Horská dráha

Od mládí jsem měl veliký sen, svézt se na horské dráze. Tuším že v titulcích seriálu Step by step byla jedna taková ohromně roztomilá a tak mi to samozřejmě vrtalo v hlavě. Protože je brněnská přehrada napolo vypuštěná, vyrazil jsem na krátkou obhlídku (zatím ještě není o co stát, ještě upustí 5,5 m a to teprve bude sado-maso) a objevil jsem jedno takové horské miminko. Ve srovnání s tou americkou dráhou je to takový středoevropský připosražený zmetek, ale k napumpování trochy endorfínku to bohatě, ale opravdu bohatě stačí.

Mimochodem - u přístaviště je více atrakcí, kde člověk visí hlavou dolů. Ale asi nejhorší zvěrstvo je kabinka pro dva, která se vystřeluje na dvou bungee do výšky kolem třiceti metrů a různě se ve vzduchu převaluje, rotuje a dělá vylomeniny, které vedou akorát tak k pořádné inventuře bříška.

Quartz - je to pro mě?

Musím říct, že lidé, co mě znají ví, že mám skoro nepřekonatelný odpor k hodinkám, ve kterých je zabudováno cokoliv, co byť vzdáleně připomíná baterii. Někteří si možná vzpomenou, že jsem v minulém roce učinil pokus s hodinkami Seiko Premier Perpetual Calendar, které jsem mě na ruce jednou - asi po minutě šly zpět do krabičky a záhy odjely někam do světa. Stejně tak nejsem fanda vymožeností typu Kinetic, Ecodrive etc., které sice navenek více či méně zastírají princip, ale elektřina v nich je.
Minulý týden ve mně ale začal hlodat červíček. Jedny z hodinek, které bych chtěl mít jsou Omega Seamaster Aqua Terra (případně Railmaster) a u nich mě napadla kacířská myšlenka, že bych je možná snesl i v quartz provedení. Je to sice hodně nevýhodné, vždyť samotný strojek má cenu sotva několika stokorun, ale na druhou stranu se o ně člověk opravdu nemusí mnoho starat (na rozdíl od automatů, které se mi doma vrtí v natahovači, což manželku dovádí k šílenství). Zatím tomu nechávám čas, tak uvidíme.
Nedávno jsem psal dotaz do jednoho obchodu v Německu, kde je nabízí za slušnou cenu, ale zatím čekám na odpověď. Asi na ně nesmím moc spěchat, protože je krize a v krizi ani Němec nepracuje.

Aktualizace 6.5.: dnes jsem si byl hodinky vyzkoušet na ruce. Průměr těsně pod 40 mm (menší, než moje současné), ale přesto nikoliv malé (a ani přerostlé do velikosti kolotoče, jak je dnes v módě). Ciferník je plastický (měl jsem krémovou variantu), logo Omega rovněž. Stroj pohání kalibr Omega 1120, což je zajímavější, než klasická ETA. Quartz variantu na krámě neměli, měla by být levnější a asi jen 2x dražší, než v Německu.

Stejné jako kdysi

Když jsem si ráno v brněnském Tesku (Avion) kupoval svačinu, všimnul jsem si dvou věcí. Za prvé to byl nově otevřený obchod s elektronikou (akorát nevím který) a za druhé počínající fronta před ním. Bylo třičtvrtě na sedm a jestli otevírali až v devět, tak to by mě mohlo ohrát.
Jak jsem se později dozvěděl z otevřených zdrojů, bylo na místě značně veselo. Šťouchance, nadávky, štulce, urážky, trhání vlasů, vyrážení zubních náhrad, prostě fronta jako na banány. (Tohle bych naordinoval dnešním mladým mistrům světa, i když by asi neuvěřili, že jsme tak kdysi žili.)
Vyplatí se vůbec prodejci akce, u které dává slevy až 70%? To se ví, že ano! Sice mu to trošku pustí žilou, ale né zase tak moc (ne vše je z takovou slevou) a hlavně se o něm mluví a to je reklama, která se cení. Takže touto dobou už i krajané za velkou louží ví, že ve Schallingradu je obchod, kde si pro pár cetek China Export dávají krajánci do zubů. A tak to má být, jen ať se kšefty hejbou, když máme tu krizi.

