Co by pomohlo v boji s drogami?

Sdělovací prostředky mají zase žně. Sotva přešly vánoce (velké téma), vyplnila čekání na ohňostroje, požáry a utržené končetiny (další velké téma) informace o popravě pákistánského pašeráka drog v Číně.
Co by pomohlo v boji s drogovými závislostmi u nás? Hovořit o kriminalizaci není in, přesto se mu nevyhnu. Protože jsem v minulém století pracoval s drogově závislými, vytvořil jsem si na tuto problematiku celkem nesmlouvavý postoj.

1. Legalizace
   Podle humanistů, eurohujerů a zelených bolševiků kriminalizace uživatelů drog nic neřeší. Možná i z tohoto důvodu bylo nedávno stanoveno, jaké množství může dealer mít u sebe, aniž by se musel bát postihu. Proč píšu dealer a ne uživatel? Protože uživatel je většinou v takovém mentálním stavu, že už nějaké množství neřeší. Pokud zde nešlo o ulehčení práce dealerů drog, pak mě napadá jedině varianta, že si zelení chtějí na svých sjezdech pořádně zahulit... Už původní znění o menším než malém je strašidelné, nová úprava tomu jen nasadila korunu šaška.
2. Kriminalizace
   Kriminalizace spotřebitelů nic neřeší s jedinou vyjímkou - a to, jsou-li současně dealery. V takovém případě (a z minulosti vím, že policie uměla velmi efektivně z uživatele dealera udělat) by měl tento člověk skončit v takovém vězení, kde si opravdu nevrzne, pardon - nešlehne.
3. Panika
   Na jedné konferenci vyprávěl vedoucí střediska z Polska o situaci, která nastala v jejich městě (tuším se jednalo o Lublin, ale nejsem si jistý na 100%). Tamní policie velmi nesmlouvavě vyčistila město od dealerů, což způsobilu převis poptávky nad nabídkou a řada drogově závislých velmi rychle přišla do center. Pamatuji se, že to tehdy onen člověk komentoval jako první a poslední užitečnou pomoc ze strany státu.
4. Metadonová klika
   Velmi populární je tzv. konstituční "léčba", kdy je drogově závislým jedincům podáván metadon či jiná náhražková látka. Dokonce existuje teorie, že když se těmto lidem bude postupně snižovat dávka, vlastně se bezbolestně dostanou ze závislosti. Je to blud. V metadonových programech, které si pro sebe uzurpuje několik málo organizací, tečou obrovské peníze. Ach ty peníze, že by i zde byly až na prvním místě? Jaký důvod ale bude mít drogově závislý feťák zkoncovat se svojí závislostí, když hned po ránu dostane zadarmo první dávku? Kdyby vám někdo do auta zadarmo lil benzín, taky byste dobrovolně přestali jezdit? Tak to chci vidět...!
   
5. Harm reduction
   Levnější varianta předchozího se jmenuje Harm reduction, což znamená bezplatnou výměnu stříkaček a jehel. Tento program možná funguje v počátečních fázích závislosti, v závěrečné fázi je zcela irelevantní, neboť takový drogově závislý feťák se šlehne klidně vrtačkou na záchodě. Byť je to levnější, než předchozí metoda, jedná se o velmi nákladný program s pochybným koncem. Jediným pozitivem je, že organizace toto provádějící má kšeft.
6. Odpovědnost
   Odpovědnost člověka za jeho život je v bolševické Evropě pouhou utopií. Když se podíváme na náš solidární zdravotní a sociální systém, pak je úplně jedno, je-li vaše nemoc způsobena "náhodou", nebo jste si ji přivodil v souvislosti s konzumací alkoholu, cigaret, drog či jídla. Samozřejmě, že na tento systém, který je nespravedlivý vůči poctivým lidem, doplácíme my všichni. Léčba na detoxifikačním oddělení je velmi drahá, v roce 1998 se jednalo o částku cca 140.000 Kč na jeden den, přičemž léčba trvala týden! I když bolševici velmi neradi sahají na brebendy, zvláště před volbami, do budoucna bude třeba tento problém otevřít a řešit.

Ačkoliv je konec roku a lidé mají spíše tendeci slavit, zvolil jsem poněkud závažnější téma. Současná Evropa je velmi slabá v boji s čímkoliv, drogové závislosti nepočítaje. S tím musíme počítat.

Protikřesťanské vánoce

Ne, není to protimluv. V posledních měsících si všímám čím dál intenzivněji, že se postoj vůči křesťanům vyhrocuje. A tak vánoce, druhý nejvýznamnější křesťanský svátek (prvním jsou velikonoce), musí zcela pochopitelně projít v očích mnoha (i eurohujerů) svým odnáboženštěním, tedy je třeba ho zbavit nálepky "křesťanský" a nahradit nějakým bezpohlavním výrazem (zrovna mě žádný nenapadá).

V minulých dnech mě v této souvislosti zaujaly tři věci.


