Tak jsem se definitivně zbláznil

Asi jsem se musel pomátnout, protože jsem si ke svým novým digitálkám objednal další, tentokrát model GW5525A-1C. Pouzdro je opět krásné hranaté (krásné Gilliusi!), tlačítka dělají čest svému jménu a konečně obsahují pajšl s MultiBand 5 a Tough Solar. Trochu jsem pokukoval i po jiných variantách, např. "maskovaném" pouzdru nebo inverzním černém displeji, ale nakonec jsem zvolil klasiku. Jsem zvědavý, jak budou hodinky ovladatelné - u 5600 jsem kritizoval zejména horní levé tlačítko, které - ačkoliv je důležité pro ovládání řady funkcí - je zapuštěné a stisk je velmi náročný. Díky němu jsou stopky jen pro občasné použití.

Výbava je u tohoto modelu lepší, než u (krásnější a barevnější) 5600 (červeně jsou funkce shodné s mojí 5600):

• Multi-Band Atomic Timekeeping (US, UK, Germany, Japan)Receives time calibration radio signals which keep the displayed time accurateAuto receive function (6 times per day)Manual receive functionSignal: US WWVB, UK MSF, Germany DCF77, Japan JJY40/JJY60Frequency: US 60kHz, UK 60kHz, Germany 77.5kHz, Japan 40/60kHz
• Tough Solar Power
• Shock Resistant
• 200M Water Resistant
• Auto EL Backlight with Afterglow
• World Time29 times zones (48 cities), city code display, daylight saving on/off
• 5 Daily Alarms (1 with snooze)
• Countdown TimerMeasuring unit: 1/10 secondCountdown range: 1 minute to 60 minutes
  1/100 second stopwatchMeasuring capacity: 999:59'59.99"Measuring modes: Elapsed time, split time, 1st-2nd place times
• Hourly Time Signal
• Button Tone Operation On/Off
• Auto Calendar (pre-programmed until the year 2099)
• 12/24 Hour Formats
• Accuracy: +/-15 seconds per month (with no signal calibration)
• Storage Battery
• Battery Power Indicator
• Power Saving Function
• Approx. battery life: 8 months on full charge (without further exposure to light)
• Module 3063

Inu, navíc toho je docela dost. Hodinky jsou sice na pohled méně líbivé, než moje stávající, ale na tvrdou práci se budou hodit úplně stejně.

Rádiem řízené hodinky

Jak funguje systém rádiového řízení hodin? Odpověď ve formě flash animace naleznete zde.
Jen připodotknu, že aby např. Casio s Wave Ceptor sytémem fungovaly v Evropě, musí obsahovat tzv. Multiband 5. Na trhu jsou i modely bez tohoto označení, ovšem ty v Evropě nefungují, neboť nenaladí DCF signál z Frankfurtu nad Mohanem.

Tolerance. Nebo naivita...?

Brnem teď hýbe nový problém. Naši přátelé muslimové seznali, že jejich mešita na Vídeňské ulici je spíše velikosti klubovny a už nestačí těm stovkám a tisícům věřících, které si tu za těch pár let získali, nehledě k ošátkovaným děvčatům. Dalším problémem, který muslimové mají, je absence minaretu. Nová mešita by měla stát v centru města, což se řadě zastupitelů i občanů pochopitelně nelíbí (stávající mešita na Vídeňské je od centra taky nedaleko, ale přece jen je trochu schovaná).
Proti zámyslu postavit novou mešitu se postavila zejména KDU-ČSL, což je velmi nešťastné pro jejich spojení s katolickou církví a budí to velké emoce. Nicméně mladý a ambiciózní (a mě jinak velmi protivný) David Macek vystoupil v televizi se zajímavou myšlenkou, kterou jistě dlouho trénoval. Je třeba - podle Macka - rozlišovat mezi tím, jak by se choval host ubytovaný u nás v pokoji pro hosty a respektující naše pravidla (ženy se neobřezávají, muži se neodpalují se semtexem na opasku, džihád se vyhlašuje pouze fanouškům soupeřova fotbalového klubu atd.) a hostem, který se sice na počátku chová stejně, ale vzápětí nám vnutí svoje pravidla hry. Říkejme mu třeba Kukačka.
Argumentace pana Kukačky je sladká jako med. Ohání se demokracií, rovností a spoustou podobných moderních a jak se zejména v internetových diskuzích uvádí, multikulturních žvástů. Kritici Macka ovšem také kontrují zajímavými argumenty. Zaprvé nejsme jako oni. Nemůžeme přece argumentovat tím, že hlásat evangelium v Teheránu rovná se rozsudku smrti. My jsme civilizovaní. Jenže co když se za pár let stane tato činnost nelegálním a hrdelním zločinem i v tradičně křesťanské Evropě. Jakkoliv multikulti nadšenci argumentují tolerancí k jiným náboženstvím, jedna podstatná věc tomuto tvrzení chybí. Tolerance totiž musí být vždy na obou stranách, nebo jak se také někdy říká: moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného. A to jsou bohužel hodnoty, které současný islám nenabízí.

Casio G-Shock

Už asi osm hodin mám na ruce Casio G-Shock GW5600E. Je to pro mě velmi zvláštní a velmi nový pocit, protože digitálky jsem na ruce neměl ani nepamatuji. Tedy pamatuji, naposledy někdy v roce 1987 (po všech možných modelech Knessel, Montana s osmi melodiemi a Casio s kalkulačkou to byl ana-digi model, pamatuji si, že jeden segment ručičky jim nefungoval).