Paní madam

V Berlíně se dražily fotografie paní Šarkézyové, toliko manželky pana Šarkézyho, velkého milovníka České republiky a arcipřítele Václava II. Jsou toho plné stránky bulváru a jistě se to večer mihne i v nejsledovanějším televizním zpravodajství. Zbývá jen počkat, kdy budou i další první, druhé, současné či minulé první dámy následovat jejího příkladu. U nás už pár slavných nudistů sice máme, např. oba Mirky (Topolánka i Macka) či Petru Buzkovou. Budou je následovat i další?
Při této příležitosti jsem si vzpomněl na Zuzanu Odvrhnutou, dříve Paroubkovou. Ani nevím proč, ale je mi jí trochu líto. Manžel ji po desetiletích manželství odvrhnul, aby sdílel lože s mladší a dle jeho názoru možná krásnější či reprezentativnější dámou. Nevím, co ho ke změně vedlo. Možná nějaký graf, nicneříkající barevné sloupečky, kterými se jako horoskopem Jiří řídí. Možná jenom pnutí ve stárnoucím mozku (potkává to i jiné, mladší). Teď už zbývá jen počkat, zda-li se jedna či druhá neodhodlají po vzoru paní prezidentové Šarkézyové k zásadnímu odhalení, aby si pojistily vztah (v případě současné) nebo případně aby dokázaly (v případě minulé), že nepatří do starého železa.
Jedno vím jistě. Jirkovi by to nevadilo, protože "Socdem je sexy".

Zdroj fotky

Banka neinspirovaná klienty

Jsem celkem nezpovykaný člověk, nebo si to o sobě alespoň myslím. Vím, že řada bankovnách sloganů je jenom marketspeak, nebo jak se vžilo po našem reklamština. Reklamština má za úkol podsunout do podvědomí potenciálního klienta informaci, kterou by tam dle banky měl mít. A tak se klient dozví, že mu Raiffeisen Bank (dále pouze RB, kdo se s tím má furt vypisovat) jako jediná platí za to, že u ní má účet (co na tom, že mBank vede účet zcela zdarma a i podmínky, za kterých banka pustí chlup jsou velmi, ale opravdu velmi podrobně zpočítané), což v mém případě činí desetikorunu měsíčně, že si můžete z bankomatu vybírat zdarma, ale pouze dvakrát a navíc vám na účet musí přijít nejméně 40.000 korun (jestli se nepletu) a pokud náhodou tolik peněz nevyděláte, tak to máte pěkně podělaný a banka vám strhne za výběr 99 korun. To by mě zajímalo, kterým idiotem se nechala inspirovat.

To jsou ale řečeno slovníkem vzdělanců a Mgr. et Mgr. Laholy marginálie, kterými se netřeba zabývat a věnovat jim větší pozornost. Reklama není automat na pravdomluvnost a chudák, kdo tomu věří.

Bylo, nebylo. Tedy bylo. Zkraje roku jsme od radnice dostali neodolatelnou nabídku si za mrzký peníz koupit byt, ve kterém žijeme více než dvacet let (přesněji 23 let). Byt a potažmo dům pochází z předsorelovské epochy raně bolševické architektury s dozvuky zmršeného a odfláknutého funkcionalizmu, což se projevuje prakticky na všem, na co doma sáhneme. Jako vzorný klient RB jsem si pomyslel, že po jedenácti letech (začínal jsem ještě u Expandie), co jim nemalými poplatky přispívám na rozvoj blahobytu a trvale rostoucí křivku meziročního nárůstu cash flow, mohl bych se domoci nepatrné půjčky se splatností 10 let. Slečna za přepážkou se tvářila důležitě, měla plno vhodných a patřičných poznámek o tom, jaké další superhyper výhodné produkty bych si měl ještě přivázat jako kámen na krk před skokem do tůně a nakonec z ní vypadlo: můžeme vám půjčit o 30% méně na dobu sedmi let, a to vše při hypervýhodném úroku 16%. Mám ale pro vás dobrou zprávu, pokud si seženete ručitele, mohu vám nabídnout úrok pouze a jenom 15,5%. Trochu se mi zatmělo před očima, pamatuji si jen, že jsem ji málem poslal tam, kam gentleman dámu neposílá. Slečna nejspíš vycítila, že se mi její nabídka kvalitní půjčky příliš nelíbí (ukažte mi hlupa, kterému ano - nejspíš to bude ten stejný idiot, kterým se RB nechává pravidelně inspirovat) a ani moc neprotestovala, když jsem jí suše iznámil, že o její nabídku opravdu nemáme zájem a že půjdeme o dům dál.

Zde by se slušelo napsat, že zazvonil zvonec a pohádky byl konec.

Zvonec zazvonil. Na druhém konci skrytého čísla byla slečna, která mi oznámila, že mají v systému RB otevřenou moji žádost o půjčku a že potřebuje vědět, co s ní má dělat. Pamatujíce na své slušné vychování jsem jí oznámil, velmi slušně a korektně (což mají v RB zajisté uloženo, protože si vše pro zkvalitnění péče o zákazníky nahrávají) oznámil, že nabídka kvalitního úvěru pro mě toliko kvalitní není a že o tento úvěr opravdu nemám zájem, což jsem ostatně již oznámil před několika týdny oné ženské na přepážce (odmítám používat termín "Osobní bankéř", to je jen vějička na hejly co neví, že 5+5 není 13,5).

