Za prvé musím přiznat, že na první pohled se nezměnilo nic. Do výšky se stále tyčí obrovské nevzhledné betonové monolity. Na druhý pohled už několik změn vidím, např. nové parkoviště... Budiž, nechávám zde tedy auto a jdu směrem k monolitu. Cestou mě zaujala extrémně nekvalitní asfaltová plocha. Jednak nechápu, proč má památník vypadat jako buzerplac, pak nevěřím, že se ten asfalt nebude v létě roztékat a hlavně jeho kvalita, ta je až příkladně ohavná.Na buzerplace je změna, v jeho okrajové části jsou "kačírky" se třemi houfnicemi. Jako architektonický záměr dobrý, ale proč zrovna houfnice, navíc každá je každá jiná a každý lauf míří jinam? Určitá změnu k lepšímu tu ale nastala - to betonové monstrum je nejen duté, ale dá se infiltrovat dovnitř a je tam muzeum. K tomu ale později.
Pokud jste tam někd
y byli, možná si pamatujete alej s bojovou technikou. Alej byla zachována, ale veškerá technika byla přestěhována za ohrádku z ostnatého drátu za památník. Nevím jak na jiné, ale na mě to působí jako vrakoviště (ono to ve skutečnosti vrakoviště je). Proč jsou v památníku druhé světové války exponáty ze šedesátých a sedmdesátých let (Topas, OT-810 atd.)? Na to jsem se ptal i později v muzeu a odpověď jsem nedostal. Pod památníkem je symbolický hřitov, který je zatím zavřený - prý kvůli nějakým reklamacím na kvalitu.Poprvé v životě jsem vstoupil dovnitř. Vstupné je 50 korun a totéž se platí i za fotografování (nedoporučuji, uvnitř je tma jako v tunelu, bez stativu fotit nelze). Okružní trasa vede v přízemí, prvním a druhém patře. V muzeu si namastili kapsu na samoobslužných kioscích. Je to určitě úžasný nápad, ale když se mi podařilo zakousnout druhý kiosek, přestal jsem se o ně zajímat. Na stěnách jsou LCD panely s tematickými prezentacemi, které se spouští tlačítkem. Prohlídka se díky nim celkem protáhne, na spuštění prezentace jsem čekal skoro 30 vteřin a těch panelů je tam opravdu hodně. Nejvíce se mi líbila expozice s rozbořeným domem, smrdí to tam kouřem a navozuje to reálný dojem. V sále je řada zajímavých exponátů (německá polní kamínka, zbraně, vrtule IL-2, Bostonu), uniforem i konvolut nejrůznějšího šrotu.
V prvním patře je skromná expozice, z níž si pamatuji pouze mýdlo vyrobené z lidských kostí. Ve druhém patře je expozice věnovaná našich vojákům v britském letectvu i jednotkám v severní Africe. Zaujal mě zejména nafukovací člun o velikosti většího lavoru, ve kterém byla nainstalovaná radiostanice pro pátrací letadla či drak, kterého nouzově přistanuvší pilot mohl pouštět. No a pochopitelně uniformy, které bych se oblékl tam v páté třídě...
Dojmy z památníku mám smíšené. Na jedné straně jsou zde některé zajímavé exponáty a nápaditá expozice. Na druhé straně technické provedení pokulhává za ideou, stavebně je památník reliktem minulé doby. Pokud mám srovnat expozici s tím, co nabízí např. VHÚ, tak neobstojí.