Prvotní bylo překvapení - hodinky jsou menší, než jsem čekal, ale na ruce vypadají přiměřeně. Verze 5600 má kovová tlačítka, což může být horší pro manipulaci. Zatím se mi s nimi manipuluje dobře, možná proto, že nemanipuluji :) Nejhorší je z tohoto pohledu levé horní tlačítko, zcela zapuštěné. Nejprve jsem si myslel, že se používá pouze pro nastavování času, ostatně nápis ADJUST by tomu nasvědčoval, ale bohužel se používá i pro nulování stopek. Nemilé, nebudu stopovat. Ostatně, i když tu jsou stopky, asi nejsou prvořadou funkcí. Kdo touží po náramkových stopkách, nejspíš sáhne např. po Timex Ironman, které mají veliké tlačítko pod displejem.

Nevím, co dál psát o hodinkách, které mají vnější pouzdro vyfouknuté z kusu plastu a vše, co umí je jasným fontem napsáno na krycím sklíčku. Asi nic. Jsou to hodinky na práci, hodinky, které si ráno klidně vezmete do práce na jatka. Pouze na odpolední brandy v klubu se moc nehodí. Leda tak do klubu rváčů.

Asi jsem se zbláznil

Tento týden jsem doma osiřel a roupama nevím, co dělat. V ledničce už nic není, v televizi taky ne a DVD jsem už všechna viděl nejméně dvakrát (Borata třikrát, Schindlerův seznam dvanáctkrát, Falling Down čtyřikrát a Full Metal Jacket osmkrát). A do toho přijde příspěvek na chronomagoří fórum, ve kterém se Dantechno svěřuje, že ho svrbí ruka nad digitálkama G-Shock. Digitálkama. G-Shock je tak trochu kategorie sama pro sebe, hodinky jsou to asi nejodolnější, jaké se vůbec dají pořídit a v současnosti jsou nejpoužívanější mezi vojáky (včetně USMC), piloty i kosmonauty. (Pokud věříte těm pohádkám o "oficiálních" hodinkách letectva, NASA či ruských kosmonautů, tak nevěřte. I NASA musí šetřit a kupovat astrnautům Omegy Speedmaster Moonwatch či v případě Ruské kosmické agentury Fortisky a nebo v případě České armády předražené Prim Tiger. O naprosté nesmyslnosti zvané Traser s HB3 tritiovými trubičkami nemluvě - voják má být v noci neviditelný a ne svítit jako vánoční stromeček.)
No a jak jsem tak četl (a přispíval) do Dantechnova threadu, napadla mě opravdu velmi, ale převelmi kacířská myšlenka - totiž že bych si G-Shock pořídil taky. Uvažoval jsem takto:
- při výpravách do betonu je velké riziko zničení drahých automatů
- na koupání v moři a plácání se na písečné pláži (ne, že by to Fortisky nezvládly)
- pro pobyt v přírodě
No a protože jsou to hodinky, co stojí míň, než nový kožený pásek pro Fortis B-42, už jsem je objednal. Protože mě trochu tlačí čas, objednávám je v Česku a ne z eBay (odtamtud budou až ty příští), takže jsou to obyčejné baterkáče (v USA se běžně prodává tento model se solárním článkem a řízené radiovým signálem).
V minulosti jsem už pár pokusů s hodinkami na baterky učinil. Jsem zvědavý, jak to dopadne tentokrát.

Dobrý blog

Pokud nejste příznivci demagogické energopolitiky Strany zelených a ostatních ekoteroristických klonů (namátkou Greenpeace, Hnutí Duha, Děti země, Jihočeské matky apod.), možná by vás mohl zaujmout věcný a odborný blog Petra Nejedlého na iDnes. Já jsem ho již dávno zařadil mezi odebírané kanály v RSS čtečce, protože podobných informací, bez novinářského balastu a ekožvástů tu máme jako šafránu.
Odkaz na blog

Čínský rozhlas vysílá česky!

Minulou sobotu jsem kolem 21:00 poslouchal na kmitočtu cca 6,15 MHz zahraniční vysílání Rádia Nová Čína. Napřed klasické zprávy z regionu a potom kvíz pro posluchače o tom, jakých úspěchů bylo v lidové Číně dosaženo od posledního sjezdu komunistické strany. Opravdu se mi to líbilo, připadal jsem si jako v dobách nedávno minulých.

Při pohledání na google jsem našel i oficiální stránky Čínského rozhlasu v češtině. Nikdy bych si nemyslel, že dvoumiliardová Čína bude vysílat na druhý konec zeměkoule desetimilionovému Česku...

Řopíky kolem Pfaffenschlagu

Když už jsem byl ve Slavonicích, na Landštejně i v Klášteře, nemohl jsem nezajít i do nedaleké Farské vsi (Pfaffenschlag). Tato vesnice byla srovnána se zemí Husity (taková naše malá Al-Kajda) a dnes jsou zde přístupné základy cca 16 budov. Z hlediska historického je to místo zajímavé, ale nejen středověkem je člověk živ. Hned vedle vesnice se nachází jeden ŘOP vz. 37 a v okolních lesích je jich také přehršel. Pár jsem jich našel a vyfotil. Řopíky zde probíhají zdánlivě ve dvou liniích a tak objekt navazující na řopík u Pfaffenschlagu (tedy ten, který by ho svým postřelováním kryl) leží až za silnicí. Terén je zde v současnosti značně podmáčený a rovněž hráz historického rybníka, který ležel uprostřed Farské vsi je protržená (se zákazem vstupu).