1) První věcí je článek na X-man, který čtenáři podsouvá myšlenku, že Bible obsahuje pornografii. Bibli - dovolím si tvrdit - znám v různých překladech do češtiny a toto je z dovolením hloupost. Ale má přitáhnout čtenáře, kteří si pak v diskusi uleví. Měla-li to být reklama na nedávno dokončený nový překlad (Bible 21), který je mimochodem dobrý, pak to dle mého názoru není zrovna dobrý nápad.


2) Druhou věcí, která mě zamrzela, byla diskuse na chronomagu, ve které se jistý člen vyjádřil nelibě o jakémsi dokumentu v ČT, který ho nadzvedl. I když obsah filmu by pravděpodobně nadzvednul i mě, protože jsou i takovéto projevy v církvi a nejsou správné (a zároveň nejsou spojeny s žádnou denominací, jedná se o lokální výstřelky, kterých není či nebyla ušetřena ani naše republika), výsledkem bylo opět jen kydání hnoje na křesťany obecně. Nejvíc mě ovšem zarazil jeden zasloužilý člen (bez ironie), který považuje za největší přínos čtyřiceti let bolševické diktatury, že vymlátili lidem Boha z hlavy. A čímpak ho nahradili, milý Patriku?


3) Opět diskusní fórum, tentokrát jsem se ale zasmál více, než v předchozích případech. Nějaký popleta tam křesťanské církvi (oni to mají někteří tuze pomotané) vytýkal, že nutí křesťany modlit se k jedinému Bohu (on ovšem použil malé "b"). Inu, tak to je. Bůh je jeden. Toto je základní vyznání víry, tzv. Šema jisra'el (Slyš Izraeli) - Druhá Mojžíšova, 6:4 - "Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný." Chtít po křesťanu, aby se v zájmu demokracie modlil i k jiným bohům - modlám - je, zprominutím, hloupé.


Závěr: pokud se budete klanět psímu hovnu nebo uctívat použitou menstruační vložku, jste normální, jste in, váš přístup k duchovnu obohacuje náš multi-kulturní prostor a EU vám zajisté dá nějaké dukátky, abyste v tom mohli pokračovat ve velkém a udělat z toho případně krásné, nové náboženství tak, jako se to povedlo v minulosti ekofašistům, homosexuálům nebo multikulturalistům.

Pokud jste však křesťanem, jste nula.
Vím, že vždy nemohu být jednička.
A býti nulou v tomto smyslu mi nevadí.

Musím koupit psa. Německého.

Musím koupit psa. Psa neledajakého. Psa německého, se správnou výslovností a ostrými zuby.

Musím koupit psa, aby si vážně promluvil s naší poštovní doručovatelkou.

Už jsem se smířil s tím, že jsem koupil novou pračku. Je to asi hodina, co nám ji přivezli a už hrká prádlem.

Jenže pračkou to neskončilo.

Včera jsem ve schránce našel přípis, že našemu správci nemovitosti dlužím 14.000 korun. Když pominu fakt, že je před vánocema a jsem zcela bez peněz, velmi mě urazilo, že mě označili za dlužníka. Vše totiž bylo tak, že jedna pobočka tohoto správce peníze vyinkasovala (správně), aby nám je potom coby přeplatek vrátila (špatně) a nyní na konci roku je druhá pobočka, pod kterou jsme mezitím přešli, chce doplatit.

Což o to, peníze jsou to v podstatě jejich.

Jenže o tomto průšvihu se ví od září a včera bylo kolikátého že to? Dvaadvacátého prosince. Prima.
Už ani nemluvím o tom, že mi sice napsali, kolik peněz po mě chtějí, ale už nenapsali za co (jedná se o tři měsíce a každý měsíc uvádí jinou částku) a hlavně do kdy.

Bývá zvykem, že na fakturách bývá datum splatnosti. To jen vůči soukromým osobám některé firmy toto neuvádějí a na dotaz na splatnost odpoví - no přece hned, kemo!

Když jsem jakž takž vydýchal včerejší sprchu, přišla další. Dnes jsem dostal dopis z České správy sociálního zabezpečení, že jim dlužím skoro deset tisíc. Snažím se být klidný a vyrovnaný, takže napřed sním v klidu oběd a až potom zavolám své daňové poradkyni, která mě zapomněla říct, že mi zvedli od července zálohy.

"Zálohy na co???!!??!", řval jsem vztekle do telefonu.

"Na důchod, na státní podporu zaměstnanosti a tak...", snažila se býti milá.

"Já doprčit od nikoho nic nechci, nikdo mi nic nedá, tak proč bych měl platit za něco, co stejně nevyužiju???"

Vztekání bylo zbytečné (tímto se ti Ilčo omlouvám), zaplatit to musím.

Bohužel jsem se nenarodil jako indoevropan, který stojí v našem kulturním prostoru na opačném konci řetězce a místo dávání z něj čerpá. Při této příležitosti se mi vybavil jeden opravdu milý rozhovor s mladou multi-kulti aktivistkou (nedaleko romského ghetta u Říma), která nemohla pochopit, co mi vadí na sociálních dávkách.

