude jen hůř, bych rád řekl, že úplně stejně se na život dívali i lidé před několika tisíci lety v době krále Šalamouna. Jaká byla jeho odpověď na tyto nářky?

Neříkej: „Čím to je, že dny dřívější byly lepší než tyto?“ To není moudré, ptáš-li se na to. (Kniha Kazatel, 7:10)

Bible 21

V posledních měsících se stalo něco nevídaného. Televize, rozhlas i bulvární média (tedy iDnes.cz) informovaly o tom, že vzniknul nový překlad Bible, označený jako Bible 21. století (dále jen B21). Rád bych se tedy i já připojil k zástupu bulvárních médií a přispěl se svojí troškou do mlýna.

Krátký historický exkurz, aneb co předcházelo B21
O tom, co předcházelo tomuto vydání, můžeme hovořit dvojím způsobem. Jednak můžeme sledovat historickou linii překladů Bible do češtiny (mimochodem - Bible Kralická je třetím překladem do národního jazyka, do 16. století se používala výhradně latinská verze). Pak ale můžeme sledovat druhou linii, kterou je historie tohoto konkrétního překladu. Vezmu to zgruntu a podívám se na to z obou stran.

Historie překladů Bible
Nechci tu příliš zabíhat do práce historiků, ostatně zde je většina překladů zmíněna, byť nekompletně a místy nepřesně (zde je přesnější výčet moderních překladů). Pro pochopení situace se není třeba zabývat okrajovými překlady Nového Zákona (neboť se jedná většinou pouze o překlady druhé části Bible), jakými jsou např. překlady Petrů či Žilky. Tyto překlady nikdy nedosáhly významnějšího rozšíření.
Pro moderní dějiny českých, moravských a slezských křesťanů mají význam dva překlady, a to Bible Kralická (revize 1613; dále KR) a Ekumenický překlad (dále CEP). V případě KR je problém nasnadě. Čtyři století starý text je pro dnešního člověka nesrozumitelný, ostatně srovnejte si to třeba s kuchařkou Magdaleny Dobromily, nebo s literaturou obrozenců, která je pro dnešního člověka rovněž hůře stravitelná, byť se nejedná, jako v případě KR, o staročeštinu.
CEP je pokusem o moderní překlad, což by se v případě Nového Zákona, který je poněkud rozvolněný vůči originálu, dalo potvrdit, neboť jistá rozvolněnost je vlastní moderní době. A právě v této rozvolněnosti můžeme spatřovat výchozí bod pro nové překlady, které vznikají na počátku nového století. Pro řadu křesťanů se stala KR nevyhovující právě kvůli svému jazyku, který je nesrozumitelný a CEP pro své nedostatky, které jsem pojmenoval jako rozvolněnost.

Vznik B21
Vznik překladu B21 je - jak si už dnes matně vybavuji - datován do první poloviny devadesátých let, kdy skupina kolem Saši Fleka (tedy Saša se už dnes píše jako Alexandr, ale já ho znám ještě jako Sašu) zahájila práci na překladu, který se měl jmenovat Nová Bible Kralická. Hned na počátku narazili na problém, zda-li pouze přeložit KR do moderního jazyka, nebo vytvořit z gruntu nový překlad. Naštěstí zvolili druhou cestu, byť název Nová Bible Kralická byl oficiálně používán až do roku 2009, kdy - v okamžiku vydání - dostal překlad marketingově lepší název.

Ostatní moderní překlady
Byť se dnes hovoří hlavně a v podstatě jedině o B21, není jediným překladem do češtiny, který byl dokončen na sklonku první dekády tohoto století. Přibližně ve stejné době, jako je datován počátek B21, začal vznikat překlad pod hlavičkou Křesťanské misijní společnosti. I tato Bible (dále KMS) je postavena na zcela novém překladu, svým zaměřením je však zcela jiná.
Kromě těchto dvou překladů, které vznikaly výhradně v prostředí protestantských církví, vzniknul i moderní katolický překlad Jeruzalémská Bible.
Pro úplnost ještě doplním, že nově vyšel i CEP doplněný o letniční poznámky.

Pro koho je B21 vhodná
Původně jsem chtěl tuto část nazvat "pro koho je B21 určená", ale slovo vhodná se mi nakonec zdálo lepší. Proč? B21 je velmi čtivý překlad, tok textu je pro laika přirozený (B21 nevyužívá sloupce a "paragrafové" znění, jako např. KR). Na druhou stranu zde zcela chybí poznámkový a konkordanční aparát, na který jsou zejména protestanté zvyklí.
Toto ovšem primárně nepovažuji za vadu, nýbrž vlastnost. B21 je ideální pro první seznámení s Biblí, je vhodná pro každodenní čtení, ale určitě není zcela optimální pro hlubší studium. V takovém případě budete určitěčastěji sahat po ostatních překladech. Mě osobně trošku vadí, že v B21 je k dispozici pouze jedna všitá záložka. Za standard považuji minimálně dvě, což ostatní překlady splňují.

Srovnání
Na diskusi kolem B21 je zatím dost času, teprve jeho postupem se nashromáždí připomínky k textu a jeho překladu (něco málo se už řešilo zde). Já si dovolím vypíchnout jiné místo, na které jsem hned první den narazil a které mi nepadlo do oka (pro feministky dodám, že nejsem nijak zaujat vůči ženám; znám jen ostatní verze, které se odlišují.) Toto místo se nachází v 1. Tim 2:12 a ponechám to bez výraznějšího komentáře (ke srovnání jsem využil Theophilos, o kterém se zmíním ještě později.)