Zdroj mapy

Fotky

Muzeum řopíků Klášter

Krátce po návštěvě muzea řopíků ve Slavonicích jsem zamířil i pod Landštejn do podobně koncipovaného muzea v oblasti Klášter. Geograficky se jedná o vedlejší jindřichohradecký úsek, který je zajímavý mimo jiné i tím, že jsou zde zachovány jak zbytky protitankových překážek, tak i pěchotní zákopy. Protože jsem v tomto ročním období zarostlé nepřátelskou vegetací, zaměřili jsme se pouze na návštěvu "muzea" a přilehlé naučné stezky.
Muzeum provozuje - pokud jsem to správně pochopil - Miloslav Sviták, toliko autor několika publikací o opevňování Jindřichohradecka a rovněž nejnovější knihy "Boj v lehkém opevnění", kterou jsem na místě zakoupil.
Poněkud mě zaskočilo vstupné, které si počítá 25 korun na dospělce a 10 korun na dítě, po Slavonicích i řadě daleko větších objektů, kde je vstupné dobrovolné (např. KS-12) to je trochu šok. Sice ne velký, těch pár korun v kapse mám, ale nečekal jsem to. Co za tyto peníze uvidíte? Inu, muzeum je v řopíku typu D, což mi způsobilo malý kulturní šok. Uvnitř jsou provizorně instalovány LK i TK + ostatní vybavení očekávatelné v těchto objektech - pušky, skříňky na munici, baterka, svíčka, u skluzu granáty (granáty jsou opět útočné a nikoliv obranné...) Nebyla zde pistole vz. 24 a kbelík na hovínka. Místo mříže má řopík instalované pancéřové dveře, nejspíš kvůli zlodějům.
V okolí je vyznačena krátká naučná stezka po blízkých objektech. Hned za silnicí leží základy chaty pro vojáky. Na informačním panelu je uvedeno, že se žádná chata nedochovala a možná by to chtělo i evokovat pocit, že tyhle základy jsou úplně jediné, co se v naší zemi ze všech chat dochovalo (alespoň tak to na mě působilo). Pochopitelně to není pravda, vím minimálně o jedné chatě, která dodnes stojí, byť svému účelu neslouží. V okolí si pozornost zaslouží např. zachovaný pozorovací průsek nebo dochovaný protitankový schod. U místních řopíků stojí za pozornost mimo jiné i často dochovaná škrabka na boty.
Na druhé fotografii je dochovaný pozorovací průsek mezi objekty.
Na třetí fotografii je dochovaný protitankový schod nad silnicí Klášter - Landštejn.
Starší fotogalerie s objekty, které jsem nyní nenavštívil
Aktuální fotky

Muzeum řopíků Slavonice

V průběhu první části mé letošní dovolené, kterou jsem trávil v Kanadě (toliko zvané České), jsem opět navštívil muzeum "opevnění" ve Slavonicích. Uvozovky vkládám zcela zámyslně, protože osobně si pod pojmem opevnění spíš představuji linii těžkých objektů a možná trochu neprávem řopíky odstavuji na vedlejší kolej. Ono to má trošku i svůj důvod, protože těžkých objektů je nemnoho, zatímco řopíků 10.000 a pokud bych hledal v linii lehkého opevnění něco zajímavého, pak by to byl třeba objekt typu G, který jsme navštívili před pár týdny či objekt typu C, který je ve Slavonicích (objektů tohoto typu bylo postaveno něco kolem stovky).

Muzeum se nachází v ŘOP vz. 37 typu A (tedy klasika) a je vybaveno velmi pěkně. Průvodci ve mě vždy nechávali dobrý dojem, ještě umocněný kouzelnou formulkou "vstupné dobrovolné". V samotném áčku jsme se moc nezdrželi, výklad jsem přerušil někde u informace o počtu vojáků (tabulkovém, v praxi se lišil) a šel jsem s pravdou ven. Průvodce byl evidentně potěšen, že to nemusí přeříkávát vše a doporučil nám zajímavé objekty v okolí. Hned sousední objekt je typu D (bývá otevřen jen sporadicky) a hlavně - za hrází rybníka je ŘOP vz. 37 typu C s betonovou střechou (dělaly se hlavně se střechou z vlnitého plechu + vrstvou kamení), určený pro postřelování hráze. Tož jsme pěkně poděkovali, nakoupili sadu pohlednic s dobovými fotografiemi a šli. Nedaleko hráze je v lese vykopaná jáma, kde bych si dovedl představit další řopík, ale už minule, když jsem se na ni ptal, mi nedokázal nikdo říct, jestli tam měl být. Teareticky ano, protože zde se kříží dva úseky, stavěné v roce 1937 a 1938 a u rybníka u cesty nic nestojí (předpokládal bych objekt typu D s jednou střílnou, v podstatě čelní, což se vymyká z konceptu řopíků. Tož kdo ví...)

Na obrázku je objekt ŘOP vz. 37 typ C.

Fotogalerie s více obrázky

Instantní karma, všichni záříme

Tento úryvek z jakési písně Johna Lennona se mi vybavil po přečtení článku na téma vyzařování mobilů. Zjistil jsem totiž, že můj oprašovaný a na klávesnici již lehce odrbaný sonerik je vítězem, alespoň co jde o záření do hlavy (1,69 W/kg). Že bych ušetřil za elektriku, když mi bude svítit hlava?

Bláboly na téma Garmin

Ve čtvrtem v odpoledním Radiožurnálo bylo bohužel opět dáno slovo doktorce Idě Rozové z časopisu dtest (a nikoliv z SOS, tedy Společnosti na Ochranu Spotebitelů, jak to alespoň podle mě má vypadat). Většinou tyhle pořady druhým uchem pouštím do časoprostoru, ale protože tentokrát proběhl test GPS a protože tyhle chytré stroje používám každodenně už pět let (vůbec poprvé jsem s GPS pracoval už v roce 1995, byl to jednokanálový přijímač Motorola na 14 tužkových baterií), trošku jsem zbystřil.