Chápu to.

Jako studentka neplatí desítky tisíc korun na to, aby se jiní mohli ráno vyspinkat do růžova.

Jak jsem naštval prodavače v OKAY Elektro

Už včera jsem psal, že nám umřela pračka. Na konci roku to není zrovna příjemné, ale co naplat. Dnes jsme do OKAY Elektro vyrazili koupit novou...

Vyhlédli jsme si takovou obyčejnou pračku, která nebyla až tak úplně drahá a ani až tak úplně nevybavená. Respektive - neuměla sice 186 programů, neměla displej, připojení na facebook ani media player, ale umí odložený start a vůbec. Do tohoto přišel prodavač a chtěl nás přesvědčit, že pračka, co mají hned vedle a "jenom o dva tisíce dražší" je daleko lepší.

"Proč je lepší?", zeptal jsem se bezelstně, ale opravdu nevím, jakou chytrou odpověď jsem čekal.

"Protože má o osm litrů menší spotřebu vody a to se Vám zaplatí!"

Aha, zase stará známá písnička nezkušených (či drzých...?) prodavačů.

Zeptal jsem se manželky, kolik praček týdně pere. Maximálně čtyři, obvykle dvě až tři.

Budu tedy počítat čtyři.

A začal jsem počítat. Cena vody je přibližně 56 korun (přesně 56,67 Kč) za kubík (pan prodavač asi neví, že kubík, tedy metr krychlový, je 1.000 litrů. Cena jednoho litru je v takovém případě 0,05667 Kč, úspora na jedné pračce činí 0,45336 Kč.

Pokud budeme prát pravidelně čtyři pračky týdně, bude to za rok 208 cyklů, tedy 94,29888 Kč.

Za kolik let se mi vrátí ty dva tisíce, o které bych zaplatil víc?

Správná odpověď je: 21 let.

To jsem panu prodavači bleskurychle spočetl a vysvětlil, protože nemám rád, když ze mě někdo dělá blbce a zkouší na mě opravdu hloupé triky.

Pan prodavač se poté nasral a kvapem odešel.

Pračku nám prodal jeho kolega.

Když se daří, tak se daří

A tak se zadařilo, že nám včera umřela pračka. Týden před vánoci, to abych rovnou sháněl valchu.

Pan architekt nařídil...??!?

V sobotu jsem na České ulici v Brně objevil zbrusu nový obchod s oříšky. Protože jsem potřeboval nějaký prezent a nechtěl jsem dlouho blomcat po štatlu, vlezl jsem dovnitř. Obchod ještě voní novotou, podle paní prodávající zde ještě v pátek vše chystali a já se tak stal v sobotu druhým zákazníkem.

Uvnitř jsem se dal samozřejmě do řeči, pochválil krám a optal se, kdypak že dají do výloh nějaký poutač.

Nedají, protože nesmí - odpověděla mi paní prodávající.

Pan architekt to zakázal, protože by to narušilo ráz budovy. A hned mě taky upozornila, že vedlejší obchod s čínskými hodinkami už všechny výlohy obsadil.

"Nebát se a nekrást!", připoměl jsem jí slogan našeho prezidenta, zednáře a osvoboditele Tomáše Masaříka. V Semilasse už takhle zkrachovala kavárna, protože pan architekt zakázal.

Jo, to se to zakazuje, když máte pravomoc, ale nikoliv odpovědnost.

Jenže jak má krám fungovat bez reklamy?

Leda-že by měl pan architekt v rukávu králíka, nějakou další firmu, která by to (po krachu první) ráda obsadila i s tím, že "tentokrát jim tu reklamu povolíme".

Na vánoce je třeba se zákazníkem co...?

Vydrbat!
Jak jinak si vysvětlit podivnou cenovou politiku firmy Electroworld?
Posuďte sami.
Běžná cena komunikátoru HTC Tattoo, která je inzerována na internetu a která byla platná i v obchodě v Brně (Skandinávská), činila 7.889 Kč. Není to cena nízká, leč dá se přežít.
Dnes jsem v akčním letáku, platném od 16.12., našel cenu 9.499 Kč.
Já vím, jsou vánoce, čas otevřených peněženek.
Ale co je moc, to je moc...
Na prvním obrázku je nabídka prodejce na internetu ze dne 14.12.2009. Na dalších fotkách je identický výrobek v akčním letáku tohoto prodejce, platný od 16.12.2009.

Děkujeme, pane Fico

Na jiných sanitkách, které jsem dnes v Bratislavě potkal, bylo ještě dolepeno jméno slovenského premianta, pána Fica (Ďakujeme pán Fico).

Dlaczego języka polskiego

Protože nevím, kdo tu výlohu v brněnském Avionu dělal, pro jistotu se zeptám polsky: "Dlaczego języka polskiego"?
Všimněte si, že pod českým slovem "Výprodej" je polský výraz "Ceny leca w dól". Že by v tomto obchodě nabízeli polské kvalitní výrobky? Nebo si z nás jen dělají vrtuli?

