Zase mě svrbí ruka - Archimede Pilot XLH

Dneska jsem ještě nebyl venku a tak brousím po webu. Při této příležitosti jsem opět zabrousil na německé hodinky Archimede a výsledkem je, že mě opět začala svrbět ruka. Tentokrát jsem se zakoukal opět do klasiky, tedy pilotních hodinek (jinak téže B-uhr, beobachter uhr - pozorovací hodinky pro obsluhu flaku). Protože jsem si přivyknul pohodlí solárních a rádiem řízených hodinek, vybírám spíš jednohubky, tedy manuálně natahovací strojky a zdá se, že bych mohl být za mrzký peníz potěšen.

Firma Archimede nabízí kromě jiných modelů také typ, označený Pilot XLH. tedy velikost XL (průměr hodinek bez korunky je 45 mm a s korunkou 49 mm!) a H jako Handaufzug, ruční nátah. Uvnitř tiká Unitas, bez jakéhokoliv zdobení (ne že by se mi nelíbilo, ale u tohoto typu hodinek by se mi za něj určitě nechtělo připlácet). Co beru jako celké a významné plus je, že subciferník s malou vteřinovkou je na pozici 6 a nikoliv devět, jako tomu obvykle v tomto případě bývá. Hodinky mají průhledné dýnko, jak je nyní populární. I když to nepovažuji za povahový klad, na poradách se s těmi kolečky vevnitř dá machrovat před šéfem. Však víme...

Jestli z tohoto mraku zaprší, to netuším. Zatím se jen kochám a na svém oficiálním wish listu ponechávám japonské rolexky, tedy Seiko Spirit. Značku Archimede mám rád, kvalitativně jsou podle mého názoru na dobré úrovni, to co dělají, tak dělají dobře a určitě to není "navoněná bída", jako je tomu u některých jiných značek. V minulosti jsem měl Archimede Pilot Chrono s kalibrem Valjoux 7750 a byl jsem převelmi spokojen. Hodinky jsou to pohodlné, perfektně čitelné a krásné. Navíc cibulová korunka je opravdu praktická a krásná. Podobně krásnou korunku jsem naposledy viděl na Nomos Zürich.

O hodinkách Archimede jsem se v minulosti již zmínil zde.

O hodinkách, u kterých považuji zdobený strojek za velké plus, tak o těchto hodinkách jsem psal zde.

Zdrojem obrázků je oficiální slezský prodejce, firma Chronoshop.

Kdo nahradí Václava Klause

Ať do dopadne a Lisabonskou smlouvou jakkoliv, působení Václava Klause na hradě se pomalu nachyluje. Jakousi nadějí pro něj by sice mohla být přímá volba prezidenta, ale té se - navzdory občasným proklamacím politiků - nedočkáme. Proč? Protože prezident se silným mandátem, který by získal v plebiscitu, by mohl být nepříjemnou konkurencí. Proto.
Kdo se tedy zatím nabízí?

1. Jiří Paroubek, tedy ztělesněné neštěstí. Kdyby se tento pán s chováním náměstka RaJ Praha 1 stal prezidentem, tak by to byl políček do tváře všech slušných lidí. Přesto je potřeba s jeho egem počítat. Jedině snad kdyby ho někdo (jeho vlastní strana) deportoval do Bruselu, nebo ještě dál.
2. Jan Švejnar, aneb "řekněte mi, jaký chcete abych byl a já takový budu". Za panem Švejnarem není žádný mandát, natož že by byl silný. Pan profesor je člověk bez názoru, slizký jako had. Nedivím se, že byl tak přijatelný pro některé partaje, když nemá žádný názor. Vzpomínáte na jeho nejtypičtější odpověď? "Budeme o tom přemýšlet." Navíc není občanem České republiky...
3. Petr Pithart, podle mého názoru slušný člověk, disident. Chybí mu umanutost Václava Klause, sprostota Jiřího Paroubka i elasticita Jana Švejnara. Trochu mu ublížila jeho kariéra v předklausovském období na počátku devadesátých let, ale upřímně řečeno - jeho tehdejší sázka na VW mu při privatizaci AZNP Mladá Boleslav vyšel na 110%. Možná to byla jediná pořádná privatizace.
4. Miloš Zeman, důchodce z Vysočiny. Miloš naší politice chybí a i když je jeho kandidatura jen hypotetická, musím s ním počítat. Ne že by se mi stýskalo po některých obzvláště nepodařených bonmotech, ale měl dvě dobré vlastnosti: jednak dokázal problém pojmenovat velmi stručně, jasně a výstižně (např. jeho výrok, že nejlepším způsobem, kterak dosáhnout na Nobelovu cenu míru, je být napraveným teroristou) a byl to státník, kterému na prvním místě záleželo na tomto státu.