Záhy jsem si uvědomil, že jsem měl raději vypnout rádio, protože jsem se opět rozčílil. Na webových stránkách http://www.dtest.cz/ se hned v záhlaví dočteme Objektivně - Nezávisle - Bez reklam. Inu, možná že s druhým a třetím punktem lze souhlasit, ale s prvním ani náhodou. Celý článek je bohužel dostupný pouze v režimu placeného přístupu (z perexu se toho moc nedozvíme) a snad se časem objeví i na stránkách rozhlasu.

Tak a po krátkém úvodu bude následovat ještě kratší popis toho, co mě nadzvedlo.

Paní doktorka nejprve spotřebitele varovala před jakousi navigací, která slouží podle ní pouze k bloudění. O tom upřímně pochybuji, protože na trhu jsou dostupné prakticky pouze produkty Garmin - Tom-Tom - iGo - NavTeq a všechny už většinou používají shodné mapové podklady. Lišit se mohou ve způsobu obsluhy, někteří výrobci (Mio) si software přizpůsobuje, ale mapový základ je vždy stejný.

Pak přišla řeč na Garmin, který pro "objektivní" (asi synonymum pro Brouk Pytlík) posuzovatele znamenal zklamání, protože dlouho startuje. V tu dobu jsem u Devíti křížů plašil zvěř, protože jsem opravdu řval jako tygr. Vysvětlím proč.

Většina dnešních navigací je postavena na platformě WinCE, tedy jedná se o "pédéáčko" či chcete-li kapesní počítač. Funkce PDA jsou ovšem potlačeny (i když je lze např. na Miu rozchodit) a uživatel vidí pouze navigaci a tipuji, že v 99% případů ani netuší, že má v autě počítač. U Garminu Nüvi je situace jiná. Zde se jedná o plnohodnotné jednoúčelové zařízení pro navigaci v autě, uvnitř kterého nejsou schovány "Widle", tedy Windows. Z toho plynou určité výhody i nevýhody. (Protože je to navigace do auta, neumí navigovat "za šipkou" a rovněž se nejedná o turistické či ruční zařízení, ačkoliv odborníci z http://www.navigovat.cz/ budou rádi tvrdit opak.)

Výhody Garmin Nüvi

- navigace se mi v průběhu cca 85.000 km, po které mě navigovala, ani jednou nezamrzla

- ovládání je plně přizpůsobeno ovládání v autě

- funkce objížďka funguje na 100%

- kompatibilita s MapSource, téměř neomezené fondy mapových podkladů (mimo Antarktidy)

Nevýhody Garmin Nüvi

- pomalý start (cca 20 vteřin) - což neplatí, je-li na nabíječce

Podle Brouka Pytlíka, který v dtest testuje vše, všemu rozumí, všude byl a všechno zná je Garmin nepoužitelný, protože pomalu startuje. Protože to je Brouk Pytlík, který všude byl a tak dále vůbec ani na okamžik nepochybuji, že ví, proč tomu tak je. Pro nás ostatní to napíšu. Protože kapesní počítač s WinCE se vypnutím nevypne, ale přejde do Standby režimu. Je to výhoda? Jistě, je. Než dojde baterka. Protože start PDA z mrtvého, tedy zcela a úplně vypnutého stavu rovněž netrvá méně, než je start Garminu. Garmin takto startuje vždy, to je celé.

Další výhodou, kterou Garmin má je, že nezamrzá. Mám zkušenosti jak s PDA Asus s TomTomem, tak s Mio a obě navigace čas od času zamrzly. Výsledek je, že v lepším případě se vám zobrazí teploměr s nápisem přepočítávám (a vy to po několika minutách resetujete), nebo nemůže najít satelity (a vy to rovněž po několika minutách resetujete).

Závěrem pouze moje vlastní hodnocení. Garmin Nüvi 200W je jednoduché, ale spolehlivé jednoúčelové zařízení, které bez problémů vyhoví v běžném provozu. Nemá některé nadstandardní užitečné funkce (generování knihy jízd), ale zato má ve srovnání s řadou jiných navigací výrazně jednodušší a přímočaré ovládání. (Za nadstandardní a neužitečné funkce považuji fotogalerie, přehrávání videa, handsfree apod.)

S jedním závěrem Idiným mohu částečně souhlasit. Ona považuje za nepřekonatelnou závadu, že navigaci lze ovládat i v jedoucím autě. Ano, ve stotřiceti ťukat cílovou destinaci není bezpečné, byť se jedná v případě Nüvi o pět ťuknutí. Pokud něťuká spolujezdec. Každopádně jsme dospělí, jsme právně uvědomnělí a za svoje chování neseme plnou odpovědnost ze všemi důsledky.

Kanadská víza

Přemýšlel jsem, jestli nějakým způsobem reflektovat na zavedení víz. Kromě této věty nebudu nic vymýšlet, opatření je totiž velmi jednoduché a stejné, jako když se to samé řešilo před lety s angličany. Pokud o vízum požádá romák, nedostane ho. Thats all. Žádný rasismus, jen nepsané pravidlo imigračních úředníků, které nikdo nikdy nepřizná.
Zajímavý blog na toto téma je třeba zde.