Spím či bdím?

Dnes jsem trávil dopoledne na Klinice ústní, čelistní a obličejové chirurgie FN Brno. Nebylo to moc příjemné, protože mi paní doktorka páčila osmičku, přesto jsem si musel položit otázku - Spím či bdím...??!

Fór je totiž v tom, že můj pan zubař poslal do nemocnice žádanku na extrakci pravé dolní osmičky, zatímco oni mi měli trhat - levou. Paní doktorka se nevěřícně střídavě dívala na mě a rentgen a ptala se, proč chci vyrvat zdravý zub. Není zdravý, je zlomený. To je ta levá - odpověděla - ale Váš doktor chce, abychom trhali pravou.

Když si představím, že by nešlo o zuby, ale třeba ledvinky nebo varlátka a já bych nebyl při smyslech, ale v narkóze, opravdu mi není do smíchu.

Pan doktor mi asi bude muset něco vysvětlit...

Fotka je odtud

Je Evropa xenofobní?

Dnes ráno nás veřejněbezprávný rozhlas informoval, že OSN bude řešit víkendové referendum ve Švýcarsku, ve kterém se občané vyhlásili proti výstavbě minaretů. Opět zdůrazňuji, že minaretů, nikoliv mešit. Tento rozdíl asi OSN nevidí. Otázkou ale je, kdo je dnes OSN.
Je tedy Evropa skutečně xenofobní, jak nám podsouvají multi-kulti nadšenci? Napřed si řekněme, co je to xenofobie:

Xenofobie je odborný termín ze sociologie, který v doslovném překladu znamená strach z cizinců. Obecně se slovo používá k označení mezilidské nesnášenlivosti a předsudků vůči lidem z jiné země, či při nedostatku úcty k jejich tradicím a rozdílné kultuře.
Abstraktně se slovo používá jako strach z neznámého, či z cizích věcí. Xenofobie znamená doslovně přeloženo “strach z neznámého”.
Je to přírodní mechanismus, pomáhající přežít, je to pud sebezáchovy.

Z uvedeného (celý výklad hesla xenofobie je na výše odkazované Wikipedii) plyne, že xenofobie je strach z cizinců, plynoucí z mezilidské nesnášenlivosti a předsudků.
Pojďme se na to podívat postupne:

• Strach z cizinců
  Domnívám se, že v době dovolených na druhém konci světa i všudypřítomní globalizaci (je třeba vystrčit nos z naší zakomplexované středozemě a podívat se do světa) se nejedná o strach z cizinců ve smyslu strachu z neznámých osob.


• Mezilidská nesnášenlivost
  Když se zamyslím nad tím, kolik turků, pákistánců či indů žije v Západní Evropě, nemyslím si, že by se jednalo o primární důvod.


• Nedostatek úcty k tradicím a rozdílné kultuře
  Ano, toto může být příčina - viz dále.


• Je to pud sebezáchovy
  Ano, je to pud sebezáchovy. Pokud se bezrozmyslu otevřeme kdejakému vanutí z východu, kdejakému šamanovi, imámovi nebo jinému ovladači lidských životů, strácíme vlastní identitu.

Pokud jde o tradice a kulturu, pak se ptám, co nám v našem tradičně křesťanském prostředí může dát např. ženská obřízka, rituální vraždy, džihád? Jenom problémy a ztrátu vlastní identity. To ale multi-kulti spoluobčané nevidí, pro ně jsou možná rozhodující řetízky a cingrlátka na sukýnkách břišních tanečnic.OSN chce jednat o právu muslimů na stavbu věžiček tak, jako by to bylo automatické právo. Není a nemůže být. Zkuste si postavit soukromé letiště, prasečák nebo slévárnu a uvidíte, kdo všechno do toho má co mluvit. V případě národní identity je množina dotčených ještě větší.

Toto směřování Evropy má svůj kořen po Druhé světové válce, kdy došlo ke genocidě Židů, Romů a některé "méněcenné"- untermench - národy byly (navzdory názorům některých našich spoluobčanů) určeny na otrocké práce, bylo potřeba vybudovat novou Evropu, bez válek, násilí a nejspíš i s omezenou národní identitou, protože prvek národovectví stál až příliš často (stejně jako náboženství) u počátků válek. Dnes je tato snaha dotažena ad-absurdum.

Na závěr si dovolím řečnickou otázku: co takhle postavit kostel v Teheránu nebo Mekce? Taky bychom si ho mohli vytrucovat u OSN? Samozřejmě že ne. A o tom to je.

Šelmochod? Šelmochod!

Šelmochod, nové slovo v mém slovníku a praktické asi tak, jako lunochod. Prostě k ničemu. Přesto se mi líbí, i když kontext, ve kterém jsem jej přečetl, mi pořádně smrdí.

