Kdo včera sledoval jednání Ústavního soudu, byl možná překvapen výsledkem. Já osobně jsem zděšen, že parta soudců může zvrátit ústavní zákon. Velmi bych to přirovnal např. k parnímu stroji a jaderné elektrárně. Pokud bude v nějaké ústavě napsáno, že blaho národa visí na parním stroji, pak by každý, kdo by chtěl tuto technologii nahradit nějakou šetrnější, účinnější či levnější narazil na soudce, který to smete ze stolu, protože v "ústavě to tak je". Vůbec celé to odvolávání se na ducha ústavy na mě působí velmi zvláštně a vytrženě z kontextu striktního a jednoznačného výkladu práva.
Ale co mě velmi zaujalo, to byl pan Kalvoda. Nevím, jestli si už titul JUDr. obstaral, nebo ho stále nemá. Vím jen, že je to lhář, který si titul přibásnil, aby vypadal lepším a vzdělanějším. Výsledkem byla naprostá ztráta důvěryhodnosti a to, že na několik let zcela zmizel, aby snad tu a tam jen nesměle vykouknul, jako by se chystal na velké entree.
A to se dostavilo.
Dnes na idnes vyšel rozhovor s tímto pánem, který se pasuje do role prostého občana.
Z celého textu si dovolím vytrhnout jediné:
Pro vás to byl asi dobrý pocit, když vám prakticky ve všech argumentech dal soud za pravdu.
Hlavně je to dobrý pocit a uspokojení z toho hlediska, že jsou tu instituce, které fungují, jak mají. Cítím se jako občan bezpečnější před politikou.
Tak z toho mám mrazení. Mám totiž pocit, že to byl právě on, kdo stál na počátku ztráty iluzí o politicích. Možná, že mu můžeme odpustit, že lhal. Tehdy.
Ale co si mám "jako občan" myslet o tomto? Že pro peníze udělá cokoliv? Že se ex post mstí těm, kteří ho tehdy vyhodili od koryta?
TAJEMSTVÍ VÍTĚZNÉHO ŽIVOTA
před 7 lety