Proč sedí milašek na dvou židlích

Dneska mě myšlenky nevím proč přivedly k milaškovi a jeho lumpárnám, které dělá nejen ve Středočeském kraji, ale v podstatě všude, kde se vyskytne. A při té příležitosti mě políbila můza. Politologové, straničtí kolegové a konec konců i Čumáček si možná lámou hlavu, proč sedí Rath na dvou postech, tedy proč je současně poslancem i hejtmanem. Mám pocit, že odpověď není tak složitá, jako jsou Rathovy rodinné vztahy. Inu, milašek má jako poslanec imunitu, která se mu setsakra hodí, když lže či uráží vše, co se hýbe a má jiný názor, než on.
Možná mu ale křivdím. Možná se jen rozhodl spolu s Jirkou definitivně dokončit to, co se bolševikovi málem podařilo už v roce 1921.

Zdroj obrázku

Karel Gott mit uns

Karel má dnes narozeniny. Hurá. Při této příležitosti jsem si vzpomenul na jednu starší fotografii, kterou jsem pořídil v nočním Brně.
Tak vše nejlepší!

Nemocnice Kyjov

Občas na svých cestách neodolám a něco si vymobiluju, tedy vyfotím mobilem. Kdysi jsem všude tahal zrcadlovku nebo kompakt, ale mobil mě učinil lenivým (a taky mi nehrozí zatření, jako před lety v Ústřední vojenské nemocnici, kde mě nechala nějaká dáma sbalit jen proto, že jsem si fotil komín).
Tentokrát mě osud zavál do nemocnice v Kyjově, kde jsem ve starém chirurgickém pavilonu neodolal nádhernému točitému schodišti, které ve mě evokovalo symetrii wankelovy vačk. Vůbec staré nemocniční budovy často skrývají architektonické rozmanitosti a libůstky, což by v době generálních dodavatelů a prefabrikovaným projektům zcelazřejmě neprošlo.
Pro rejpaly typu Franty jen dodám, že jsem fotku nepatrně poupravil (křivky, převod do šedé škály, kontrast), aby mi korelovala s náladou, kterou ve mě evokuje. Hardware: Sonerik K-770; software: Paint.NET

Edit 14.7.2009

Doplňuji ještě druhou fotografii schodiště, která rovněž prozradí architektonickou důmyslnost a krásu řešení. Jsem rád, že ačkoliv budova prošla částečnou rekonstrukcí, tyto detaily byly ponechány. Jen si rýpnu na téma informačních cedulí: Opravdu musí kazit dojem?

Československé opevnění na Opavsku

V sobotu jsme s přáteli podnikli výpravu na Československé opevnění na Opavsku. Přestože bych tady mohl skončit a dát sem pouze odkaz na fotogalerii, připojím pár poznámek.

Navštívili jsme prostor plánované tvrze Šibenice, kde jsme nalezli stavení, v němž sídlila firma Lanna, která opevnění budovala. Naproti stavení byla vyhloubena stavební jáma a položena základová deska pro objekt OP-S 34, která však byla v sedmdesátých letech zavezena zeminou. V současnosti je prostor za plotem, leč přístupný.

Nedaleko v polích od místa, kde měl stát OP-S 32 jsme našli dlouhý lomený protitankový příkop, který dnes supluje krajnici silnice.

Další část průzkumu jsme věnovali lokalitě, kde měl stát vchodový objekt. Zde jsme nalezli jak všechny tři revizní šachty, tak i vývod trativodu. Nedaleko souřadnic, kde by měla být šachta nouzového výlezu jsme našli podivný betonový objekt, který pravděpodobně bude souviset se Šibenicí - betonovou "stříšku", která nepatrně vyčnívala z vrstvy zeminy a odpadků.

OP-S 36b, spodní objekt v jehož blízkosti se nachází protitanková překážka, která je v místě protnutí potoka přerušena. Objekt OP-S 36b je ve spodním patře částečně zatopený (cca 15 cm vody). Uvnitř je řada detailů, asfalto-korková tlumicí vrstva vrstva je zachována a ve spodním patře jsou patrny stopy po náhlém opuštění rozestavěného objektu. Zajímavé jsou některé detaily, např. skosená hrana rohu cihlové stěny. Od OP-S 36b (objekt "A" jsme vynechali) jsme se přesunuli k OP-S 38, velmi dobře zachovanému objektu s neexistujícími vnitřními příčkami.

Z prostoru Šibenice jsme se v odpoledních hodinách přesunuli do Malých Hoštic k OP-S 10. Místní nadšenec zde provozuje značně svérázné muzeum, což je vzhledem ke stavu objektu úkol vpravdě nadlidský. Uvnitř objektu (v jeho zničené levé části) nalezlo smrt 12 příslušníků Wehrmachtu, kteří zde byli v průběhu bojů upáleni příslušníkyRudé armády (dlužno podotknout, že byli upáleni v boji, nikoliv až po jeho skončení). Nyní by měli být pochováni v okolí objektu. V případě, že se zde provádí, se do levé části nechodí - je uzavřena. Doufám, že se dovnitř podívám, byť okolí i s nápisy mě spíše varují. Nedaleko směrem k trati je protitanková překážka a v okolá je řada dochovaných pozůstatků pro pásech. Na leteckých snímcích je dodnes jasně patrná obranná linie.

Vrcholem dne byla návštěva řopíku Vz.37/G - jedinný postavený objekt tohoto typu, určený jako protitankový (s kanonem ráže 37 mm), který postřeloval úvoz směrem ke OP-S 11. Na konci války (8.-9.5.1945) se zde bránilo sedm příslušníků HJ, kteří zde nalezli smrt. RA objekt obešla a zezadu zaútočila prostřednictvím SU-100, který třemi výstřely objekt vyřadil. Podle našeho odhadu již první zásah musel znamenat jistou smrt, ostatní jen dílo zkázy dokonaly.