Podle iDnes přihlíželi otevření dálnice D47 (a její transformace do D1) ekoteroristé s hnutí Duha, kteří ovšem neplácali rakama jako všichni normální občané - motoristé, ale demonstrovali, protože podle jejich zelených mozečků tu chybí byť jediný "šelmochod". Tedy jinými slovy "zelený koridor".

Co na tom, že tu žádné šelmy nežijí.

O něco severněji si ekoteroristé prosadili nejen běžné koridory pro srnečky a prasátka, ale i extra koridor pro medvíky. Co na tom, že tu žádní nežijí. Přece by tu mohli žít a když už by tu byli, tak se jim rovnou postavil most. Za několik milionů, protože zadára to nikdo neudělá.

Takže až budeme zase nadávat na to, že máme nejdražší dálnice v galaxii, věnujme tichou vzpomínku rovněž těmto vyžírkům (ochotně se nechají dotovat ze státního rozpočtu), kteří si přihřívají svoji polívčičku.

Jen se bojím, aby jejich důvody nebyly stejně vylhané, jako jsou argumenty zastánců globálního oteplování.

Kopie občanky?

Dnes vyšel na iDnes článek o běžných praktikách řady bank či hoteliérů, kteří naprosto bez skrupulí kopírují občanské průkazy. V článku redaktor dodává, že odmítnutí kopie občanky v bance nemá vliv na službu.
Asi jak kde.
Kdysi jsem se v Reiffeisen bance (Brno, pobočka na Palackého třídě) dovolil ohradit proti zkopírování mé občanky a bylo mi řečeno, že je to za Á podle interních pravidel banky a za BÉ pokud se mi to nelíbí, mohu jít jinam.
Tehdy jsem udělal chybu.
Neodešel jsem.

Patálie se zubem

Praskl mi zub. Zlomil se. Problém je v tom, že je to stolička, což je slovy intelektuálů na hovno. Protože se mi to stalo v neděli, vyrazil jsem na zubní pohotovost s tím, že mi bude pomoženo. Nebylo. Doktor se mi letmo podíval do mordy a odeslal mě k mému zubaři s tím, že to spraví amalgámek. Do papíru ovšem ten dacan napsal "bezvýchodná diagnóza". Za devadesát korun docela málo, že?
Asi po čtyřech týdnech od této události jsem se včera s torzem zubu dostavil ke svému zubaři (ukecal jsem sestru, protože termín mám až za dva týdny - tímto bych chtěl poděkovat VZP za limity, opravdu je prima, když na ošetření čekáte v průměru 4-6 týdnů, protože zubař zadarmo nepracuje). Asi jsem u pana doktora nevzbudil velké sympatie, protože jsem jeho kolegu v bílém plášti označil za idiota, jehož práci bych mohl dělat i já, protože na takovou flákárnu, při které akorát inkasuje devět pětek, nepotřebuji diplom. Bílé pláště drží při sobě (dneska ty, příště já), takže si neodpustil řadu komentářů ke stavu mé mordy.
Dobrou zprávou je, že ačkoliv mě čeká stomatochirurgická orgie, tak podle rentgenového snímku má ona stolička kořeny krátké a rovné.

Zlatí hoši

A je to venku. Strana, která by se mohla honosit sloganem "ukradni co můžeš" (neskrývaná láska k cizímu majetku je vlastní všem levicovým partajím), stála za zlatými padáčky pro neúspěšné manažery ve státních podnicích. Bohoušek Sobotka sice mlží, ale bylo to za jeho osvíceného panování na Ministerstvu Blahobytu, kdy byly tyto peníze odsouhlaseny.

Takže přátelé, vůbec nám nejde o kvalitu vaší práce. I když jste levé jako turecké šavle, poctiví jako starý Lotrando a čestní jako Kazisvět první, při odchodu nepřijdete zkrátka.

Už se nedivím politrukovi Tvrdíkovi, že místo něčeho pořádného nosí Paroubkovi paraple.

Za ty prachy, co dostal po potopení ČSA bych ho nosil taky.

I když bych možná raději chodil kanálama.

Zdroj obrázku

Co přinese zvýšení DPH?

Když mi tento týden kolegyně oznámila horkou novinku, že bude od roku 2010 vyšší DPH, zaklel jsem. Když jsem to pak rozebíral s kolegou, zaklel jsem podruhé.
Proč?
Začnu od konce, tedy proč jsem zaklel podruhé. Častým argumentem je, že zvýšení o 1% nic neznamená. Bullshit. Znamená hodně, když má napumpovat do státní kasy miliardy.
Takže malý příklad: FN Brno (Bohunice) má roční rozpočet cca 5.000.000.000 korun (rok 2008, viz zde), tolik peněz stojí roční provoz nemocnice. Z této částky tvoří mzdové náklady cca 1,9 miliardy korun a náklady na materiál a služby cca 2,4 miliardy korun. Velmi hrubým odhadem řečeno, že zvýšení DPH o 1% zatíží nemocniční kasičku o přibližně 24.000.000 korun (což však není pravda, protože vycházíme ze starých čísel. Od 1.1.2010 se zvýšení DPH projeví u dodavatelů, kterým rovněž zdraží materiál na vstupu - nakoupí dráž, takže nárůst u nemocnice možná nebude ve výši 1%, ale osobně odhaduji cca 1,2%).
Dalším tahákem peněz z kapsy je zvyšování platů zdravotníků. Toto byl jeden z kroků Julínkovy reformy, která se díky Ing. Jiřímu Paroubkovi neuskutečnila, resp. zastavila na půl cestě. V případě FN Brno se jedná o zvýšení nákladů o cca 100.000.000 korun ročně.
Celkem tedy náklady nemocnice vzrostou o 124 milionů korun.
Kde na to vzít?
Existují několik cest:

1. Zvýšení bodové hodnoty. Toto řešení by bylo správné, transparentní. Právě proto k němu nedojde. (Např. gastroskopické vyšetření je propláceno částkou 550 korun; z této částky se musí zaplatit gastroskop - 1,5 mil. korun, plat lékaře, plat sestry a rovněž dezinfekce přístroje. Více viz dále)
2. Zvýšení státního příspěvku na "státní pojištěnce". V době krize nehrozí.
3. Zachování regulačního poplatku. Ve fakultních nemocnicích se naštěstí vybírá, v ostatních je již nyní velmi citelný propad - vlastně dvojí propad, protože kraje místo investic do vybavení musí plnit volební sliby Ing. Jiřího Paroubka.
4. Zrušení některých služeb, např. bezplatného stravování. Protože platí zásada, že doma si taky vaříme sami a za svoje, proč by stejná zásada namehla platit (s vyjímkou speciálních diet) i v nemocnici? Protože by to Ing. Jiří Paroubek nevydýchal? Při celkovém počtu hospitalizovných pacientů (cca 74.000, zdroj viz výše) by se jednalo o úsporu téměř půl miliardy.

Je mi jasné, že nic z výše uvedeného nenastane. Scénář bude stejný, jako když byl ministrem umělecký reformátor prof. MUDr. Bohumil Fišer, tedy že nemocnice budou muset proplatit v první řadě zvýšené mzdy a dluhy se přenesou na dodavatele. Až se ozvou farmaceutické firmy, které mají v tomto obratu velké peníze, stát bude chvilku cukat a pak pravděpodobně nemocnice oddluží. V případě nemocnic, které se transformovaly do akciovek a eseróček dojde k tomu, že se sníží reálné platy zaměstnanců, protože žádný management si netroufne riskovat exekuce.
Ještě se vrátím ke gastroskopii. Všichni ví (kromě pacientů), že nástroje nejsou vždy tak čisté, jak by měly být. Jistou vyjímkou jsou první zákroky ráno, ovšem ty jsou vyhrazeny pro přátele a rodinné příslušníky. Důvodem je flagrantní podfinancování této péče. Jak jsem uvedl výše, pojišťovny na toto vyšetření přispívají částkou 550 korun.
Nuže trochu matematiky, vztaženo na jeden endoskop:

• Denně je možné poctivě ošetřit 8 pacientů. Zbývající čas je zcela zaplněn čištěním a dezinfekcí endoskopu.
• Pokud denně ošetřím 8 pacientů, pak za 20 pracovních dnů jich bude 160.
• Za 160 pacientů pojišťovna proplatí 88.000 korun.
• Při životnosti endoskopu 3 roky a pořizovací hodnotě cca 1.200.000 korun (Olympus GIF-100) činí měsíční amortizace cca 33.000 korun. Na mzdy, energie a ošetřování endoskopu nemocnici zbyde 46.000 korun.
• Mzdové náklady na kvalifikovanou sestru činí (při platu 22.950 hrubého dle oficiální statistiky FN Brno) 30.000 korun.
• Mzdové náklady na kvalifikovaného lékaře činí (při platu 48.183 hrubého dle oficiální statistiky FN Brno) 62.600 korun.

Suma sumárum: měsíční náklady na gastroskopické (či obecně jakékoliv endoskopické pracoviště) jsou:

• 92.000 korun mzdy
• 33.000 korun amortizace endoskopu (bez věže!!!)
• 10.000 korun dezinfekční a ostatní materiál
• Sečteno, zváženo a podtrženo, na financování tohoto vyšetření nemocnice doplácí nejméně 47.000 korun měsíčně

Samozřejmě bych mohl počítat s delší amortizací, ale reálná životnost při vytížení nástrojů v tuzemských podmínkách není o mnoho delší, protože po čase začnou narůstat náklady na servis. V kalkulaci vůbec neuvádím náklady na provoz endoskopického sálu (elektřina, voda, topení), náklady na endoskopickou věž (cena cca 1.000.000 korun), myčka na endoskopy (cca 500.000 korun). Rovněž neuvádím související vícenáklady na dokumentační službu, úklid, provoz sociálních zařízení (toalety), údržbu a opravy... Pro rychlé nakoukání na stav našeho zdravotnictví stačí vidět jen to shora uvedené.

Banda lemplů, s.p.