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nikoho jiného nevidím. Občas sice někdo navrhuje nějakého akademika, sportovce, moderátora či jinou celebritu, ale to jsou jen plácance do vody.

Blog právníka o Václavu Klausovi

V posledních dnech a týdnech patří ke koloritu české mediální scény plivání na prezidenta. Bohužel i řada lidí, o nichž jsem měl až doposud celkem vysoké mínění, se k tomuto aktu propůjčila. S tím však nic nenadělám a budu si dále "mlít tu svoji". Jen bych rád v této souvislosti dodal, že nejsem nekritickým obdivovatelem Václava Klause a byť ho považuji za lepšího prezidenta, než byl Václav Havel či Gustáv Husák, i vůči jeho panování mám řadu kritických připomínek.

Dnes mě zaujal blog právníka Zdeňka Koudelky, který se z pozice právníka a odborníka na ústavní právo, zamýšlí nad možností odvolání prezidenta, který zlobí a neposlouchá parlament a eurohujery.

16.10.2009: Spor o prezidenta je spor o dělbu moci

V debatě o ratifikaci Lisabonské smlouvy uvedl Zdeněk Jičínský v textu Prezident Klaus jedná protiústavně (Právo 13. 10. 2009 s. 6), že Parlament je u nás nejvyšším státním orgánem. Vychází z formy vlády shromáždění a koncepce Jeana-Jacquese Rousseaua o jednotě státní moci, jež byla uplatňována marxistickou teorií státu a u nás ústavně zavedena roku 1960. Dosud funguje v Rousseauově vlasti - Švýcarsku. Ovšem od roku 1993 u nás platí forma vlády parlamentní republiky s dělbou moci, kdy parlament je nejvyšším orgánem zákonodárné, ne veškeré státní moci. Parlament je významným, nikoliv svrchovaným držitelem moci, tím je lid. Moc je dělena mezi řadu státních orgánů.
Sjednání i ratifikace mezinárodních smluv je ústavním právem prezidenta. Nesouhlasil-li prezident s obsahem smlouvy, neměl pověřit premiéra k jejímu podpisu. Stát se má chovat v mezinárodních vztazích předvídatelně, není správné měnit bez vážného důvodu postoj mezi sjednáním a ratifikací smlouvy. Avšak neratifikuje-li prezident mezinárodní smlouvu, nelze jeho akt nahradit.
Jičínský dále kritizuje Václava Klause za to, že nepodepsal některé zákony, aniž zmiňuje, že jde o praxi, kterou uplatnil roku 1993 již prezident Václav Havel a 1991 vůči lustračnímu zákonu předseda československého Federálního shromáždění Alexander Dubček.
Úvaha o sesazení prezidenta, protože realizuje svá ústavní práva a nejedná dle pokynů parlamentu, připomíná hrdelní proces s francouzským králem Ludvíkem XVI., kterému parlament vyčítal, že vetoval některé proticírkevní zákony, byť mu to umožňovala francouzská revoluční ústava. Existuje-li dělba moci, nelze sesazovat státní orgány za to, že vykonávají svá ústavní práva jen proto, že se to jinému orgánu nelíbí. Pokud chce Parlament rozhodovat o mezinárodních smlouvách, ať zruší dělbu moci, prohlásí se po vzoru ústavy Antonína Novotného z roku 1960 za nejvyšší státní orgán a přisvojí si právo ratifikovat mezinárodní smlouvy. Dokud platí současná ústava, je ratifikace smluv právem hlavy státu.

Adresa blogu je: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zdenk-koudelka.php?itemid=7837
Obrázek je jako obvykle převzat z aTeo.cz

Na východ od ráje

V týdnu jsem se dostal na dva dny na Slovensko a protože to bylo do Banské Bystrice, nemohl jsem nenavštívit památník SNP. Kromě několika fotek tanků (kromě T-34 tu mají i lahůdky - LT-38, StuG-40 a Panzer-IV) jsem vyfotografoval i pamětní sloup na náměstí. Jednak stojí hned naproti mariánskému sloupu a hlavně - jsou na něm hvězdy, srb i kladivo. Tady to zcela evidentně nevadí (čímž narážím na našeho soudruha místostarostu, který tak rád ničí, co mu nepatří).