Akce byla velmi úspěšná a předpokládám, že celý tento zajímavý úsek v budoucnosti znovu navštívíme a zdokumentujeme řadu dalších objektů.

Kompletní fotogalerie

Konec tankového vojska?

Dnes prošla zpravodajstvím informace, že naše vláda v přechodu hodlá zrušit tankové vojsko. Nechám stranou fakt, že z kdysi silného odřadu nám zůstala pouze parodie v podobě jednoho praporu (30+1 tank). Tankové vojsko obecně v současné době, kdy většina vedených válek probíhá asymetricky, neprožívá dobré časy. Toto bojové vozidlo sice disponuje jak velkou palebnou silou a rozhodně nadstandardní balistickou ochranou osádky (ve srovnání s ostatními pozemními prostředky), ale je velké, těžké a drahé, což ekonomové neradi vidí. Proto dnes nachází v bojových misích lepší uplatnění spíše lehké kolové transportéry.

V této souvislosti musím zašpičkovat: "Proč by naše armáda měla zrušit jen tankové vojsko?" Proč nezrušit i ostatní jednotky a nenechat si jen protichemickou rotu v Liberci, polní lazaret v Hradci Králové, bigoše z Prostějova, majora Šebrleho a zadarmo drahý generální štáb na kulaťáku? Stejně jsme aliancí tlačeni k tomu, abychom žádné vojsko neměli a byli plně závislí na USA (tento trend jde bohužel napříč Evopou).

Tabulkově může mít naše armáda 868 tanků (což je více, než může mít např. Británie), těch 30 kusů v Přáslavicích s ostrou životností v boji do 15 minut, navíc zcela nekompatibilních s ostatními aliančními vojsky (přinejmenším těmi významnými) je stejně jen parodie na armádu. Od počátku modernizace T-72 jsem zastával názor, že bychom měli tanky koupit nebo pronajmout z Německa nebo Belgie, kde bylo a je k dispozici dostatečné množství tanků Leopard A5 a Leopard A6, které jsou - bez urážky - podstatně lepší, levnější a s dostatkem náhradních dílů jak Evropě, tak i v misích. Luxus vlastních tanků si v Evropě dovolí pouze Itálie (Fiat) + možná nějaká zkorumpovaná postkomunistická republika. Všechny ostatní země se své výrobky snaží nabídnout i ostatním (Británie - Challenger, Francie - Le-Clerc, Rusko - T-94).

V době míru vnímají politici armádu jako něco přežitého a zbytečného. Běda, když pak jde do tuhého - a s tímto přístupem do tuhého půjde velmi rychle. Osobně toto rozhodnutí vnímám velmi negativně a to nejen proto, že jsem s tankovým vojskem spojil i svůj život. Je to dle mého rozhodnutí krátkozraké, nezodpovědné a naše budoucnost mi dá za pravdu. Naši spoluobčané jsou dodnes determinováni zradou Dr. Beneše v roce 1939 a toto rozhodnutí tomuto pocitu rovněž nepřidá.

PS: všude se píše o přáslavickém praporu s třiceti tanky. Kam se poděl ten třicátýprvý?

Zdroj obrázku

Konec éry orisek

Právě jsem připravil k expedici druhé a poslední hodinky Oris, které jsem ještě měl. Je to dobrá značka, jejíž kvalita je na velmi vysoké úrovni a rovněž má ve světě poměrně silnou komunitu příznivců. Sympatické je, že se nejedná o hodinky prvoplánově snobské, i když samotná tato úvaha lehce snobská je.

Byly to krásné měsíce, ale věřím, že mě čekají ještě lepší. Na památku připojuji autentickou fotku na mé tlapce (cassual obvod 18,5 cm), velikost opravdu koresponduje se současným trendem zvětšování průměrů. V některých případech to dopadá bohužel až komicky, zvlášť když v hodinkách s astronomickým průměrem tiká (v horším a častějším případě) čínský quartzový strojek s průměrem 26,5 mm a datumka je nejméně 1 cm od okraje ciferníku (případně to inspirovaný designér "maskuje" širokou lunetou).

Německé hodinky - Glashütte

Nedávno jsem načnul lehké povidání o německých hodinářských značkách. Původně jsem zamýšlel se věnovat zejména levnější produkci do 2.000 €, dnes učiním drobnou vyjímku, i když ne zase nějak moc velkou.

Na serveru Chronomag vyšel moc zajímavý článek o hodinářské manufaktuře Glashütte Original, i když slovo "manufaktura" je vzhledem k vysokému stupni automatizace spíše označením jejich statusu, než reálných podmínek pro výrobu. Glashütte Original je součástí Swatch Group, což jim poskytuje solidní zázemí silné firmy a bere pověst nezávislého výrobce, což může být pro někoho limitující.

V nabídce výrobce jsou hodinky se silně vyhraněným osobitým designem designem (řada Pano či Senator), sportovní modely, variace na "letecké" modely B-uhr a to vše s kvalitními in-house kalibry.

Zdroj obrázku

Zámek Letovice

Možná - stejně jako já - často projíždíte Letovice a možná jste si - stejně jaké já - všimli, že zámek na skalním ostrohu už není, co býval. Do kraje září a tyčí se jako hrdá žlutá stavba, dokonce bych napsal, že září jako zlatý valoun. No a možná jste si také všimli nějakého poutače, který vás k návštěvě této památky evropského, co evropského... SVĚTOVÉHO významu zve. Věřím tomu, že řada lidí podlehne. Podlehnul jsem také a minulou neděli jsem s rodinou vyrazil na výlet.