Státní podnik Česká pošta opět nezklamal. Dnes jsem našel ve schránce dvě výzvy, první ze dne 13.11. a druhou z dnešního dne, obě na jeden a tentýž balík. Podle první výzvy jsem nebyl doma (nicméně doma bylo celkem dost ochotných podpisovatelů), podle druhé si mám balík vyzvednout do 20.11.
Chtělo by se mi zvolat hlasem zvučným: "Běžte už konečně s vašimi službami do prdele!"
Ale nemohu.
Na tento balík čekám.

Žiju v právním státě? Ne...

Asi každý si vzpomene na dopravní nehodu, kdy v Kunštátě srazil řidič patnáctileté dítě tak, že mu skončilo v kufru Octavie a řidič - místo poskytnutí pomoci - dotyčné dítě odezl do lesa zemřít.
Tento týden měla tato kauza druhé kolo. Jen pro pořádek připomenu, že v prvním kole byl řidič shledán vinným z pokusu o vraždu a vyfasoval 12 let natvrdu, které si momentálně odpykává v nedaleké Kuřimi.
O co šlo v druhém kole?
Dopravní nehoda byla velmi nešťastná ve svém důsledku, přesto měla zcela překvapivého viníka - patnáctileté opilé dítě. Soud v prvním kole neřešil, kdo nehodu zavinil, protože řidič to nebyl. Soud bohužel ani neřešil, jak je možné, že se toto dítě pohybovalo v noci podnapilé po obci a doma nikomu nechybělo. Soud se tím nezabýval asi proto, že to byla silně medializovaná kauza a média by toto zajímavé odhalení nerada viděla, prototože ona už svého viníka měla.
Celý případ měl dohru pro majitele rozbitého auta, tedy zaměstnavalete pachatele. Pojišťovna mu logicky odmítla zaplatit škodu, protože viník byl dle policejního protokolu zřejmý. A protože viník odmítal škodu zaplatit, obrátil se poškozený na soud. A jak jsme se tento týden dozvěděli, zcela zbytečně. Soudkyně sice zkonstatovala, že je v právu a má na náhradu škody právní nárok, ale protože je nemorální o náhradu škody žádat, nedostane nic.
Toto rozhodnutí soudu považuji zcela za bezprecedentní případ soudní zvůle, kdy ani v jasném případě právního nároku nemůže žalobce očekávat, že se dovolá práva.

Zde je popsaná celá kauza z hlediska poškozeného majitele vozu:
http://www.kunstat.net/uvod.php?co=pravec-vyjadreni


Zde je článek o soudní frašce:
http://zpravy.idnes.cz/srazeny-mladik-z-blanenska-nemusi-platit-skodu-na-aute-p1e-/brno.asp?c=A091113_072924_brno_ban

Já ti nevim Karle...

Náš pronárod je velmi specifický. Při troše zobecnění bych mohl napsat, že nic není recht, čili po chuti. Jsou-li policisté vstřícní vůči darebům, sklidí všeobecnou kritiku. Jsou-li naopak důslední, sklidí kritiku ještě větší.
Stejně to dopadlo v případě manželů Tauchenových. Napřed se mladé paní podařilo unést z vězeňské eskorty manžela a první kritika byla na světě - proč "ti mamlasové" nestříleli. K tomuto tónu (za který se příslušníkům vězeňské služby omlouvám) se připojila i jejich velitelka, paní ministrová tím, že ihned postavila mimo službu všechny členy eskorty. Posléze vyšlo najevo, že nesříleli kvůli lidem, kteří byli kolem. Zato by zašloužili metál a ne trest, protože dokázali, že i bachaři mají mozek.
Další kolo proběhlo zcela v duchu výše uvedeného. Policisté Tauchenovi načapali v domě Tauchenovic babičky a při příležitosti tohoto nenadálého setkání se střílelo. Střelba dopadla úplně stejně, jako v typickém americkém béčkovém krváku v hlavním vysílacím čase naší milované veřejnoprávní televize - pan Tauchen měl díru v hlavě a byl na místě mrtev. Jeho žena má průstřel hrudníku a podle posledních zpráv je na tom už docela dobře a plánuje, jak zdrhne. Teď, když dostane vdovský důchod jí bude hned veseleji.
Kamenem úrazu je, že naše nekonzistentní veřejnost opět zareagovala tak, jak se dalo čekat a začala kritizovat práci policie. Jak je možné, že byl střelen do hlavy, když jsou policisté trénovaní jen na střelbu do nohou, a kdoví jak to bylo a však to znáte. Stačí se podívat na ktroukoliv diskusi na toto téma a výsledek bude vždy stejný.
Chci naprosto bez emocí napsat, že policie odvedla dobrou práci, pomohla společnosti a ochránila ji. Pokud se někdo nerozpakuje nejen ohánět zbraní, ale rovněž ji i použije vůči policii či komukoliv jinému (a Tauchenovi tak učinili), musí počítat s tím, že to takto dopadne. Jen se bojím, aby zase nějaká politická hlava skopová nezačala vrtat v tom, proč policie použila zbraň a nesnažila se ho prostřednictvím antikonfliktního týmu ukecat.