Na Slovensku mě dostihla informace o historickém a fenomenálním úspěchu slovenskej futbalovej reprezentácii, ktorá svojím fenomenálnym výkonom drtivo porazila Polákov. Až později jsem se dozvěděl, že si poláci dali vlastní gól... Nechci se tu rozepisovat o histerické kampani, výsměchu a urážkách na adresu čehúnú. Toho už proběhlo na internetu i v médiích obecně dost. Spíš mě zaráží, že ani po šestnácti letech od rozdělení si nedají pokoj a pořád se s námi musí poměřovat, přesně v duchu té anekdoty o splněném přání ("Můžeš si přát co chceš, ale pamatuj: tvůj soused dostane dvakrát tolik. Pak si tedy přeji, abys mi vypíchnul jedno oko...") Už jsem to zažil v lednu, kdy Slovensko vstoupilo do eurozóny. Tehdy paradoxně řada slováků nepochopila, proč se koncernu VW vyplatí přestěhovat výrobu jinam, mimo eurozónu. Chvilku machrovali, že jezdí na nákupy do Česka, Polska i Maďarska (když byl kurz 31 Kč). Dnes, když je kurz 26 Kč, jsou ve stejném srabu, jako byli předtím. Ficova vláda zastavila velkou části investic (např. do zdravotnictví, kde nyní chybí miliardy korun), jenom aby udržela vyrovnaný rozpočet. Politiky asi vůbec nezajímá, že vnitřní dluh, který narostl do obludných rozměrů, bude muset někdo zaplatit. Když tedy pominu fenomenální úspěch slovenských čutálistů i jejich naděje, že převálcují Brazílii a budou "majstri", moc důvodů k vyskakování nemají. A za ně dodávám - bohužel.

Na fokách jsou - kromě náměstí - Lisunov LI-2, T-34/85, LT-38, StuG-40 a Panzer-IV.

G-Shock Hard Core Ability, díl třetí - mezihra

Venku je hnusně, že by ani Barbánka nevyhnal. Ráno jsem se tedy ruče chopil vaření, abych měl kuchyni sám pro sebe a mohl tak pokračovat v testování odolnosti G-Shock. Hodinky sice po minulém testování vypadají, jako když šmejd z vesmíru vezme od MIB druhou o zeď, ale tikají a to je hlavní. Jízda tedy pokračuje.

Dnešní, v pořadí již třetí pokračování testu, jsem nazval mezihra. V podstatě se nic neděje, hodinky se trochu vykoupou, trochu ohřejí a nepatrně vyleští. Čeká je totiž výlet do myčky.

Celý mycí proces trvá jenom asi hodinu a půl při teplotě 60°C. Pokud to vydrží, tak budu v myčce umývat i ostatní hodinky. Kdo z nich má ten binec pořád dolovat kartáčkem ;)

Hodinky v testu pochopitelně obstály. Z "in-house" pokusů už mi zbývá jenom pračka a přetížení při ždímání. Takže příště...

Slepice?

Dnes na mě na internetu vybafla fotografia Jána Sloty se slepicí. Tedy Slepicí, jak se taky říká (německé) orlici s hákovým křížem. Slotova slepice v tlapkách nedrží kříž hákový, nýbrž trámový, podoba je jinak velmi, ale velmi zřejmá.

Zdroj

Pravomoce prezidenta

Protože typičtí přizdisráči z řad našich novinářů ochotně papouškují bludy eurohujerů na hlavu našeho prezidenta, např. že je-li volen Sněmovnou, musí se řídit jejich rozhodnutím (= držet hubu a krok), dovolím si odkázat na oficiální text, kterým je Ústava ČR. Je mi jasné, že na prezidenta jde tlak z vícero směrů a sdělovací prostředky (nebo jak se sami titulují "sedmá velmoc") jsou jako vždy velmi naivními nositeli informací. Místo toho, aby opravdu pátrali po pravdě, nastavují mikrofony před různé ústní otvory a bez přemýšlení to posílají dál.

Text Ústavy naleznete např. zde

Hlava třetí - moc výkonná
Čl. 63

(1) Prezident republiky dále
a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
d) přijímá vedoucí zastupitelských misí,
e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
g) jmenuje a povyšuje generály,
h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,
i) jmenuje soudce,
j) má právo udělovat amnestii.

AD a): pokud si to Bruselu povolávají k podání vysvětlení Fischera, je to sice pěkné, ale exkomunista a dočasný předseda vlády Fischer dle ústavy nezastupuje náš stát navenek (a nemá se co vyjadřovat k osobě prezidenta). Toto nevylučuje, aby nebyl hujerem.

AD b): kámen úrazu - prezident sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy. Přátelé, nechci se nikoho dotknout, ale co zrovna teď dělá?

AD c): budiž varováním pro Andělu i Šarkézyho - když se do nás nepřestanou navážet, vyhlásíme jim válku. Hrrrrrr na ně!

I když to trochu odlehčuji, věřím, že i bez právního vzdělání je zřejmé, že prezident v tuto chvíli koná zcela v intencích svých pravomocí.

Zdrojem obrázku VK je opět aTeo A taky Fischera coby loutky...