B21 Nestrpím, aby žena poučovala nebo sekýrovala manžela. Ať je raději tiše,
CEP Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést.
KR Nebo ženě nedopouštím učiti, ani vládnouti nad mužem, ale aby byla v mlčení.
KMS Nedovoluji, aby žena učila nebo měla moc nad mužem, nýbrž má být v tichosti.

KJV But I suffer not a woman to teach, nor to usurp authority over the man, but to be in silence.
ASV But I permit not a woman to teach, nor to have dominion over a man, but to be in quietness.
BBE In my opinion it is right for a woman not to be a teacher, or to have rule over a man, but to be quiet.

(KJV - King James Version; ASV - American Standard Version; BBE - Bible in Basic English)

Jak to má být doopravdy nevím, neboť nemám řecký originál (a i kdybych ho měl, tak řecky stejně neumím...) B21 se však jako jediný překlad odchyluje od slova muž a nahrazuje ho slovem manžel.

Verze B21
Tak, jako zde bylo minulých šedesát let pusto a prázdno a minulých třicet let jen CEP v tvrdých červených deskách, dnes je výběr zcela jiný. B21 tak můžete mít v tvrdých deskách s černobílým tiskem (cca 250 Kč), v měkkých deskách imitujících kůži a s dvoubarevným textem (nadpisy jsou červeně, cca 500 Kč), verze XL s velkými písmeny(cca 500 Kč), verze XL v dárkovém balení s ilustracemi Václava Lamra (vhodná snad pouze na čestné do knihovny či jako dárek, cca 1000 Kč - viz foto obálky) a nakonec i verze vázaná v pravé kůži (cca 1800 Kč). Ačkoliv preferuji kůži (ne z důvodu image, ale praktičnosti), cena 1800 Kč je podle mého názoru hodně nadsazená, zvláště když zde oproti ekonomické variantě v měkké vazbě není kromě (byť krásné) kůže a zlatého ořezu žádná další přidaná hodnota.
Když tedy pominu ilustrovanou verzi a v kůži vázanou, jako nejpraktičtější se mi osobně jeví verze s měkkými deskami. Na rozdíl od minulosti, kdy prakticky neexistoval výběr (po vzoru Henry Forda a jeho slavného modelu "T" - "Můžete mít barvu, jakou chcete. Pokud je to černá..."), jsou v této verzi na výběr celkem čtyři barevné varianty. Základní verze, stejně jako verze XL, jsou dostupné pouze v jedné barvě.
Kromě těchto klasických knih je webu bible21.cz k dispozici ke stažení zdarma text Nového Zákona v mp3 (a open source ogg vorbis!) a rovněž ke stažení v pdf, což v dnešní materiálně orientované době není zcela běžné.

Pro srovnání uvedu i orientační ceny ostatních moderních překladů: studijní překlad KMS v tvrdé vazbě stojí cca 700 Kč, v měkké vazbě (kůže to ale není) cca 1000 Kč. Její nevýhodou může být výrazně velkorysé prostorové řešení, je prostě strašně veliká. Překlad CEP s letničními poznámkami stojí v tvrdé vazbě cca 400 Kč, v kůži cca 1000 Kč.

Alternativou pro studium Bible může být - kromě výše uvedených knih - i vynikající program Theophilos, pro který jsou zdarma dostupné všechny výše uvedené překlady. Zdarma je i vlastní program, pouze některé anglické překlady, studijní materiály či publikační doplňky je třeba dokoupit. (Časem bych se zde chtěl "Teofilovi" taky věnovat.)

Fotografie i video převzaty odtud
Všechny uvedené ceny jsou doporučené pro maloobchod, většinou lze na internetu Bibli koupit i levněji. Pokud ale máte rádi pokec s prodacačem jako já, raději zajděte do nejbližšího knihkupectví a Bibli si osahejte.

Nový rok je tu

A jsme zase o rok starší, o rok zkušenější, o rok krásnější. Někdo si při pohledu do zrcadla posteskne, někdo před sebe položí nesplnitelné novoroční předsevzetí, někdo se až pozdě odpoledne probudí z kocoviny nebo narkózy.
První vážnou aférou nového roku byla mystifikace pana Patočky, který na svém webu uveřejnil obsahové body prezidentova projevu. Touto hloupostí se netřeba zabývat, třeba už proto, že ukazuje zejména na hloupost a umanutost pisatele ("Klaus si vyřizuje účty s EU", "Snad nejtvrdší slova měl Klaus pro ekology"). Už ráno bylo zřejmé, že se jedná jen o výkřik pana Jakuba Patočky, který se tak po dlouhé době opět dostal do hledáčku médií (naposledy to bylo, když se velmi nešťastně angažoval v případu Barbory Škrlové a ještě dříve, když téměř zničil Stranu zelených).
A pak nastala třináctá hodina a pan prezident nás oslovil. Vždy jsem napjatý, jak si poradí s úvodem, protote sám - mám-li někde přednášet - se s tím potýkám a nakonec jde vždy spíše o feeling. Ten ale u hlavy státu nečekejme.
Pan prezident měl velmi zvláštní, až nezvyklý projev. Ačkoliv se v prvních reakcích hovořilo o tom, že jmenoval pouze Topolánka (kterého vypeskoval) a Fišera (kterého podrbal za ušima), velmi nepokrytě hovořil jak o bolševicích, a to jak oranžových (není přípustné žít na dluh příštích generací), tak i zelených (úvahy o tom, jak bude vypadat svět za 100 let nechme spisovatelům sci-fi). To zvláštní, o čem hovořil, byl důraz na osobní odpovědnost a morálku jednotlivce, která je spíše ovlivněna televizní realitou, než-li např. reálným životem.
Na nás je, jak bude rok 2010 vypadat ve skutečnosti.
Hezký nový rok!