kali, nehledě k ošátkovaným děvčatům. Dalším problémem, který muslimové mají, je absence minaretu. Nová mešita by měla stát v centru města, což se řadě zastupitelů i občanů pochopitelně nelíbí (stávající mešita na Vídeňské je od centra taky nedaleko, ale přece jen je trochu schovaná).Proti zámyslu postavit novou mešitu se postavila zejména KDU-ČSL, což je velmi nešťastné pro jejich spojení s katolickou církví a budí to velké emoce. Nicméně mladý a ambiciózní (a mě jinak velmi protivný) David Macek vystoupil v televizi se zajímavou myšlenkou, kterou jistě dlouho trénoval. Je třeba - podle Macka - rozlišovat mezi tím, jak by se choval host ubytovaný u nás v pokoji pro hosty a respektující naše pravidla (ženy se neobřezávají, muži se neodpalují se semtexem na opasku, džihád se vyhlašuje pouze fanouškům soupeřova fotbalového klubu atd.) a hostem, který se sice na počátku chová stejně, ale vzápětí nám vnutí svoje pravidla hry. Říkejme mu třeba Kukačka.
Argumentace pana Kukačky je sladká jako med. Ohání se demokracií, rovností a spoustou podobných moderních a jak se zejména v internetových diskuzích uvádí, multikulturních žvástů. Kritici Macka ovšem také kontrují zajímavými argumenty. Zaprvé nejsme jako oni. Nemůžeme přece argumentovat tím, že hlásat evangelium v Teheránu rovná se rozsudku smrti. My jsme civilizovaní. Jenže co když se za pár let stane tato činnost nelegálním a hrdelním zločinem i v tradičně křesťanské Evropě. Jakkoliv multikulti nadšenci argumentují tolerancí k jiným náboženstvím, jedna podstatná věc tomuto tvrzení chybí. Tolerance totiž musí být vždy na obou stranách, nebo jak se také někdy říká: moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného. A to jsou bohužel hodnoty, které současný islám nenabízí.