Cesta k zámku není nijak složitá a jako znalec místních zkratek jsem to střihnul kolem eldéenky, kdysi nemocnice postavené zámeckými pány. Zaparkovali jsme až za branou, nedaleko od pokladny, v tomhle horku se hodí každý krok. U pokladny jsme zaplatili celkem rozumné vstupné (tedy rozumné v případě, že by se uvnitř něco nacházelo - něco znamená cokoliv jiného než to, co tam je) - 60 Kč za dospělce a 40 Kč za dítě.

"Se vstupenkami si zajděte na nádvoří, tam je průvodce. On vám vše vysvětlí a pak si půjdete sami." Informace od pokladní zněla zajímavě.

Na nádvoří skutečně seděl nějaký pán, který nám během deseti minut svými slovy a opravdu velmi neformálně převyprávěl obsah minulých osmiset let v historii zámku a popsal nám, kudy půjdeme a co kde uvidíme. Vzhledem k tomu, že místností ke zhlédnutí je zde 76 jsme skončili u třetí...

Nebudu se rozepisovat nad tím, co jsme viděli z historie a co nás zaujalo. Pravda, moc toho nebylo a spíše zbylo jakési zklamání. Spíše bych se rád podělil o to, co jsme viděli doopravdy. Staveniště. Nepořádek. Odpadky. Starý, vysloužilý nábytek z let padesátých a šedesátých. Rozbité klavíry. Obraz Zápotockého, Husáka a Masaryka. Spoustu starých knih. Suť.

Na jednu stranu obdivuji odvahu současného majitele, se kterou se pustil do rekonstrukce zámku. Na druhou stanu zdvihám obočí nad drzostí, s jakou je prohlídka staveniště prezentována jako "Mimořádná prohlídka". Udivuje mě maloměšťácký pseudoluxus apartmánu pro novomanžele uprostřed rumiště.

Jsem tvrdý? Ne, jsem realista. Možná, že méně je více. Možná že kdyby majitel postupně zpřístupňoval jednotlivé místnosti a třeba zde vybudoval nějakou logickou expozici, byl bych spokojen více, než když mi imitace průvodce sdělí, že mobiliář rozkradli lampasáci a obyvatelé Letovic, kteří ho pochopitelně nevrátí.

Jenže v tom případě by asi majitel nikdy nevydělal na rekonstrukci. Když budu počítat, že zámek v sezóně navštíví 500 platících návštěvníků denně, tak to je při průměrném vstupném 50 korun pěkných pět-a-dvacet tisícovek a za sezónu to bude jistě víc než půldruha milionu. Kdo zámek viděl potvrdí, že je to zoufale málo k tomu, aby se rekonstrukce vůbec někam pohnula.

Jen dodám, že restauraci jsme nenavštívili, neboť zdejší pohostinství je pro nás zpovykané měšťáky příliš drahé.

Moje fotogalerie ze zámku je zde

Zdroj ilustračního obrázku

Whiskey in The Jar

Dneska při pozdním obědě jsem v místním rádiu Čas konečně odchytil českou verzi irské lidovky Whiskey In The Jar. Jak jsem potom vyslídil na gůglu, autorem českého textu je Jan Vyčítal a podle mého se mu zrovna moc nepoved' (už ten název Whisky plnej džbán...) Tedy asi je horší to číst, než poslouchat. U písně jsem málem usnul a utopil se v polívce, takhle ospale hrát lidovou vypalovačku, to je horší než bendžobend Ivana Mládka šmrncutý Pavlem Bobkem a mělo by se za to střílet za kuropění.
Po dalším krátkém slídění jsem našel na youtube různá videa, která snad dokážou, že to jde i jinak. A pořádně.
Takže popořadě:

1. The Dubliners, opravdová lidová muzika, co má gule
2. Thin Lizzy, ti to začali
3. Gary Moore a Eric Bell, Eric byl kytarista Thin Lizzy
4. Metallica naživo, opět Thin Lizzy
5. Metallica a jejich videoklip, tuším že za něj dostali Grammy (1998?)
   

A pak, že lidovky jsou nuda. Nejsou. Nudní jsou akorát interpreti, co neumí hrát a nemaj koule.

Zdroj obrázku

Podvod jménem zateplení

Zateplení je trend, o kterém všichni mluví. Zateplení je rovněž posvátnou krávou majitelů stavebních firem i dalších, kteří jsou na ně existenčně navázáni. Toliko úvodem.

Jak už tady před nedávnem zaznělo, i my jsme se stali majiteli bytu, který nám v rámci privatizace prodalo město. Záhy se vytvořilo společentví vlastníků, kterému předsedá slovy předsedy "grémium moudrých". Již první schůze společenství stačila k tomu, aby mě sousedi přestali zdravit. Důvody byly dva. Za prvé jsem nesouhlasil s tím, aby milé zlaté grémium mohlo bez valné hromady nakládat s částkou 200.000 korun (místo do té doby platných 50.000 korun) a za druhé jsem začal zcela bez skrupulí tepat do záměru zateplit dům. Protože jak jsem uvedl výše, zateplení je trend a grémium moudrých je vale navázáno na stavební firmy. Kromě toho zde je pro ně obrovská vábnička v podobě dotace od MŽP (cca 2.500.000 korun, z hlediska celkového objemu jako když plivne do rybníka) a cca 10.000.000 korun od města.