PS: zdá se, že se zastřelil buďto sám, nebo ho zastřelila manželka.

Církevní zákony

Dal jsem si trochu práci a našel příslušné zákony, které definují vztah mezi státem a církví. Častým steskem z diskusí je, že my všichni doplácíme na církve. S tím souhlasím, také nechci nedobrovolně podporovat kde co (byť bych byl raději, kdyby místo církve přišly o naše peníze politické strany), ale je třeba se ptát, jak to vzniklo.

Vždy si představuji, jak asi vypadá člověk, který takto píše. Představím si nějakého joudu, pravidelného diváka TV Nova, jehož mentální obzor končí na dně půllitru s europivem. Ale to není podstatné. Podstatné je, jak je to doopravdy.
Jak jinak, za vše mohou komunisté. V roce 1949 došlo v rámci znárodňování (= kradení) majetku k uzmutí majetku církví. Důvod pro tuto krádež je třeba hledat v učení Marxismu-Leninismu, které tvrdí, že náboženství je opium lidstva a v odvěké touze levicových darmožroutů po cizím majetku. Tady byl cíl nasnadě. A aby ta krádež nebyla tak okatá (byly odcizeny budovy, polnosti, lesy atd.), cíl se zavázal, že za určitých podmínek bude činnosti církví podporovat.
Tak vznikla závislost církve na státu, čili naprosto asymetrický vztah, který není dobrý ani pro jednu stranu. Pravda, v současnosti vadí většině to, že by měla tento majetek vrátit, protože ho !církev nepotřebuje". To je ovšem stejné tvrzení, jako když sousedovi šlohnete audinu, protože do práce může jet i tramvají a vy si ten luxus určitě užijete víc, než on. Nezavání to komunismemm když už ne lidskou demencí? Zavání. A řada politiků to ví a někteří (Paroubek) to neváhají nazvat zločinem.

V hlavách a v srdcích politiků jsou zbytky komunismu. Ten tady napáchal bezpráví a politici ho ještě vlastně udržují. Když jsme dojednávali majetkové vyrovnání s Topolánkovou vládou, byla naše vstřícnost nejdál, jak jen mohla být, sobečtí politici ČSSD a KSČM spolu s Vlastimilem Tlustým to ale znovu shodili ze stolu. Může se zdát, že politici nemají v hlavách nic jiného než své sobecké zájmy.

Zdroj

Dobrá tedy. Vysvětlil jsem, k čemu tehdy došlo a teď tedy konkrétně:

Abecední seznam všech zákonů z roku 1949
Část Sbírky zákonů z roku 1949, kde jsou všechny zmiňované zákony
Částka 67, obsahující Zákon 217/1949 Sb. a Zákon 218/1949 Sb.
Částka 68, obsahující zákony, které stanovují zabezpečení jednotlivých církví - Zákon 219-223

Zákon 217 - Zřízení státního úřadu pro věci církevní
Zákon 218 - Zákon o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem
Zákon 219 - Zákon o hospodářském zabezpečení církve Římskokatolické státem
Zákon 220 - Zákon o hospodářském zabezpečení církve československé státem
Zákon 221 - Zákon o hospodářském zabezpečení evangelických církví státem
Zákon 222 - Zákon o hospodářském zabezpečení církve pravoslavné státem
Zákon 223 - Zákon o hospodářském náboženských společností státem

Je zřejmé, že otázka odluky státu a církve je nutná. O tom nepochybuje snad nikdo, vyjma levicových politiků. Ti naopak odluku nechtělí právě kvůli potenciální možnosti ovlivňovat církevní život* (ostatně církve jsou jejich ideovým nepřítelem). Otázka nezní, zda-li má odluka proběhnout. Otázka zní, kdy proběhne. Římská církev nyní navrhla, aby se s navrácením ukradeného majetku počkalo, protože v době krize jsou peníze potřeba jinde.
Otázkou je, zda-li i státní aparát v době prosperity bude stejně velkorysý.

________________________________
* Ve volebním programu ČSSD se objevilo toto:

ČSSD navrhuje částečné majetkové narovnání, které by mělo spočívat v kombinaci finanční
náhrady, částečného průbežného financování a v omezeném rozsahu v naturálních restitucích
(pozemky pod budovami či s budovami bezprostředně související).
Příjemcem finanční náhrady bude nově zřízená nadace, v jejíž správní radě zasednou zástupci
jednotlivých církví a náboženských společností a zástupce státu. Prostředky nadace budou
účelově omezeny zejména na výdaje kultové, sociální, zdravotní a vzdělávací.

Jinými slovy - navrácení majetku jen tak napůl; ve skutečnosti by došlo k tomu, že by prostředky suplovaly výdaje státu v oblasti kultury, sociální politiky a zdravotnictví. No a zejména politici by si i nadále nad tímto nezanedbatelným balíkem peněz udrželi kontrolu.