Zde by se opět slušelo napsat, že pohádka po zvonci skončila, leč není tomu tak. V mezidobí jsem si našel jinou banku a začal vyřizovat hypotéku. Obstaral jsem si nový odhad na byt (banka považovala odhad Statutárního města za nevěrohodný), všechny elvéčka, výpisy z katastru, kopii mapy, daňové přiznání (už jste někdy zkusili podat daňové přiznání v lednu? je to pěkný horor, financové ještě spí zimním spánkem a daňový poplatník je jen obtěžuje, což se vedoucí Finančního úřadu Brno III vyjádřil na moji adresu velmi zřetelně), doklad o bezdlužnosti na zdravotní pojišťovně, opět finančním úřadu a sociálce, potvrzení od města, že mi opravdu byt prodává a až jej koupím, tak bude můj, potvrzení o příjmech manželky a myslím, že jsem určitě ještě na polovinu věcí zapoměl.

Teď by měl konečně zazvonit zvonec.
Zazvonil.
Zrovna jsem byl někde mezi Jilemnicí a Peckou.

Volala mi finanční poradkyně, která zařizovala hypotéku a oznámila mi převelesladké tajemství.
Raiffeisen Bank mě zavedla do registru dlužníků, protože jsem si u nich požádal o půjčku.
Pokud jste četli až potud pozorně víte, že jsem ji podvakráte odmítnul.
Možná jste i zaregistrovali, že až potud jsem se choval jako civilizovaný člověk a ne jako hulvát.

Pravděpodobně by v tuto chvíli audiozáznam RB odhalil, že jsem odložil masku gentlemana a na telefonistku jsem řval tak nevychovaně, že z toho má dodnes noční děs s nepravidelným únikem moči. Opravdu jsem se příliš nekontroloval a když mi oznámila, že na mě moje "osobní bankéřka" nemá čas v době, kdy mám čas já, ztratil jsem nad sebou kontrolu zcela.

Nemá smysl se o této příhodě rozepisovat více, než je třeba. Já si ponaučení vzal a doporučuji ho i ostatním - jdete-li se do banky zeptat, půjčili-li by vám nějaký groš, chtějte od nich současně i potvrzení na hlavičkovém papíře, že o žádnou půjčku nežádáte. Jinak se třeba dočkáte nemilého překvapení. Já svůj hlavičkový papír dostal druhý den a byt už je můj.

PS: psáno pro Páju

Na každým šprochu

Tak se nám dnes komunisti skrze předsedu Filipa rozohnili, že jim Česká televize škodí tím, že vysílá dokument o Horákové. On to sice řekl trošku jinak, ale myslel to takhle. Má pravdu, nebo ne?
Já si myslím, že ano. Všimněte si, že před každými volbami ČT do vysílání zařazuje pořady, které mají lehce a podvědomně připomenout, že komunisti jsou xxx (dosaďte si sami). Teď je to Milada Horáková, před minulými volbami to bylo stažení natočeného dokumentu "Po stopách hvězd", před tím zase Zdivočelá země. Ať mi nikdo netvrdí, že to nedělají schválně.
Mimochodem - Jiřina Švorcová byla za mlada pěkná šťabajzna.
Nejsem komunista, nikdy jsem v této straně nebyl a nikdy jsem je nevolil. Přesto jsem toho názoru, že televize by měla být nestranná, protože za to ji platíme a za tímto účelem byla zřízena.

O čem jsem chtěl psát

Původně jsem chtěl napsat do rubriky "Co mě štve" článek o tom, jak České dráhy dělají marketing (to se pozve veřejnoprávní novinář, dětičky - to aby se to líbilo - a jde se testovat, jestli je vlak rychlejší než auto. Do vlaku nastoupí na předměstí Prahy, např. v Horních Počernicích a vidlákům u rádia tvrdí, že jedou ze Středočeského kraje a že jsou v Praze 2x rychleji. Tak vážení, příště si dáme závody z Brna do Prahy, protože jestli je něco katastrofa, tak je to stav dálnice D1 a ne ulic v Praze. Tam ukažte, co neumíte, tedy jezdit rychle, pohodlně, levně a načas.)
Pak jsem zapnul rádio na jiné stanici, tedy na "Nové brněnské rádio Čas" a nestačil jsem se divit. Tedy divit, žasnout, nevycházet z údivu, kroutit hlavou a krčit rameny. Dnes spadlo letadlo, už je to několik hodin. Ale tady, protože to je POHODOVÉ rádio, tady vám to neřeknou. Jako tehdy, když se teroristi trefovali do věžáků na Manhattanu. Moji kolegové v práci tehdy taky upřednostňovali pohodová rádia, takže jsem se o tom dozvěděl až večer v televizi. Netvrdím, že zprávy musí být za každou cenu krvavé, jak nám předvádí třeba TV Nova, ale toto už mi přijde přinejmenším pokrytecké.
Edit: jednalo se o letoun Airbus A 330-203 F-GZCP, provozovaný Air France. Zde je fotografie tohoto stroje, když je ještě v továrně natřený zelenou základovkou.