Dnes jsem konečně našel vyúčtování za energie, tak jsem začal trochu počítat:

• Rekonstrukce má stát celkem cca 20.000.000 korun (spíš ale víc)
• Náklady po započítání dotace MŽP a Magistrátu jsou celkem 8.000.000 korun
• Náklady přepočteny na byt (tato hodnota je pouze orientační, ve skutečnosti majitelé 2+1 zaplatí méně a 3+1 více) činí při 40 bytech 200.000 korun
• Roční úspora za teplo činí cca 10.000 korun (pokud počítám, že úspora energie je cca 68% nákladů)

Návratnost této investice je 20 let (bez započítání dotací dokonce 50 let)

Je to snadné, že? Tak proč mi na tuto otázku odmítlo grémium moudrých na schůzi společenství vlastníků odpovědět? Domnívám se, že proto, aby ostatní majitelé bytů nezačali cukat a přemýšlet o tom, jestli se vyplatí investovat do něčeho, co má návratnost 20 let.

Já bych navrhnul kromě tohoto i alternativní řešení:

• Kolik by stálo vybudování vlastní kotelny a jaké náklady na teplo bychom měli potom?
• Kolik by stálo pouhé opravení střechy + pláště budovy?
• Kolik by stálo pouze selektivní zateplení zadní strany budovy?

Jenže to ty pak asi provize za tak dobrý kšeft nebyla nic moc, že...?

Pravda o smrti Michaela Jacksona!

Pravda je konečně venku a tentokrát na tom nemá zásluhu ani Kriminálka Las Vegas, ani Námořní vyšetřovací služba a ani úřad koronera. Ve skutečnosti stála za smrtí světově uznávaného umělce a pedofila - světe div se - náhoda, jaká se přihodí maximálně jednou za deset let. No, možná i dvakrát.

Zdroj

Jak mi dupou králíci?

Tak jsem se dnes při znělce přesného času hluboce zamyslel a chvíli počítal, abych učinil zcela příjemné zjištění. Fortisky B-42 zatím šlapou s odchylkou cca 3 vteřiny denně, což považuji za velmi dobrý výkon, zvlášť je-li v nich obyčejná ETA bez COSC certifikace.
Já sám i už začínám pomalu zvykat na ten jejich lehce metrosexuální design, naštěstí naživo jsou opravdu velmi krásné a nijak mi snad nesnižují moji mužnost. Typ B-42 považuji z celé kolekce Fortis za nejpovedenější a nejnositelnější a tento ne až tak běžný model se smetanovým ciferníkem a modrými skeletovými ručkami je z nich asi nejvýraznější. Fotografie je z Ružomberoku, kam jsem s nimi vyrazil na výlet.

Co přinesl den

Den jako každej jinej. Horko, vlhko, potil jsem se jako kráva. A do toho aktuální Radiožurnál, že jsem čuměl jako Telemanovy vrata. Tedy popořadě.

Podle meteorologů zde nyní panuje tropické počasí, kdy vlhkost vzduchu dosahuje až 90%. Kdybyste milí zlatí mrakopravci věděli, jaká vlhkost mi stéká mezi lopatkama, trochu byste ten údaj poopravili směrem nahoru. Každopádně nějaká ta bouřka a přívalový deštík to vždy na chvilku napraví. Už aby byla dovolená.

Švédové po nás převzali předsednictví v EU a hned se dali slyšet, že na rozdíl od nás a žabožroutů jsou oni na kulturní výši a rozhodně Evropu nečekají žádné excesy. Jako symbol zvolili nábytek ala IKEA, takže jestli to jejich předsednictví bude stejně kvalitní, tak nám pomáhej Bůh. Ostatně mezi jejich priority patří přijetí Turecka za člena EU, takže nějaký ten spor na sebe nenechá dlouho čekat a Šarkézy vystartuje jako čertík z krabičky.

O tom, že ministr Kocáb musí hulit první ligu není asi sporu. Viz jeho poslední výrok, že sqatteři nelegálně obsadivší cizí majetek (vilu Milada) tím vlastně pozdvihli její hodnotu je notně přitažený za vlasy. Jak by se asi tomuto bodrému tribunovi líbilo, kdyby se mu do baráku nastěhovala partička rozdováděných pubescentů, trvale zhulených a velmi, ale opravdu velmi nepřízpusobivých? Ale to by asi byla jiná situace, že - pane ministře? (Kdyby se v té vile např. propadla podlaha a někdo by si tam třeba i ublížil, koho by soud hnal k odpovědnosti? No přece majitele!)

Kanada nám chce opět zavést vízovou povinnost. Děkujeme. Mimochodem, nezavání to tak trochu rasizmem, chtít zavést víza kvůli několika stovkám diskriminovaných cikánů romského původu, kteří zde hledají zastání před pozitivní diskriminací, které jsou u nás vystaveni? Na toto si nalezněte odpověď sami. My arabáči to máme jasný, nás mají rádi všude. (Samozřejmě zde máme případy zcela jasné diskriminace, ale dokud nebudou státní úřady a média skutečně striktně rovnostranná vůči všem, jakási pachuť zde bude přítomna pořád.)

Na internetu probíhá výzva k bojkotu finské Nokie, která dodává do Íránu technologie používané ke sledování odpůrců režimu a demonstrantům. Na této stránce je formulář, který je po odeslání přeposlán křeslákům (chairmanům) Nokie a Siemensu. Taky jsem se připojil, ale pokud se mě zeptáte, jestli věřím v úspěch, pak nevím. Peníze nesmrdí a je jedno, kdo s nimi platí. Hlavně že tak krásně šustí!

Zdroj obrázku zde a zde